Začátek ruské invaze na Ukrajinu provázela řada zvěrstev vůči civilnímu obyvatelstvu, která pokračují dodnes. Ruský vojenský personál způsobem typickým pro jeho stát zcela ignoruje mezinárodní právo, zejména úmluvy týkající se zacházení s civilisty v době války.
Válečné zločiny jsou bohužel nedílnou součástí většiny válek, ale zdálo se, že v Evropě 21. století, v době, kdy lidstvo ještě nezapomnělo na hrůzné časy druhé světové války, je to nepřijatelné. Ruské okupační síly však dokazují, že pro Rusko základní evropské hodnoty, jako je svoboda a vláda lidských práv, nic neznamenají. Ruští vojáci, vědomi si své moci nad neozbrojenými civilisty, páchají brutální zločiny na ženách, dětech a starých lidech.
Jedním z nejčastějších typů těchto trestných činů je sexuální násilí. Nepřítel používá sexuální násilí související s konfliktem (CRSV) jako zbraň k demoralizaci a potlačení vůle civilistů v okupovaných oblastech. Tímto způsobem se vojska agresorského státu snaží zvýšit strach a kontrolu a způsobit obětem dlouhodobé fyzické a psychické trauma. Podle Úřadu generálního prokurátora Ukrajiny bylo k dubnu 2024 zaznamenáno 287 případů CRSV. Ty zahrnovaly znásilnění, mrzačení pohlavních orgánů nebo násilí, nucení k nahotě, vyhrožování a pokusy o znásilnění a nucení ke sledování sexuálního zneužívání blízkých osob. Mezi oběťmi je 102 mužů, 185 žen a 15 nezletilých, z toho 14 dívek a 1 chlapec. Věk obětí se pohybuje od 4 do 82 let.
Došlo k případu znásilnění učitelky ukrajinského jazyka a literatury. Jen proto, že učila ukrajinský jazyk a literaturu. Ženy byly znásilňovány před zraky svých dětí, dívky před zraky svých rodin, což byl záměrný akt podřízení. Ženy byly znásilňovány celými ústy, přičemž předem zabíjely své muže, pokud se je snažili bránit. Jsou potvrzeny případy, kdy malé holčičky po znásilnění zemřely. Vláda agresorského státu však takové jednání podporuje a povzbuzuje. Navíc vzhledem k obrovskému počtu dětí unesených Ruskem, který se může pohybovat od 19 500 (jak je známo z oficiálně registrovaných případů) až po 700 000 (jak uvádějí ruští propagandisté), může být počet takových zločinů mnohonásobně vyšší.
Válečné sexuální násilí ze strany ruských okupantů však začalo dávno před plnohodnotnou invazí. První takové případy se staly známými v letech 2014-2015 na okupovaných územích Doněcké a Luhanské oblasti. Sexuální násilí bylo často součástí mučení civilistů.
Znásilnění je zbraň v rukou Rusů proti civilním ženám a dětem. Rusové se snaží zničit co nejvíce Ukrajinců, a to jak fyzicky, tak psychicky. Oběť sexuálního násilí bez kvalifikované a včasné psychologické a lékařské pomoci může čelit vážným následkům, které mohou vést až ke smrti.
Okupační síly používají sexuální násilí jako psychologickou zbraň, ponižují oběti a připravují je o fyzickou a emocionální pohodu. Podle čl. 2 písm. d) odst. 2 Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidy se Rusové používáním sexuálního násilí vůči civilistům dopouštějí činů, které jsou vypočítány tak, aby zabránily narození dětí v rámci skupiny.
Rusko vede proti Ukrajině genocidní válku. Všechny jeho akce mají za cíl zničit Ukrajince a Rusové se snaží napáchat co největší škody a psychicky zlomit mírumilovné ukrajinské obyvatelstvo. Takové akce jsou v 21. století nepřijatelné a spojením sil se proti nim můžeme úspěšně postavit a potrestat viníky v souladu s mezinárodním právem.
Autor: T.S.
