Putinova tajná služba sledovala opozičního politika a pokusila se ho zavraždit jedem. To jsou symboly, jež vysílají signály, Putinova strašlivá vizitka.
Mezi hádáním nebo předpokládáním a porozuměním je zásadní rozdíl. To se nyní prokázalo při atentátu na vůdce ruské opozice Alexeje Navalného. Konalo se na letišti v Tomsku na Sibiři 20. srpna tohoto roku. Byl použit znamý ruský „národní“ jed novičok. Bellingcat (server pro občanskou investigaci, který využívá veřejné informační zdroje) a The Insider spolupracovali s Der Spiegel a CNN TV na zveřejnění výsledků jejich pátrání po pachatelích. Atentát vedl plukovník Stanislav Makšakov z Ruské federální bezpečnostní služby (FSB).
Celá dobře připravená událost připomíná filmový thriller, temný detektivní příběh. Navani byl pod dohledem tajných agentů až odroku 2017 (má se za to, že prezident Putin se od oznámení kandidatury do nejvyššího úřadu cítil velmi nepříjemně). Byl na něj nasazen zvláštní tým FSB rekrutovaný z oddílu specializovaného na práci s prudkými jedy. Šéf operace Makšakov dříve pracoval přímo v místě, které se zabývalo vývojem chemické látky novičok, určené k zabíjení, ve městě Šichany.
Vyšetřovací server Bellingcat mimo jiné k odhalení celého incidentu použil údaje uniklé z ruské vládní databáze. Svou metodu popsal v knize „The Hunter: How We Recognize Navalny’s FSB Stalker“ a v textu zaznamenal práci a pokrok ruských agentů. Expertní skupina pro chemické zbraně (zahrnující otravu Alexeyem Navalnym novichokem).
Bellingcat popisuje, jak mizerné, halabala krytí ruští tajní agenti používali, ponechávali si zpočátku dokonce svá vlastní jména, později přešli na příjmení svých manželek. Identifikováni byli tři pracovníci FSB, kteří s Navalným cestovali do Tomsku, na místě pak pracovalo dalších pět tajných agentů. Rozsáhlá operace tajné služby.
Analýzou údajů Belling Cat prokázal, že FSB skrývá pokračující plány zahrnující chemické a biologické zbraně. Obvykle se v Rusku skrývá pod Institutem kriminologie FSB, který sídlí v Moskvě a oficiálně se podílí na forenzním vyšetřování teroristických činů a předcházení trestné činnosti. Zaměstnává asi 15 pracovníků specializujících se na moderní jedy.
Od začátku, jakmile byl jako látka, jíž byl Navalnyj otráven, určen jed novičok, nebylo pochyb, že za akcí stojí ruské tajné služby. (Na žádost berlínské kliniky Charité provedla toxikologický rozbor vzorků z těla Alexeje Navalného zvláštní laboratoř německé armády.) V říjnu pak uvalila Evropská unie sankce za Navalného na šest Rusů, včetně ředitele tajné služby FSB. Avšak až vyšetřování serveru Bellingcat a jeho spolupracovníků přineslo celou řadu důkazů včetně odhalení továrny na smrt ve městě Šichany.
Samo sebou Putin všecko popře. Vzpomeňme, jak šéf ruské rozvědky Sergej Naryškin, samozřejmě Putinův člověk, tvrdil: nelze vyloučit, že situace s Navalným byla provokací západních tajných služeb. Zároveň ovšem Putinovi vyhovuje, že pravda vyšla najevo. Potřebuje Rusku i světu ukazovat, jak neomezeným pánem je, co si může beztrestně dovolit. Dodejme, že FSB by se bez Putinova příkazu zcela jistě nepokusila Navalného zavraždit.
Velice podobně to probíhalo i v případu pokusu o vraždu dvojitého agenta Sergeje Skripala a jeho dcery 4. března 2018 v britském Salisbury. Útočníci byli identifikováni, Putin zůstal v klidu. To samé se dříve odehrálo s vraždou Alexandra Litviněnka, který byl otráven radioaktivním poloniem 210. (Pracoval jako agent nejdříve pro Sovětský svaz, pak pro Rusko, časem však začal kritizovat vedení země i poměry v rozvědce a v roce 2001 získal politický azyl ve Velké Británii.) Jeden z mužů, které britská policie podezírá z Litiviněnkovy vraždy, bývalý pracovník KGB Andrej Lugovoj, se stal v Rusku poslancem. V roce 2015 mu pak prezident Putin dokonce udělil medaili „za služby vlasti“. Takhle se slouží Putinovu Rusku.
Díky Bellingcatu tedy víme, kdo to Navalnému udělal. Lidské životy mají stejnou hodnotu. Ale zároveň je jistý rozdíl v tom, jestli se Rusko pokouší vraždit svoje exagenty, kteří přeběhli, nebo opozičního politika. Přeběhlík je považován za zrádce. Opoziční politik snad nikoliv. Představme si to (ač je to nepředstavitelné) u nás doma. Tedy že Miloš Zeman nechá otrávit Jiřího Drahoše. Nežijeme ovšem v prezidentském systému, takže si spíš zkusme představit, že by Andrej Babiš nechal otrávit třeba předsedu Pirátů Ivana Bartoše. Naprosto šílená představa, absurdní. V Rusku však skoro normální.
Ta představa však zřejmě není v nejmenším šílená pro prezidenta Zemana (pro premiéra Babiše jistě šílená je). Zeman Putina bere, obdivuje a pracuje u nás pilně v jeho prospěch. Kupříkladu tím, že se snaží protlačit firmu Rosatom do zakázky na rozšíření jaderné elektrárny Dukovany. Nedávno vyslal do Ruska na jednání s Putinovým poradcem Ušakovem i svého poradce Martina Nejedlého. O čem jednali, nevíme, nikdo z české ambasády u setkání nesměl být.
Chápete, o co jde, Putinova tajná služba sledovala opozičního politika a pokusila se ho zavraždit státním jedem novičok. To jsou symboly, jež vysílají signály, Putinova strašlivá vizitka. Ten člověk se nezastaví před ničím. A český prezident ho podporuje a vzhlíží k němu. Vzhlíží k člověku, který nechává vraždit svoje oponenty. Zeman se usilovně snaží prosadit ruskou (putinovskou) firmu do největší české zakázky za posledních třicet let.
Co by normální člověk žijící v demokratické zemi čekal? Že se prezident po odhalení Bellingacatu chytí za nos, že se omluví, že se od Putina distancuje, že řekne: prosazovat Rosatom byla chyba, omlouvám se, jednal jsem proti českým národním zájmům. Povídali, že mu hráli, nic takového se nestalo a nestane. Nejedlý údajně dojednával setkání Zemana a Putina, setkání české hlavy státu s objednavatelem vraždy opozičního politika. Tohle je česká hradní realita. Temné. Nechutné.
Autor: Martin Fendrych
