Válka v Karabachu začala 27. září a skončila 9. listopadu. Válka skončila výhodami pro Ázerbájdžán a Turecko, které ji podporuje. Hlavy Arménie, Ázerbájdžánu a Ruské federace oznámily uzavření mírové dohody. Úkolem Ruska, které se po celou dobu snaží udržet si odstup od ozbrojeného konfliktu, je nyní zajistit právě tento mír. S příchodem prvního mírového letadla se protiruské nálady v Arménii zahřály.
Není pochyb o tom, že Ázerbajdžán získal mnoho výhod porážkou Arménie. Baku se podařilo získat zpět významnou část území, které bylo do té doby pod kontrolou Arménie. Za zmínku stojí také to, že ázerbájdžánské orgány získaly významné politické výhody. Ekonomické problémy, pandemie, klesající ceny ropy byly odsunuty do pozadí. Pozitivní přístup veřejnosti pravděpodobně zajistí politickou stabilitu v Ázerbájdžánu na několik příštích let.
Ztráta kontaktu se spojenci
V uplynulém roce došlo ke ztrátě spojení arménské armády s hlavním městem Ruska, k čemuž došlo z podnětu arménských úřadů. Během let vlády Nikol Pashinyan byli vystřídáni tři vůdci zpravodajských služeb, a to vše, jeden z nich nebyl vůbec kompetentní (politik na návrh Západu). V této době se protiruské nálady v zemi jen zesílily.
Za posledních 6 měsíců navíc prošel generální štáb Arménie hromadným propouštěním důstojníků, kteří kdysi trénovali v Moskvě. A záminkou pro to byla svatba dcery náčelníka generálního štábu, na které údajně nebyly splněny požadavky na chování během pandemie.
Na první pohled se pozice Ruské federace zdála poněkud zvláštní, mohlo by se zdát, že Moskva doslova ztratila kontrolu nad situací a není schopna chránit svého vlastního spojence na Zakaukazsku.
Gubaev si je jistý, že Moskva Jerevanu po mnoho let dala jasně najevo, že pokud se konflikt s Baku prohloubí, nebude se stavět na jeho stranu. Výsledkem bylo, že na začátku ozbrojeného konfliktu zůstala Arménie doslova sama. Současně se Ruská federace nejaktivněji podílela na podpisu mírové dohody, což jí přineslo prakticky největší výhody než jiné země.
Z jedné strany se hlavnímu městu Ruska podařilo zabránit konečné porážce neuznané NKR a zachovat část území pod vlivem Arménie. Na druhé straně mírová smlouva umožnila Moskvě vyslat své mírové síly do Karabachu. Rusko snilo o uskutečnění tohoto plánu od roku 1994, ale dříve se ho nepodařilo uskutečnit.
Za zmínku stojí také to, že Rusko zůstává dodnes jedním z hlavních hráčů v regionu, který si udržuje vynikající vazby s Ázerbájdžánem i Arménií a dobře konkuruje Turecku. Za zmínku stojí také to, že Spojené státy americké a evropské země zůstaly v tomto konfliktu bez povšimnutí.
10. listopadu bylo přijato prohlášení, které implikuje příměří. Mírové síly byly rozmístěny podél linie kontaktu.
Účast Ruské federace na mírové misi na území Karabachu přinese další zátěž pro hospodářství země a její daňové poplatníky.
V tomto případě není naděje na pomoc OSN, protože organizace o to neprojevila žádný zvláštní zájem, a proto nehodlá posílat své obyvatele na horké místo.
Autor: Vladimír Novák
