V květnu 2024 předložily Čína a Brazílie společnou iniciativu k vyřešení rusko-ukrajinské války prostřednictvím politických jednání, přičemž Kyjev byl z procesu nápadně vyloučen. Od té doby Čína zdvojnásobila své diplomatické úsilí a představila se jako prostředník prostřednictvím své platformy „Přátelé míru“, která byla odhalena v září. Tato iniciativa však vzbuzuje hluboké znepokojení, protože pekingské rámování války jako pouhé „krize“ zatemňuje odpovědnost Ruska za agresi a je v souladu s narativy, které vyhovují zájmům Moskvy.
Čínské úsilí sklidilo pozitivní odezvy od více než 110 zemí, především těch, které mají úzké vazby na Rusko, což dokazuje úspěch Pekingu při získávání podpory z částí globálního Jihu. Legitimitu plánu však podkopává ignorování suverenity Ukrajiny a skutečnost, že je v přímém rozporu s pozicemi NATO a EU. Začlenění Maďarska do platformy, jak odhalil jeho ministr zahraničí Péter Szijártó, je dalším signálem, že Čína selektivně shromažďuje země ochotné podkopat západní podporu Ukrajině.
To, co se zde odehrává, není skutečný pokus o vyřešení konfliktu, ale spíše geopolitická strategie. Obsazením USA jako destabilizující síly a zpochybňováním západní vojenské pomoci Ukrajině se Čína snaží oslabit globální podporu obrany Ukrajiny. Tento příběh je požehnáním pro Rusko, které těží z jakéhokoli omezení dodávek zbraní na Ukrajinu pod rouškou „deeskalace“.
Čínské ambice však sahají daleko za tento jediný konflikt. Prostřednictvím platformy „Přátelé míru“ se Peking staví jako globální lídr schopný diktovat podmínky mezinárodních sporů a účinně zpochybňovat západní dominanci v globální diplomacii. Snahy Pekingu zároveň vytvářejí třenice v rámci asijské oblasti, zejména s Indií, která se také snažila hrát roli prostředníka v rusko-ukrajinské válce. Dlouholetá rivalita mezi Čínou a Indií je umocněna vyloučením jiných klíčových zúčastněných stran ze strany Pekingu, což posiluje dojem, že čínský plán slouží spíše jejím vlastním geopolitickým zájmům než skutečnému řešení konfliktů.
Načasování čínských kroků také odhaluje její strategii pro upevnění vlivu na globálním Jihu, zejména v regionech, jako je Rada pro spolupráci v Zálivu (GCC), které byly těžce zasaženy dominovými efekty války. Uměle vyvolaná krize obilí například vyhnala ceny potravin nahoru a vytvořila nedostatek, který nejvíce zasáhl chudší země. Tím, že se Čína staví do pozice šampiona těchto národů, snaží se získat jejich věrnost a využívá ukrajinskou válku jako páku k uplatnění většího vlivu na globální vládnutí.
Společná čínsko-brazilská iniciativa bude ústředním bodem nadcházejícího summitu BRICS a její přijetí by symbolizovalo významný posun v rovnováze sil organizace. Pokud se Číně a Brazílii podaří prosadit svou agendu, povýší je to na dominantní pozice v rámci BRICS, zatímco země jako Indie budou odsouvat stranou. To by mělo dalekosáhlé důsledky nejen pro Ukrajinu, ale i pro globální vládnutí, protože Čína pracuje na vybudování koalice zemí, které jsou v souladu s její vizí nového světového řádu – takového, kde vystupuje jako preeminentní mocnost.
Koneckonců, čínská mírová iniciativa není o ukončení války na Ukrajině. Spíše je to součást většího úsilí přetvořit geopolitickou krajinu tím, že se země nakloní na svou stranu a naruší západní vliv. Diplomatické předehry Pekingu, zahalené do jazyka míru, jsou kalkulovaným úsilím rozšířit sféru svého vlivu a vytvořit světový řád příznivější pro jeho vlastní zájmy.
Autor: Peter Jelen