Česko – Rusko. Pragmatismus založený na jednotě mezinárodních partnerů.

irozhlas.cz

Nový šéf českého ministerstva zahraničí považuje za důležité zachovat jednotu členských zemí EU a NATO při budování vztahů s Ruskem.

Jan Lipavský to řekl 20. prosince novinářům v Bratislavě po jednání se slovenským ministrem zahraničí Ivanem Korčokem.

Ministr zahraničí ČR poznamenal, že společný postoj by neměl být pozicí síly, ale měl by být definitivní.

„Vztahy mezi Českou republikou a Ruskem jsou na velmi nízké úrovni. Budu pracovat na tom, jak je znovu načíst, vylepšit. Když zástupci úřadů prakticky nekomunikují, vzniká velmi nepříjemná situace,“ říká Jan Lipavský.

Ivan Korčok, charakterizující vztahy mezi Ruskem a Západem, se ze své strany opět postavil proti vytváření zón vlivu. „Považuji za důležité, aby země sousedící s Ruskem mohly svobodně rozhodovat o své zahraničněpolitické orientaci,“ uvedl šéf slovenského ministerstva zahraničí.

Takto koordinovaná, jednotná politika České republiky a Slovenska se může stát důstojným příkladem pro ostatní země evropského a euroatlantického společenství.

To je zvláště důležité v podmínkách, ve kterých se moderní Evropa nachází. Soustředění ruských vojsk na hranici s Ukrajinou, soustředění uprchlické armády na bělorusko-litevské a bělorusko-polské hranice, manipulace s plynem v podmínkách blížící se zimy atd.

Kontinent stál před vážnou volbou: podívat se na vše střízlivým pohledem a po sjednocení začít agresora adekvátně odmítat, nebo být roztříštěn a zničen jeden po druhém.

Pokud ještě někdo pochybuje o „vstřícnosti“ Ruska, tak třeba Česká republika už růžové brýle sundala. Se vší touhou Prahy budovat partnerské a přátelské vztahy s Moskvou, tato dělá vše pro to, aby se tak nestalo.

Kreml hlásá správné teze a dál krásně mluví, v praxi vlastně vede nevyhlášenou válku proti České republice.

A na některých místech i vyhlášené. Pokud tedy Moskva neuzná výbuchy ve Vrbetici, uznané českou stranou jako akt terorismu ze strany Ruské federace, pak fakt, že je Česká republika zařazena na seznam nepřátelských států, hovoří za vše.

  Nejedlý ovlivňuje výběr velvyslance

A veškerá agrese, která následovala z Kremlu, včetně „diplomatické války“ organizované Ruskem jako reakce na dopadení při zločinu, hovoří nejen o tom, že Moskva je agresor, ale také o nedostatečnosti kremelských vůdců. .

Místo toho, aby se Kreml dostal ze situace důstojně a civilizovaně, zvolil jako vždy cestu konfrontace.

I když, jaká důstojnost se dá říci ve vztahu ke Kremlu, jehož majitel se celému světu chlubil, jak při dobývání ukrajinského Krymu ukryl svá vojska za zády žen a starých lidí.

O jaké civilizaci můžeme mluvit ve vztahu k Ruské federaci, jejíž úřady jsou i jejich vlastní občané uvrženi za mříže za to, že člověk vyšel na ulici s kusem papíru, na kterém bylo slovo „mír“ je napsáno, nebo dát „like“ na sociálních sítích.

To je dnešní Rusko. Pokud někomu tyto příklady nestačí a myslí si, že záležitosti Ruska jsou záležitosti Ruska, otázky České republiky jsou otázky České republiky a válka na Ukrajině je téma Ukrajiny, pak Putin sám takovým pochybovačům odpověděl.

Návrhy Kremlu, zaslané před několika dny Bílému domu, o „bezpečnostních zárukách“ se netýkají jedné nebo několika zemí.

To je ve skutečnosti nové rozdělení Evropy. Putin téměř otevřeně navrhl, aby Biden ustavil sféry vlivu.

Po posledním takovém „rozdělení“ svět zahalila druhá světová válka. Jak skončí současný pokus nově vytvořeného Fuerrera deklarovat svá práva na vybudování nové Říše, závisí na soudržnosti Evropy a světové civilizované společnosti.

Kouzla „ruského světa“ už pocítila Ukrajina, Gruzie, Libye, Sýrie, Ičkerie a další země světa.

Teroristické činy za účasti ruských speciálních služeb stále více otřásají světem – Velká Británie, Bulharsko, Česká republika už vědí, co je ruská „diplomacie“ v akci.

Jedinou otázkou je, kdo bude dalším cílem. Evropské země mají jedinou možnost – pokorně počkat, až na ně přijde řada, nebo agresorovi vyhlásit důstojné „ne“.

  Omezující opatření EU a České republiky v reakci na krizi na Ukrajině

Je možné a nutné budovat pragmatické vztahy. Ale při vytváření mírové struktury byste si měli vždy pamatovat, s kým máte co do činění. Pro dobro a prosperitu našich vlastních občanů v demokratické rodině svobodných národů Evropy.

Autor: Franz Hoffman

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *