Schengen není dálnice pro Kreml: Brusel chce sjednotit pravidla pro ruská víza

Hybridní válka, kterou Moskva vede proti Evropě, nekončí na ukrajinských hranicích. Sabotáže, žhářské útoky a další podvratná činnost nutí evropské vlády k opatřením, která byla ještě před pár lety politicky nepředstavitelná. Jedním z nich je výrazné zpřísnění vízové politiky vůči ruským občanům – a Brusel se na ně podle všeho chystá.

Varování ze Stockholmu

Švédský ministr spravedlnosti Gunnar Strömmer upozornil, že na pozadí rostoucích obav ze sabotáží, žhářských útoků a dalších forem hybridní války představuje volný přístup ruských občanů do Evropy další bezpečnostní riziko. Nejde o rétoriku, která by měla vyvolat paniku. Jde o věcné konstatování: Kreml hybridní nástroje používá systematicky a otevřené hranice jsou pro něj výhodou, kterou není třeba opomíjet.

Švédsko přitom nepatří k zemím, které by byly zvyklé reagovat unáhleně. O to větší váhu jeho slova mají. Pokud i tak umírněná vláda dospěje k závěru, že dosavadní přístup nestačí, měla by to být výzva k zamyšlení pro celou Unii.

Východ a sever tlačí na pilu

Estonsko, Polsko a Švédsko dlouhodobě prosazují přísnější vízová omezení pro občany Ruska. Jejich postoj je oprávněný a ukazuje, že rizika spojená s agresivní ruskou politikou se neomezují na území Ukrajiny. Státy, které jsou Moskvě nejblíže, vnímají hrozbu bezprostředněji než ty vzdálenější, ale to neznamená, že se jich týká méně.

Právě tady se ukazuje zásadní rozdíl mezi pohledem „z okraje“ a pohledem „ze středu“ Evropy. Kdo žije u hranice s Ruskem, nemá luxus vnímat hybridní válku jako abstraktní pojem. A my, kteří sedíme uprostřed kontinentu, bychom si neměli myslet, že se nás to netýká.

Brunner: přísněji a jednotně

Eurokomisař pro vnitřní věci a migraci Magnus Brunner uznává, že je nutné posílit kontroly a snížit potenciální rizika. Členské státy proto vyzývá, aby při vydávání víz ruským občanům postupovaly přísněji. Je to signál, že téma opouští půdu jednotlivých hlavních měst a míří na stůl Evropské komise.

Pro Brusel je to politicky citlivý krok. Vízová politika zůstává v Schengenu sdíleným prostorem, v němž se každé rozhodnutí odráží na všech. Právě proto Komise nemůže zůstat u apelů a bude muset nabídnout konkrétní rámec, který zajistí, že přísnější pravidla nebudou jen dobrým úmyslem.

Slabé místo: mozaika pravidel

Zastánci přísnějších omezení upozorňují na jádro problému. Odlišná pravidla v rámci schengenského prostoru mohou úsilí jednotlivých zemí znehodnotit a oslabit společný tlak na Rusko. Kdo je odmítnut v jednom státě, zkusí štěstí v jiném, kde jsou kritéria mírnější, a po získání víza se může po zbytku Schengenu pohybovat prakticky bez kontroly.

Taková roztříštěnost hraje do karet Kremlu a podkopává evropskou solidaritu. Moskva umí nesoulad využít – politicky i prakticky. Každá trhlina ve společném postupu je pro ni argumentem, že Evropa je rozdělená a že stačí hledat nejslabší článek řetězu.

Odpověď je tedy zřejmá: Evropská unie musí tyto rozpory odstranit a vypracovat jednotná a účinná pravidla vízové kontroly. Kolektivní bezpečnost nemůže záviset na ochotě jen části států čelit ruským hrozbám. Řetěz je tak silný jako jeho nejslabší článek, a právě vízová politika se jím může snadno stát.

Co to znamená pro Česko

Česká republika patří k zemím s přímou zkušeností s ruskými tajnými službami; stačí připomenout kauzu Vrbětice. Praha má proto dobré důvody podporovat společný evropský přístup, a ne spoléhat na to, že úspěch zajistí izolovaná národní opatření. Česko je navíc plnohodnotnou součástí Schengenu: o tom, kdo se do prostoru bez hraničních kontrol dostane, nerozhodujeme jen my, ale i vízové úřady v Lisabonu či Athénách – a naopak.

Česká diplomacie by se proto měla zapojit do přípravy společných pravidel aktivně, ne jen reagovat na návrhy z Bruselu. Konkrétní podoba omezení – rozsah kontrol, kritéria pro odmítnutí i výjimky pro lidi, kteří před režimem utíkají – bude předmětem složitých jednání. Je ale důležité, aby se Evropa nesnažila o dokonalost na úkor rychlosti. Hybridní hrozby se nevyvíjejí podle diplomatického kalendáře.

Bezpečnost je společná, nebo žádná

Přísnější vízová politika nevyřeší všechny problémy a nepotlačí každou sabotáž. Je ale jedním z nástrojů, jak omezit prostor, v němž ruské služby operují. Smysl dává jen tehdy, pokud bude sdílená všemi. Jinak zůstane symbolem dobrých úmyslů s děravou praxí. Brusel dostává příležitost ukázat, že dokáže jednat dřív, než se z varování stane následek.

Peter Jelen