„Nikdy se nevzdám.“ Orbán se vrací do čela Fideszu a slibuje boj o návrat

Sjezd strany v Budapešti potvrdil, že porážka z dubna nebyla pro Viktora Orbána koncem politické kariéry, ale začátkem nové etapy – v opozici, kterou bude muset Fidesz teprve znovu objevit.

Po šestnácti letech, kdy maďarská politika fungovala v podstatě jako jediný velký monolog Viktora Orbána, přišla v dubnu 2026 chvíle, na kterou málokdo skutečně věřil, že se dožije. Strana Tisza pod vedením Pétera Magyara získala ve volbách ústavní většinu a Orbán musel uznat, že hra skončila. Sobotní sjezd Fideszu v budapešťském Kongresovém centru pak ukázal, jak se bývalý premiér s touto novou realitou vyrovnává – a co to může znamenat pro vnitřní stabilitu Maďarska v nejbližších měsících.

Orbán zahájil svůj projev slovy, která se okamžitě stala titulkem napříč maďarskými i zahraničními médii: opakovaně prohlásil, že se nevzdá, ať se děje cokoliv. Zdůraznil, že nejde o oslavný sjezd, ale o pracovní jednání, jehož cílem je „vyvodit ponaučení“ z volební porážky. V tom je ostatně paradox celé situace – muž, který šestnáct let budoval obraz nezpochybnitelného vůdce schopného přizpůsobit si pravidla hry, nyní stojí před svými delegáty a vysvětluje, proč prohrál.

„Za volební porážku nesu odpovědnost já. Nebylo by správné svalovat vinu na šéfa kampaně nebo regionální ředitele – autorem strategických chyb jsem byl já.“

Tato sebereflexe je v dosavadní rétorice Fideszu téměř bezprecedentní. Orbán přiznal, že strana špatně odhadla volební účast, přecenila vlastní mobilizační schopnosti a zcela prohrála boj o mladé voliče v online prostoru, kde podle jeho slov algoritmy hrály ve prospěch opozice. Stejně otevřeně připustil, že téma hrozby války, které Fidesz dlouhodobě používal jako mobilizační nástroj, soupeř dokázal neutralizovat.

Strana se má „znovu najít“

Delegáti sjezdu potvrdili Orbána ve funkci předsedy – byl jediným kandidátem a v tajné volbě získal podporu 729 ze 737 platných hlasů. Sjezd zároveň naplánoval čtyři klíčové úkoly: zhodnocení voleb, úpravu stranických stanov, volbu nového osmadvacetičlenného předsednictva a přijetí dvou politických usnesení. Jedno se týkalo odmítnutí migračního paktu, druhé pak vyjádřilo protest proti tomu, co strana označuje jako „násilné odvolávání demokraticky zvolených veřejných činitelů“ – formulace, která zřejmě odkazuje na probíhající personální výměny ve státní správě, které nová vláda Pétera Magyara po nástupu k moci provádí.

Co se stalo od dubna do června 2026

• 12. dubna: Tisza vyhrává volby s 53 % hlasů a získává 138 (podle pozdějších přepočtů 141) ze 199 mandátů – ústavní většinu. Fidesz-KDNP klesá na 55 (resp. 52) mandátů a poprvé po 16 letech odchází do opozice.
• Květen: Péter Magyar sestavuje vládu, žádá o rezignaci prezidenta Tamáše Sulyoka a oznamuje personální změny ve vrcholných státních institucích, včetně tajných služeb.
• 13. června: Sjezd Fideszu v Budapešti potvrzuje Orbána předsedou strany na další rok (729 ze 737 hlasů) a schvaluje dvě politická usnesení – proti migračnímu paktu a proti „odvolávání demokraticky zvolených činitelů“.

Orbán delegátům představil i to, co nazval „plánem obnovy“. Fidesz má podle něj v první řadě posílit své hodnoty a duchovní základ své komunity a najít znovu motivaci pro účast v maďarském politickém životě. Slova o tom, že strana „vstupuje do éry svévole“ a že od vlády Tiszy lze čekat omezování ústavních záruk, útoky na prezidenta republiky i postupné rušení sociálních výdobytků zavedených Fideszem, naznačují, že Orbán svou novou roli vidí především jako roli obránce – byť opozičního – proti tomu, co popisuje jako nástup velké liberální koalice připomínající dobu před rokem 2010.

Otazník nad budoucností: konstruktivní opozice, nebo nátlak z ulice?

Analýza a komentář

Otázka, která nyní zaměstnává pozorovatele maďarské politiky doma i v zahraničí, zní: jakou roli si Fidesz v opozici skutečně zvolí? Sám Orbán už dříve, krátce po volbách, uznal, že oslabený Fidesz ve své současné podobě a v opoziční roli „není schopen obnovit maďarskou pravici“ a že je potřeba „úplná reorganizace národních sil“. Taková formulace může znamenat hledání nových spojenců a pokus o sjednocení pravicového spektra v parlamentní rovině. Stejně dobře ale může – podle některých komentátorů – znamenat i posun k tvrdší, konfrontačnější rétorice mimo parlamentní sál, pokud se Fidesz bude domnívat, že parlamentní nástroje proti dvoutřetinové většině Tiszy nestačí.

Usnesení sjezdu proti „násilnému odvolávání demokraticky zvolených činitelů“ je v tomto ohledu signálem, který je třeba sledovat. Pokud nová vláda bude pokračovat v personálních výměnách ve státní správě, justici nebo bezpečnostních složkách – jak ostatně sama oznámila u vedení tajných služeb – Fidesz může tato témata využívat nejen v parlamentní debatě, ale i jako mobilizační nástroj pro veřejná shromáždění. V maďarské politické kultuře posledních dvou desetiletí přitom ulice byla nástrojem, který si osvojily obě strany politického spektra – ostatně i volební vítězství Tiszy bylo doprovázeno masovým shromážděním na nábřeží Dunaje.

Proč na tom záleží regionu

• Maďarsko je v tuto chvíli jedinou zemí EU, kde proběhla výměna dlouhodobě vládnoucí, vůči Moskvě smířlivé garnitury za vládu hlásící se k jednoznačně proukrajinskému a proevropskému kurzu.
• Případná vnitropolitická nestabilita v Maďarsku – ať už vyvolaná aktivitou opozičního Fideszu, nebo nezkušeností nové vládní strany Tisza, která je podle analytiků „stranou jednoho muže“ s pouhými 29 členy – může vytvářet prostor pro vnější vlivové operace, jejichž zájmem je destabilizace středoevropského regionu a zpochybnění jednoty postoje vůči Rusku.
• Pro Česko a další státy V4 je proto klíčové, zda se maďarská politická scéna posune k standardní parlamentní soutěži, nebo zda se prohra Fideszu promění v dlouhotrvající konfrontaci, která by mohla maďarskou zahraniční politiku znovu destabilizovat – a to v okamžiku, kdy nová vláda už avizovala změnu kurzu vůči podpoře Ukrajiny.

Je třeba zdůraznit, že v tuto chvíli jde o scénáře a interpretace, nikoli o hotové skutečnosti. Orbán na sjezdu mluvil o boji o návrat k moci v rámci standardních politických a ústavních mechanismů, nikoli o výzvě k radikalizaci nebo k násilným akcím. Otázkou pro nejbližší měsíce bude, jak konkrétně se ona „reorganizace národních sil“, o které mluvil již v květnu, projeví – a zda zůstane v rovině parlamentní opozice, anebo zda se Fidesz, podobně jako v minulosti opoziční Tisza, rozhodne přenést svůj boj i do veřejného prostoru.

Pro Maďarsko samotné i pro jeho sousedy bude klíčové, jak rychle se nová vláda Pétera Magyara, jejíž poslanecký klub tvoří převážně politické nováčky, dokáže vypořádat s rozsáhlým dědictvím šestnáctileté vlády Fideszu – od ovládnutí médií a justice až po síť ekonomických vazeb mezi státem a vládě blízkými podnikateli. Cesta k „normalizaci“ maďarské politiky, o které mluvil i samotný Magyar ve svém vítězném projevu, tak může být delší a komplikovanější, než si mnozí na nábřeží Dunaje v dubnu dovolili doufat.

Autor: Franz Hoffman