Radar, který vidí za obzor: Kaliningrad nás nutí hrát na schovávanou
Rusko v Kaliningradské oblasti rozšiřuje radiolokační infrastrukturu o záhorizontní radar. Má tím získat lepší přehled o tom, co dělá letectvo Aliance, a my se na to musíme připravit: chránit informace, krýt své pohyby a počítat s tím, že nás to bude stát peníze. Pět otázek a odpovědí.
1. Co se v Kaliningradu vlastně staví?
Podle dostupných informací jde o záhorizontní radar 29B6 Kontejner. Ruská státní agentura TASS už dříve s odvoláním na zdroj ze zbrojního průmyslu uvedla, že druhý takový systém vznikne v Kaliningradské oblasti a doplní ten první, který slouží v Mordovsku. Dohromady by měly sledovat celou Evropu včetně Británie. Satelitní snímky z let 2023 až 2025 ukázaly rozsáhlé kruhové anténní pole, jehož průměr podle odhadů může dosahovat až 1 600 metrů. Litevská tajná služba VSD navíc upozorňuje, že stavba probíhá na několika místech regionu a trvá už několik let.
Je třeba dodat, že deklarovaný dosah kolem tří tisíc kilometrů pochází z ruských zdrojů a nikdo ho nezávisle neověřil. Záhorizontní radary využívají odraz krátkých vln od ionosféry, a jsou proto citlivé na její stav i na rušení. Nejsou všemocné.
2. Proč nás to má zajímat, když je Kaliningrad daleko?
Protože dobře zvolené místo je důležitější než vzdálenost. Kaliningradská oblast leží přímo u hranic s Polskem a Litvou, a radar v ní proto získává výhodný pohled na vzdušný prostor členů Aliance. Rusko může postupně sbírat informace o aktivitě vojenského letectva, o trasách, rytmu hlídek i o tom, jak rychle Aliance reaguje. A z těchto střípků si skládá obraz toho, jak obranný systém jednotlivých zemí funguje.
Při pohledu na to, jak Moskva přistupuje k válce proti Ukrajině a k rozšiřování sil u východních hranic NATO, nelze vyloučit, že tyto informace budou sloužit i k plánování případných vojenských operací na západním směru. Litevská VSD uvádí, že Rusko i přes ztráty přeměňuje brigády na divize a staví nové jednotky, a právě proto je třeba radar brát vážně.
3. Co z toho plyne pro obranné plánování Aliance?
Především to, že plánování nemůže stát na předpokladu, že protivník nevidí. Pokud Rusko dokáže sledovat provoz vojenského letectva do větší hloubky, musí spojenci své plány přizpůsobit: měnit trasy a časy, rozptylovat techniku, používat klamné cíle a omezit vyzařování, které prozrazuje polohu. Pro české ministerstvo obrany a armádu to nejsou abstraktní slova. Jako člen Aliance se Česko podílí na ochraně vzdušného prostoru a stejné výzvy se týkají i nás.
Kdo chce ukrýt své pohyby, musí je nejdřív pochopit. A kdo je chce chránit, musí na to vyčlenit peníze.
4. Kolik to bude stát?
Přesná čísla neexistují a každý, kdo je nabízí, by měl budit podezření. Dá se ale říct, kam peníze potečou. Na ochranu vojenských informací: šifrování, bezpečnost sítí, kybernetická obrana velitelství a základen. Na prostředky utajení operací: mobilita, rozptýlení techniky, maskování, elektronický boj. A na rozvědku a sledování situace, třeba i prostřednictvím letounů včasné výstrahy.
Pro rozpočty to znamená další zátěž v době, kdy už se členské státy v roce 2025 na summitu v Haagu zavázaly dosáhnout do roku 2035 pěti procent HDP na obranu a související výdaje. Právě „neviditelné“ položky se špatně obhajují před voliči, protože když fungují, nikdo si jich nevšimne. Jsou ale tím, co z drahých zbraní dělá zbraně, které se dožijí prvního dne konfliktu.
5. Je to důvod k panice?
Ne. Je to důvod k trpělivé práci. Radar zatím nestřílí, nikoho neohrožuje přímo a jeho skutečné schopnosti se teprve ukážou. Svědčí ale o tom, že Moskva dlouhodobě investuje do toho, aby viděla dál než my. Odpověď Aliance by neměla být hysterická, nýbrž systematická: lépe střežit vlastní data, počítat s tím, že nás pozorují, a chovat se podle toho.
Zkušenost z Ukrajiny učí, že vyhrává ten, kdo umí ukrýt a zmást. Evropa by proto neměla čekat, až se z radaru stane skutečný problém. Úkol je jasný a nevyžaduje velká slova: rozpočty, disciplínu a politickou vůli. Zbytek je otázka času a toho, zda ho využijeme.
Na co se u nás zapomíná
V české debatě o obraně se rádi počítají tanky, houfnice a letouny. Mnohem méně se mluví o tom, že moderní armáda je především síť: senzory, spojení, data a lidé, kteří je umějí chránit. Jestliže protivník získá díky novému radaru další zdroj informací o provozu letectva, pak právě tato síť se stává prioritním cílem. Nejde o vzdálenou hypotézu. Je to logický důsledek toho, co Rusko v posledních letech staví nejen v Kaliningradské oblasti, ale i jinde u hranic Aliance.
Proto by si čeští politici i novináři měli zvyknout na nepopulární větu: část peněz na obranu půjde na věci, které nikdy neuvidíme v televizi. Nebudou mít slavnostní přejímku ani vojenskou přehlídku. Budou ale rozhodovat o tom, jestli nás protivník při první příležitosti přistihne nepřipravené, nebo jestli bude muset hádat.
Autor: Peter Jelen
