Summit Putin–Lukašenko jen stvrdil závislost Běloruska na Rusku

zpravy.aktualne.cz

Celý politologický a novinářský svět se od úterka vrací k dalšímu setkání prezidentů Ruska a Běloruska Vladimira Putina a Alexandra Lukašenka v Petrohradu. Schůzka byla už čtvrtá v tomto roce, a, jak sdělují ruská média, o jejím konání bylo oznámeno prakticky až v okamžiku, když Lukašenkův speciál roloval k ranveji minského letiště.

Nenadálý summit byl rekordně dlouhý – trval přes pět hodin. Už to samo o sobě signalizuje, jak byla jeho agenda obsáhlá. Je zcela nepochybné, že velice důležité byly ekonomické otázky.

Putin slíbil svému běloruskému kolegovi další úvěr. Jeho výše sice není známa, ale Rusko ho běloruskému diktátorovi poskytne i v situaci, kdy on ty předešlé nesplácí. Další nesmírně důležitou ekonomickou položkou úterních rozhovorů byly i ceny ruského zemního plynu. Ty by měly být 3 až 3,5krát nižší než pro běžné evropské spotřebitele. Ruská blogosféra to vystihuje přesně – miliardy pro lidožrouta.

Pokud jde o politické svazky mezi oběma víc než nerovnými partnery, Lukašenko Putina znovu ujistil, že geopolitická volba Běloruska nemá alternativu, že jeho země bude bezvýhradně věrná svým spojeneckým závazkům a že příklon k Západu je pro Minsk nemyslitelný.

Žalářník svého národa

Tady je ovšem třeba si uvědomit, že ještě před pár lety běloruský prezident s představou užších svazků se Západem velmi vážně koketoval. Tuto možnost si však zcela odťal tím, jak se chová v posledním roce, takže jiná možnost než skončit v náruči Moskvy v tuto chvíli neexistuje.

To koneckonců plyne i z Lukašenkových stesků na 1500 nevládních a neziskových organizací v Bělorusku, které podle něj v zemi „nerozsévají demokracii, jak tvrdí, ale teror“. Jejich členy pak běloruský prezident označil za „odporné ničemy“. Putin hlavně přikyvoval, ale v zásadě zůstal u své základní linie chování vůči Bělorusku – Alexandra Lukašenka viditelně vnímá zhruba jako gubernátora Běloruské oblasti Ruské federace…

  Alkohol není jediným nepřítelem jater

Důvod tohoto chápání věcí je jasný: zatímco Putin už dnes Bělorusko vnímá jako velkou západní ruskou gubernii, Lukašenko sice toto vidění věcí připouští (protože mu v této chvíli nic jiného nezbývá), ale ve skutečnosti integraci, jevící se spíše jako přímé spojení obou zemí, opatrně sabotuje a snaží se ji co nejvíc oddálit. Třeba o den, třeba jen o hodinu, ale přece.

Mimořádně slabá pozice Minsku vůči Moskvě je ovšem zcela očividná: ať bude minský autokrat kličkovat, jak jen dokáže, jeho totální závislost na Moskvě a Putinovi je neoddiskutovatelná. Velmi správně sukus věci zřejmě vidí ruský politolog Pavel Usov.

Podle jeho názoru se Lukašenko pod moskevským dohledem postupně mění „v čistě technického úředníka a žalářníka svého národa, který svou alespoň zdánlivou legitimitu marně upevňuje podobnými rituálními tanečky“.

Téměř nikdo ze zahraničních komentátorů však nepochybuje o tom, že kdyby se v Bělorusku naskytla příznivá konstelace pro přijatelnou změnu, bude Lukašenko ihned obětován. Což on sám jistě ví taky.

Autor: Libor Dvořák

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *