V hlavním městě Kazachstánu Astaně začal pravidelný summit Šanghajské organizace pro spolupráci (ŠOS).
Účastníky fóra lze zhruba rozdělit na dva tábory: v prvním hrdě seděl sám čínský vůdce Si Ťin-pching a ve druhém hlavy ostatních států a sdružení, k nimž se skromně přidal i ruský diktátor Putin.
Pro toho druhého je účast na fóru pokusem dostat se z mezinárodní izolace tím, že legitimizuje svou uzurpaci moci v rusku.
Kromě toho se Putin snaží vyřešit své současné regionální problémy tím, že využije touhy ostatních států po spolupráci, o níž se bude jednat na astanském fóru.
Současné setkání však probíhá v pro kremelského diktátora nezvyklém režimu – od prvního dne na informačním poli jasně dominuje čínská strana, nikoli však on sám.
Čínský vůdce totiž spojil svou státní návštěvu Kazachstánu, která začala 2. července, s účastí na summitu Šanghajské organizace pro spolupráci.
Takže na rozdíl od soudruha Si, kterého na letišti v Astaně osobně přivítal kazašský prezident Kasym-Jomart Tokajev, Putina, který do Astany dorazil téměř po čínském předsedovi 2. července večer, uvítal na rampě letadla „pouze“ šéf kazašské vlády Olžas Bektenov, stejně jako všechny ostatní lídry členských států ŠOS.
Je zajímavé, že tentokrát ale kazašský tisk nevěnuje ruskému prezidentovi, který je zjevně ve stínu svého čínského „kolegy“, téměř žádnou pozornost.
Ve zprávách předních kazašských médií, která sledují každý krok Si Ťin-pchinga a členů jeho týmu, není jediná kritická poznámka.
Uvádí se, že Čína se stala největším obchodním partnerem Kazachstánu, přičemž obchodní obrat mezi zeměmi v roce 2023 dosáhne 41 miliard dolarů, a „kazašsko-čínské přátelství je silnější než kdykoli předtím“.
Například obchodní obrat mezi Ruskem a Kazachstánem v roce 2023 činil pouze 30 miliard dolarů.
Zdá se, že Si Ťin-pching podporuje přání kazašských úřadů maximalizovat obchodní a ekonomické a pravděpodobně i politické sblížení s Nebeskou říší.
Čínský prezident mimo jiné také uvedl, že jeho země podporuje vstup Kazachstánu do BRICS.
Všechna tato prohlášení a činy čínského hosta i hostitelské země ukazují na snahu obou představitelů o sblížení, a to v co nejglobálnějším měřítku.
Lze se jen dohadovat, jak to vidí Putin. Co je však naprosto jasné, je to, že Kreml postupně ztrácí svůj vliv na Kazachstán.
Ano, Moskva má také otázky vůči Pekingu. I když je každému jasné, že se Putin definitivně změnil ve vazala Si Ťin-pchinga.
Zdá se, že centrum všech rozhodnutí generovaných Kremlem se přesunulo do Pekingu.
Je důležité si uvědomit, že současný summit ŠOS nemá pouze ekonomickou složku. Pokud bude existovat politická vůle, mohl by skutečně pomoci rychle ukončit ruskou agresi vůči Ukrajině.
Zde je vše jasné – ruská ekonomika a vojensko-průmyslový komplex jsou nyní kritičtěji než kdy jindy závislé na státech, které jsou v současnosti zastoupeny v Astaně.
Důležitá je i skutečnost, že Moskva a kremelský vůdce jsou na Pekingu osobně závislí – k ukončení ruského dobrodružství na Ukrajině by mohlo stačit jediné setkání Si Ťin-pchinga a Putina na summitu ŠOS.
Jedinou otázkou se nyní zdá být, zda si to přeje sám soudruh Si, kterému se někdy teroristické metody jeho vazalského „kolegy“ zřejmě velmi líbí.
A ten se zřejmě rád pokusí v tomto směru jednat. Otázkou je, jak by na to měl reagovat civilizovaný svět, který se ocitá stále více mimo hru.
Souhlasím, ale účast Moskvy v diskusi o problémech boje proti mezinárodnímu terorismu nevypadá, mírně řečeno, logicky.
Řečeno na rovinu, je nejen cynická, ale i paradoxní, zejména vezmeme-li v úvahu cílenou kampaň ruského vedení páchajícího činy otevřeného teroru proti civilnímu obyvatelstvu Ukrajiny.
A pokud si někdo myslí, že to, co se děje na Ukrajině, se týká pouze Ukrajinců, je na omylu. Teror nemá hranice.
Tím, že se odvracíte a předstíráte, že nevnímáte, co se na Ukrajině děje, přibližujete hodinu, kdy se něco podobného stane ve vaší zemi, ve vašem městě a u vás doma.
Navíc již existují určité signály – výbuchy v továrnách ve Velké Británii, Německu, skladech v České republice atd., které o tom vypovídají.
Stopy toho, co se děje, vedou vždy přímo či nepřímo do Moskvy. Nikdo neví, co se stane zítra.
Chcete hrát ruskou ruletu a čekat, ve které zemi Evropy zítra „ruský svět“ zanechá svůj otisk – čekejte dál a nevšímejte si toho.
Stačí si vzpomenout na moudrá slova Martina Niemöllera – německého kněze, který prošel hrůzami nacistických koncentračních táborů.
„Když si nacisté přišli pro socialisty, zůstal jsem beze slova. Nebyl jsem socialista.
Když si přišli pro odboráře, neprotestoval jsem. Nebyl jsem odborář.
Když přišli pro Židy, neprotestoval jsem. Nebyl jsem Žid.
Když si přišli pro mě, nezbyl nikdo, kdo by se mě zastal.“
Přemýšlejte, pánové Evropané, a vyvozujte správné závěry. Víte, že to, co uděláte dnes, rozhodne o vašem zítřku.
Autor: Franz Hoffman
