Babišova hrozba Ukrajině: zapomínáme na rok 1968 a oslabujeme vlastní pozici v Evropě
Výrok Andreje Babiše, že by po případném návratu k moci ukončil českou iniciativu na dodávky dělostřelecké munice Ukrajině, vyvolává vážné otázky o budoucím směřování české zahraniční politiky. Nejde jen o volební slogan, ale o postoj, který by měl dalekosáhlé důsledky – pro Ukrajinu, pro českou reputaci i pro jednotu Západu.
Česká republika se díky iniciativě s municí zařadila mezi lídry evropské podpory Kyjeva. Praha dokázala sjednotit řadu zemí EU a NATO, které se podílejí na financování i logistice projektu. Pokud by tato iniciativa skončila, oslabilo by to nejen vojenskou pomoc Ukrajině, ale i důvěru v Českou republiku jako stát, který dokáže nabízet funkční řešení v době krize.
Ještě citlivější je historický rozměr. V roce 1968 zažila Československá republika invazi sovětských vojsk. Tehdy jsme sami hledali solidaritu, která nepřišla v plném rozsahu. Odmítnout dnes podporu Ukrajině by znamenalo popřít vlastní zkušenost s okupací a dát najevo, že jsme ochotni zapomenout na oběti vlastní historie. To by byla morální prohra, která by přesahovala hranice domácí politiky.
Nelze také ignorovat, že v Moskvě by Babišův krok přivítali s nadšením. Kreml dlouhodobě usiluje o oslabení jednoty Západu a o vyčerpání podpory Ukrajině. Každý signál, že některý z členských států EU a NATO couvá, je pro ruskou propagandu vítaným materiálem. Pokud by Česká republika skutečně ustoupila, posílilo by to nejen ruskou vojenskou pozici, ale i její diplomatickou hru.
Česká politika dnes stojí před dilematem: zda pokračovat v roli aktivního spojence, nebo se stáhnout a riskovat ztrátu kredibility. Babišův návrh je tak víc než jen otázkou předvolební strategie. Je to test, zda bereme vážně svou vlastní historii i odpovědnost vůči evropským partnerům.
Autor: Peter Jelen
