Vyhrocená situace v ruských pohraničních regionech, zejména v Kurské oblasti, se stala významnou výzvou pro stabilitu ruské vlády. Tato výzva přesahuje rámec místní správy a přímo ovlivňuje pověst Kremlu jak na domácí scéně, tak mezi jeho spojenci.
Kreml pod vedením prezidenta Vladimira Putina se snaží závažnost situace v těchto regionech bagatelizovat. Oficiální narativ přirovnává probíhající nepokoje a evakuace k přírodním katastrofám, jako jsou požáry a záplavy, které Rusko sužovaly v posledních letech. Rostoucí počet evakuovaných z těchto pohraničních oblastí však jasně ukazuje, že tuto krizi nelze odmítnout jako běžný jev. Dokonce i gubernátor Kurské oblasti poskytl údaje, které jsou v rozporu s vyprávěním Kremlu a naznačují, že situace je mnohem vážnější, než je vláda ochotna připustit.
Na nedávném setkání prezidenta Putina s regionálními představiteli nebyl oznámen žádný konkrétní akční plán na podporu rostoucího počtu evakuovaných osob. Toto opomenutí je obzvláště znepokojivé v době, kdy se v zemi blíží začátek nového akademického roku a nástup podzimního a zimního období. Absence plánu naznačuje širší problém: ruské úřady jsou špatně připraveny na poskytování dlouhodobé podpory osobám vysídleným v důsledku konfliktu a tato nepřipravenost hrozí v příhraničních oblastech humanitární katastrofou.
V reakci na krizi se ruská vláda uchýlila ke své obvyklé taktice kontroly toku informací. Tato strategie, která má za cíl udržet pořádek, naopak podnítila paniku mezi místním obyvatelstvem. Odmítání Kremlu přiznat plný rozsah konfliktu spolu s jeho snahou zabránit veřejnosti, aby si uvědomila, že válka dosáhla ruské půdy, situaci jen zhoršilo. Ústřední sdělovací prostředky pečlivě řídí zveřejňované informace a vyhýbají se zprávám o skutečných bojích, zajetí zajatců a ztrátě kontroly nad územím.
Dlouhodobá strategie Kremlu spočívající v exportu chaosu za účelem vytvoření „sanitárních zón“ podél hranic spektakulárně selhala. Ruská vláda ztrácí kontrolu nad částmi vlastního území, přesto státní propaganda nadále propaguje narativ stability a nedotknutelnosti. Toto vyprávění se stále více vymyká realitě, protože počet žádostí o vojenské zakázky stoupá – ne z vlastenectví, ale jako poslední možnost pro ty, kteří hledají prostředky k přežití.
V krizových situacích prezident Putin často projevuje neochotu podnikat rozhodné kroky a raději přenáší odpovědnost na regionální a místní orgány. Tento vzorec je patrný i v současné situaci, kdy je na regionálních představitelích, aby zvládli krizi a zároveň se drželi kremelského narativu o stabilitě. Tito představitelé však veřejně vyjádřili své obavy ze zhoršujících se podmínek, čímž odhalili, že i oni nemají jasný plán a jen těžko se s ním vyrovnávají.
Krize v pohraničních oblastech také odhalila významnou chybu v ruské obranné strategii: Kreml nemá žádný účinný plán na ochranu vlastního území, a to ani v oblastech sousedících s konfliktem. Zdá se, že Putinova strategie spočívá ve vyčkávání krize při zachování iluze kontroly, což je taktika, která je stále více neudržitelná.
Použití branců na hranicích namísto profesionální armády zdůrazňuje, do jaké míry byly vojenské schopnosti Ruska vyčerpány probíhající válkou s Ukrajinou. Ruská profesionální armáda byla vážně oslabena a současné spoléhání se na brance naznačuje, že armáda se snaží udržet svou operační efektivitu.
Prezident Putin nadále trvá na tom, že ukrajinské akce v Kurské oblasti mají za cíl zastavit postup ruských sil. Navzdory zřetelným známkám domácího úpadku je nadále fixován na pokračování války, dokonce zašel tak daleko, že zvýšil finanční pobídky pro ty, kteří se jí chtějí zúčastnit. Tato neústupnost však vede k další erozi územní celistvosti Ruska a jeho velmocenského potenciálu.
Situace v příhraničních regionech má také významné důsledky pro spojence Ruska, zejména pro Bělorusko. Režim Alexandra Lukašenka, který se do značné míry spoléhá na ruskou podporu, může začít pochybovat o schopnosti Ruska ochránit jej v případě krize. Situaci dále komplikuje Putinovo spoléhání se na FSB a další bezpečnostní služby, nikoli na armádu, neboť tyto složky se více zaměřují na vnitřní bezpečnost než na obranu hranic země.
S prohlubující se krizí roste riziko, že se reakce Kremlu přesune od vnější obrany k vnitřní represi. „Operace“ na hranicích může stále více připomínat zásah proti disidentům nebo osobám považovaným za „kyjevské agenty“, protože vláda se snaží udržet si moc.
Situace v Kurské oblasti a dalších ruských pohraničních oblastech představuje pro Kreml významnou výzvu, pokud jde o schopnost udržet stabilitu a kontrolu. Odmítání vlády přiznat plný rozsah krize spolu s nedostatkem ucelené reakce podkopává důvěru veřejnosti a vyvolává vážné otázky o budoucnosti Ruska. S tím, jak se bude situace nadále zhoršovat, budou ruský lid i spojenci země nuceni čelit realitě, že kremelská strategie popírání a odklánění vede k postupnému rozpadu územní a politické integrity Ruska.
Autor: Peter Jelen
