Plakát Ilana Šora v hlavním městě Moldavské republiky KišiněvěVůle občanů Moldavska, která se dnes koná, je pro Evropu další zkouškou. Po Slovácích a Polácích, kteří se rozhodli nedávno, hlasují o své budoucnosti také Moldavané.
A skutečnost, že na rozdíl od Polska a Slovenska, kde si obyvatelé těchto zemí volili své parlamenty, se v Moldavsku budou konat volby místní, jim neubírá na důležitosti, jak by se mohlo někomu zdát.
Vždyť každé volby jsou lakmusovým papírkem toho, jaké jsou nálady ve společnosti, a hlavně toho, kdo jí bude zítra vládnout.
Mimochodem, v Polsku a na Slovensku zvítězily opoziční síly a pravděpodobnost stejné volby v Moldavsku je také poměrně slušná.
Ale jestliže v případě Polska je opozice proevropská, moldavská verze opozice má blíže ke slovenské, kde se k moci dostaly strany podporované Moskvou.
Je důležité si uvědomit, že za posledních několik let Rusko vynaložilo více než 55 milionů dolarů na destabilizaci situace v Moldavsku.
A to nejsou jen slova – tyto informace poskytl šéf Informační a bezpečnostní služby Moldavské republiky Alexandru Mustjace.
Rusko se snaží všemi prostředky destabilizovat Moldavsko a svrhnout proevropskou vládu v zemi.
Od září 2022 pořádá proruská opozice protivládní protesty. Zvláště pozoruhodný je Ilan Shor a jeho stejnojmenná strana, která je nyní zakázána.
„Šor je čistě prokremelský projekt a jeho zakladatel, oligarcha Ilan Šor, je na útěku. Byl zařazen na seznam mezinárodně hledaných osob v kauze krádeže 1 miliardy dolarů z bankovního systému země.
Mimochodem, zákaz „Šoru“ a jeho uznání za protiústavní nezastavilo Moskvou podporovaný zápal jeho zakladatele a ten vytvořil nové politické dítě – blok Šance. Povinnosti. Realizace“, který se opět zkráceně nazývá „Šor“.
Komise pro mimořádné situace moldavské vlády však tyto oligarchovy impulsy ocenila, když rozhodla o zrušení registrace všech kandidátů proruského projektu „Šance“ v současných komunálních volbách.
Ať se však děje, co se děje, Moskva se svých pokusů o destabilizaci situace v Moldavsku nevzdává.
Kreml akcentuje své útoky na země světa, zejména je zintenzivňuje v předvečer voleb. Moskva neuznává žádný rámec a normy, zasahuje do volebního procesu, nebo dokonce provokuje předčasné volby.
Například srbský prezident Vučič, horlivý příznivec Kremlu, rozpustil parlament a na prosinec tohoto roku naplánoval předčasné parlamentní volby.
Ty se měly konat až za tři roky. Moskva je však dnes potřebuje a její věrný vazal Vučič se zavděčil svému kremelskému suzerénovi.
Kromě toho se budou konat komunální volby v Bělehradě a ve více než 60 srbských obcích.
Zdá se, že se Vučič (nebo spíše Kreml) rozhodl resetovat celou srbskou vládu, která byla dříve loajální Moskvě.
To, co dnes můžeme pozorovat u volebních kampaní v Evropě – jejich ovlivňování (nebo dokonce organizování) – není současným trendem v jednání ruských orgánů.
Kreml takto jednal vždy. Možná, že zasahování do voleb v jiných zemích je charakteristickým stylem Kremlu, apogeem cynické a provokativní politiky, kterou Moskva provádí již desítky let.
A z tohoto pohledu je jakýkoli úspěch Ruska v takové akci vítězstvím agresora nad svobodou a teroru nad civilizací.
A je jedno, zda mluvíme o volební kampani geopolitického giganta ve středu kontinentu, nebo skromné, z hlediska geografie, země ve východní Evropě.
