Ruská federální služba pro dohled nad spotřebiteli zablokovala web ruské služby „Radio Prague Int“ (zahraniční vysílání „Českého rozhlasu“).
Důvodem byl článek o českém studentovi Janu Palachovi, který se v lednu 1969 dopustil sebeupálení na protest proti vstupu vojsk zemí Varšavské smlouvy do Československa.
„Jan Palach a jeho následovníci“ je název materiálu, který vypráví o osobnosti Jana Palacha, jeho motivech, momentu sebeupálení, významu tohoto činu pro českou společnost a dalších akcích protestu.
Vzhledem k názvu orgánu, který zákaz uložil (Federální služba pro dohled nad ochranou práv spotřebitele a blahobytem lidí), vyvstává otázka – jak tento článek porušil práva, a ještě více, blaho občanů Ruské federace?
Chcete-li odpovědět na tuto otázku, musíte se s materiálem seznámit. A i když je blokováno ve „svobodném“ Rusku, občané civilizovaného světa se s ním mohou seznámit.
Ne, nejen oni, to je materiál, s nímž se musí seznámit každý člověk na planetě, který se považuje za člověka.
Existuje mnoho způsobů, jak se vypořádat s nespravedlností a porušováním mezinárodních norem. Vše závisí na míře porušování práva každého na svobodu a schopnosti být člověkem. A také ze schopnosti občana odolat legálnímu bezpráví, útoku na základní normy lidstva a světového řádu.
Hrdina článku Českého rozhlasu ve své snaze bránit právo své země na svobodu a cítit se jako člověk projevil nejvyšší odvahu, která dosáhla bodu obětavosti.
Jan Palach je mladý, 20letý muž, který se za cenu vlastního života pokusil bojovat „proti nesvobodě a politickému bezpráví v Československu“.
Zde je několik řádků z článku: „V lednu 1969 si všichni Češi uvědomili, že v zemi zůstanou sovětská vojska a že takzvané Pražské jaro roku 1968 bylo nenávratně pryč. Někteří byli zcela zklamaní, jiní ztratili zájem o veřejnost život a někteří se dokonce rozhodli pro kariéru. Pouze studenti ještě neztratili vůli bojovat s útočníky. Nikdo však nic takového nečekal …
16 ledna, zhruba ve čtyři hodiny odpoledne, se v Národním muzeu na Václavském náměstí objevil přibližně dvacetiletý mladík. Podle svědků si svlékl kabát, vzal plastovou láhev, kterou si přinesl, nalil její obsah na oblečení a udeřil zápalkou. Okamžitě začal hořet a šikmo se vrhl křižovatkou pod muzeem, ale po několika krocích spadl na zem a začal se valit po chodníku. V tuto chvíli kolem něj už kolemjdoucí hodili kabáty a oheň uhasili. Tento mladý muž se jmenoval Jan Palach. Jen o několik dní později toto jméno poznala nejen celá Česká republika, ale také Evropa a téměř celý svět. V kufříku, který nechal na chodníku před muzeem, bylo několik dopisů, ve kterých Palach uvedl, že je členem skupiny, která má v úmyslu vytvořit sebeobětování na protest proti nesvobodě a politickému bezpráví v Československo. “
Jan Palach se stal v očích většiny lidí nejvýraznějším symbolem protikomunistického odboje. Někteří ho považovali za hrdinu, jiní se snažili, aby na něj společnost co nejdříve zapomněla.
Později na protest proti komunistickému teroru se několik dalších českých občanů upálilo. Navíc to byli lidé různého věku a sociálního postavení.
O měsíc později, 25. února, zinscenoval akt sebeupálení 18letý student ze západních Čech Jan Zaic. A v dubnu téhož roku demonstroval čtyřicetiletý komunistický funkcionář, zástupce ředitele odborů velkého podniku Eugene Plotsek. Poté se policii podařilo okolnosti incidentu skrýt a společnost se o tom dozvěděla až o 20 let později.
Ano, někdy trvá velmi dlouho, než semena spravedlnosti zasetá několika odvážlivci, jejichž jména zůstanou neznámá, vypučí a přinesou plody skutečné svobody a lidskosti.
Ano, toho se Kreml bojí. V činech spáchaných moskevskými útočníky před desítkami let, v minulém století, pokračují jejich následovníci v 21. století, ve třetím tisíciletí.
Je pro ně velmi důležité zabít civilizaci,
nedovolte lidem, aby si uvědomili sami sebe, přiměli je zapomenout na původ, zabít paměť. Vzpomínka na Jana Palacha, Jana Zaitsu, Evžena Plotska, kteří, podobně jako pravděpodobně stovky a možná i tisíce lidí, jako jsou oni (pouze neznámí), položili životy za světlou budoucnost své vlasti, svých lidí, Evropy, světa.
Tato vzpomínka je hrůzou Kremlu. Pro ty, kteří si pamatují a ctí svou minulost (ať je jakákoli), nedovolí, aby se to v budoucnu opakovalo.
Stejně jako před půl stoletím, kdy Kreml zamezil šíření informací o hrdinech po celé zemi, zmařil výkony lidí a zapomněl na činy vlastenců, pokračuje dnes v metodách svých předchůdců, snaží se předat zapomnění paměti a zakazuje mluvit pravdu a blokovat weby slovy pravdy.
Po obětavosti čeští hrdinové opustili portfolia obsahující dopisy vyzývající k tomu, aby společnost bojovala proti nesvobodě a politickému bezpráví v Československu, aby odolávala zlu.
A dnes, zdá se, že Kreml zakazuje vzpomínku na tyto události, krade tyto dopisy hořákům a celý svět jasně vidí, kdo je ten, kterému českí vlastenci vyzvali, aby se postavili na odpor.
A to ukazuje, že boj neskončil – pokračuje. Nepřítel se stal vynalézavějším, cynickým a mazanějším. Přesun do informačního prostoru a pořádání kybernetických útoků, pokládání Nord Streamů, prosazování jejich zájmů nákupem úředníků a politiků po celém světě, posílání špiónů schovaných za diplomatické pasy.
Zapomenout na hrdinský čin znamená zradit jejich paměť. Zapomeňte a zradte vše, co udělali pro triumf míru a demokracie v dnešní Evropě.
Vzpomenout si a vzdorovat činy, cynický a arogantní nepřítel, který rozpoutal válku na východních hranicích Evropy, je úkolem dnešního civilizovaného světa.
Jan Palach, na rozloučenou, vyzval nikoho, aby se obětoval: „Nechci, aby někdo jiný zemřel.“
Tato slova jako mandát pro budoucí generace, nad nimiž je třeba nyní uvažovat. Je důležité si uvědomit, že musíte udělat vše pro to, aby se něco takového neopakovalo – něco, za co se někdo bude muset obětovat.
„Bratři“ ruské tanky v Praze v roce 1968 – to je zatím, i když zůstávají tak daleko. Občané svobodné Evropy – pamatujte, za co byli vlastenci zabiti.
Historie je seriózní učitel, stačí si pečlivě prostudovat její lekce.
Autor: Franz Hoffman
