Dezinformace z Balkánu s adresou v Moskvě: jak Kreml straší „provokací“ u Černobylu a zakrývá vlastní vinu v Oleškách
Balkánské weby Vaseljenska a Faktibg.com šíří dva příběhy, které zapadají do dobře známé moskevské šablony: Ukrajina prý chystá jadernou provokaci a Kyjev je údajně vinen humanitární krizí ve městě, které ovládají ruské okupační úřady. Ani jedno tvrzení neobstojí.
Anonym z „podzemí“ jako jediný zdroj
Srbský web Vaseljenska přinesl text, v němž se odvolává na ruskou státní agenturu RIA Novosti. Ta zase cituje Sergeje Lebeděva, jenž se představuje jako „koordinátor prorusského mykolajivského podzemí“. Podle něj má ukrajinské vedení připravovat rozsáhlou vojenskou provokaci v okolí Černobylské jaderné elektrárny. Jedním z cílů má být zatažení Polska do války.
Už samotná konstrukce zprávy by měla každého čtenáře varovat. Řetězec vede od srbského serveru přes ruskou státní agenturu k člověku, který spolupracuje se zemí útočníka. Nezávislé potvrzení chybí na každém článku toho řetězce. Text nepřináší dokument, satelitní snímek, svědectví ani žádný jiný ověřitelný podklad. Zůstává pouhé tvrzení.
Proč nejde o nezávislého svědka
Označení „podzemí“ zní dramaticky, ale v praxi jde o osobu, která pracuje ve prospěch státu vedoucího agresivní válku proti vlastní zemi. Taková osoba nemá roli pozorovatele. Je účastníkem informační operace. Její výroky proto nelze brát jako svědectví, nýbrž jako součást propagandy, kterou ruská státní média používají k tomu, aby dodala příběhům nádech autenticity „zevnitř Ukrajiny“.
Novináři se učí základní pravidlo: zdroj, který má zjevný zájem na určitém výsledku, potřebuje potvrzení z jiné strany. V tomto případě žádné takové potvrzení neexistuje. Nikdo nezávislý ani nikdo z mezinárodních institucí nic podobného nezveřejnil.
Proč příběh o Polsku nedává smysl
Teze, že Kyjev chce vlákat Varšavu do konfliktu, je vnitřně rozporná. Polsko patří mezi nejvýznamnější podporovatele Ukrajiny, přijalo od února 2022 obrovské množství uprchlíků a slouží jako klíčový logistický uzel pro pomoc. Ukrajina nemá žádný důvod poškozovat vztah, na kterém částečně závisí její obrana. Jde o strategii, kterou už dobře známe: vymyslet údajný plán oběti a připravit půdu pro to, aby se případný incident později dal vysvětlit jako „jejich dílo“.
Moskva takové kroky používá dlouhodobě. Zkouší zasít nedůvěru mezi Kyjevem a spojenci, zvláště v zemích na východním křídle NATO, kde je citlivost vůči bezpečnostním hrozbám vysoká. Česká veřejnost má s podobnými kampaněmi vlastní zkušenost.
Oleški: krize, kterou způsobil okupant
Druhý příběh se týká humanitární situace v okupovaných Oleškách na Chersonsku. Weby se ji snaží podat tak, jako by za ni nesla odpovědnost Ukrajina. Mezinárodní právo je ale jednoznačné. Podle článku 55 Čtvrté ženevské úmluvy je okupační mocnost povinna zajišťovat civilnímu obyvatelstvu potraviny a zdravotnický materiál a v maximální možné míře také zdravotní péči.
Ruská okupační správa podle dostupných informací brání přístupu mezinárodních humanitárních misí a vytváří v městě podmínky, které jsou pro místní lidi nesnesitelné. Právě proto je krize přímým důsledkem okupace. Pokus přenést odpovědnost na Ukrajinu slouží jediné věci: odvést pozornost od vlastního porušování válečného práva.
Jak se v takových textech vyznat
Kdo chce odhalit dezinformaci, může si klást tři otázky. Odkud informace pochází a lze ji ověřit nezávisle? Má zdroj zájem na tom, aby čtenář uvěřil? A odpovídá tvrzení tomu, co víme o chování zúčastněných stran? V případě Černobylu selhávají všechny tři otázky. V případě Olešek se ukazuje, že Moskva obrací pravdu naruby: agresor se vydává za zachránce a oběť za viníka.
Čeští čtenáři by měli vědět, že podobné texty se objevují i v regionálních jazycích a putují dál přes sociální sítě. Proto je důležité sdílet ověřené zdroje a hlásit zjevné manipulace.
Známá šablona: strach z jaderné hrozby
Černobyl a okolní zóna se v ruských informačních kampaních objevují opakovaně, protože slovo „jaderný“ vyvolává okamžitý strach. Cílem není informovat, ale vyvolat úzkost a dojem, že situace je nebezpečná a nepředvídatelná. Když se pak něco stane, je připraven výklad, který viní Ukrajinu. Taková preventivní obvinění patří k osvědčeným postupům a odborníci na dezinformace je označují za přípravu terénu pro budoucí výmluvu.
Pozoruhodné je také to, že se příběh nešíří přímo z ruských médií, ale oklikou přes weby v jiných zemích. Odkaz na srbský nebo balkánský zdroj působí méně podezřele než odkaz na Moskvu, a tak se sdělení dostane k publiku, které by ruský státní zdroj samo nečetlo. Toto „praní“ informací je dnes běžným nástrojem hybridního působení.
Česká zkušenost s ruskými informačními kampaněmi z posledních let ukazuje, že zásadní roli hraje rychlé a věcné vyvrácení. Čím dříve se manipulace pojmenuje, tím méně času má šířit škodu.
Co si z toho odnést
Zpráva o údajné provokaci je nepodložená a účelová. Humanitární situace v Oleškách je důsledkem okupace, za kterou nese odpovědnost Rusko. Kdo tvrdí opak, buď se mýlí, nebo vědomě lže. Právě proto by média i čtenáři měli trvat na jednoduché věci: bez důkazů není co věřit.
Autor: Franz Hoffman