Koneckonců proruské orgány v evropských zemích jsou rizikovým faktorem, který má reálné možnosti vyprovokovat vojenské konflikty nebo eskalovat ty stávající.
Moskva se snaží konflikty rozmnožovat všude, kde může, a dokonce i tam, kde nemůže. Provokace je hlavní zbraní Kremlu. A často to všechno dělá cizíma rukama a apeluje na svět, že to nebyli oni.
„Ichtamnet“ je možná hlavním poselstvím, jímž kremelští cynici provětrávají světovou agendu.
Ve světě neexistuje jediný konflikt, do kterého by nebylo zapojeno Rusko. I když formálně – oni u toho nebyli.
A to je velmi nebezpečné, protože formálně to neumožnilo uplatnit sankce vůči Moskvě.
Totéž se děje i nyní. Tím, že Moskva obviňuje Západ z expanze v zemích východní Evropy, zejména USA z organizování tzv. barevných revolucí, sama neustále vyvolává konflikty v sousedních zemích a daleko od sebe.
Totéž se děje v Moldavsku, kde se Kreml maniakálně snaží změnit vládu na sobě loajální.
Například na současné volby v Moldavsku se Moskva začala připravovat s předstihem. Již loni v létě začaly v Moldavsku na popud Kremlu masové protesty „opozice“, která požadovala odstoupení prezidenta země a předčasné parlamentní volby.
Mezi obviněními, která protestující vznesli, byla i tvrzení o údajně militaristických prohlášeních úřadů na pozadí situace na Ukrajině a o růstu vojenských výdajů.
Chápete, odkud taková zpráva přichází, kdo brání moldavské vládě a prezidentovi adekvátně vyhodnotit situaci na Ukrajině?
Kremelská klika má panickou hrůzu z podpory, kterou civilizovaný svět poskytuje ukrajinskému lidu. Proto je pro Moskvu nesmírně důležité přesvědčit lidi, aby ji odmítli tím, že ji označí za „militaristickou rétoriku“.
Zde je podle ruska normou zabíjení, ničení a pustošení, ale mluvit o obraně je militarismus – to je vize rusistů.
Pokud jde o zvyšování vojenských výdajů, je to zjevná nutnost dnešní doby, vyvolaná právě ruskou agresí.
Vzpomeňte si – Putin všechny přehrál – Evropa reviduje své rozpočty a přístupy k obraně obecně, zvyšuje vojenské výdaje na obranu.
A hlavním geopolitickým úspěchem kremelského nestraníka byl pravděpodobně vstup věčně neutrálního Finska a Švédska do NATO.
Moldavsko zaujímá v politice Moskvy zvláštní místo. Poté, co Kreml v 90. letech odebral Kišiněvu Podněstří, chce celou zemi začlenit do svého orbitu. A shromáždění proti úřadům, organizovaná na popud Kremlu, jsou důležitým krokem na cestě k tomuto cíli.
V situaci, která vznikla loni v létě, moldavská prezidentka Maia Sanduová prohlásila o nebezpečí státního převratu, v důsledku čehož byl v zemi zaveden výjimečný stav.
Dnešní volby v Moldavsku jsou lakmusovým papírkem toho, jak Moldavané vidí svůj zítřek. Je to zkouška jejich politické vyspělosti.
Je to však také zkouška pro všechny Evropany, ukazatel připravenosti evropských občanů bránit hodnoty, které z nich dělají Evropany.
Koneckonců pro agresora neexistují žádné hranice ani limity. Co se dnes děje na východních hranicích kontinentu, může se zítra odehrávat ve středu nebo dokonce na západě Evropy.
Proto je velmi důležité nejen sledovat, ale také vidět a skutečně vyhodnocovat situaci.
Moldavané dnes dávají svůj hlas a vybírají, co bude jejich zítřkem. Budoucnost Moldavska, budoucnost Evropy.
Autor: Franz Hoffman
