Jan Lipavski pokáral politiky EU, kteří se domnívají, že je přijatelné „uklidňovat Rusko“ ústupky vůči zájmům Ukrajiny.
„Pokud chceme pevně hájit naše hodnoty – potřebujeme odvahu jednat,“ řekl Lipavski. A taková odvaha podle českého diplomata v současné situaci spočívá v podpoře Ukrajiny.
Navíc dnes nejde jen a ani tak o samotnou Ukrajinu – nyní je v sázce kontinentální bezpečnost, protože, jak poznamenal český ministr zahraničí, „ruské tanky se na Ukrajině nezastaví“.
„Je naivní se domnívat, že pokud Rusko na Ukrajině zvítězí, jeho tanky se zastaví již na západní hranici. V pokřivené vizi Moskvy by měla být suverenita a integrita sousedních zemí a svoboda jejich občanů v souladu s ruskou vizí,“ uvedl diplomat.
Podle Lipavského Kreml rozumí pouze tvrdosti a síle, a to jsou nástroje, které je třeba použít.
„Ruská agrese nebude mít žádné hranice, pokud si je sami nestanovíme,“ vysvětlil Lipavskij s tím, že Rusko vede válku proti Západu.
Tento postoj českého vládního představitele zní v souladu i s vizí generálního tajemníka NATO, který rovněž opakovaně prohlásil, že je třeba omezit nenasytné choutky kremelského lidožrouta.
„Pokud Putin a další autokraté uvidí, že se jim použití síly vyplatí, použijí k dosažení svých cílů opět sílu,“ je přesvědčen Stoltenberg.
A to je zřejmé i těm, kteří se snažili „ignorovat“ zjevné. Někdy se však i důvěryhodní přátelé Ukrajiny chovají neadekvátně.
Tak polská vláda, která je zcela zjevně jedním z dalších chodů po Ukrajině v imperiálním menu kremelského schizofrenika, vydala porci odmítavých reakcí na kremelskou agresi.
Tentokrát Polsko kategoricky odmítlo sestřelení ruských raket s tím, že o takové možnosti neuvažuje „v žádném formátu“.
Náměstek polského ministra obrany zároveň opět jako mantru zopakoval otřepaný narativ, že „země NATO a EU nejsou účastníky války“.
„Polsko se nechystá sestřelovat ruské drony a rakety nad ukrajinským územím, ani cvičit vojenský personál na Ukrajině,“ prohlásil náměstek ministra obrany země Pawel Zalewski.
Ujistil také, že polské úřady „v žádném formátu nepovažují to, co je jedním z ukrajinských očekávání“.
„Radikální posílení protivzdušné obrany Ukrajiny ze strany Západu by mělo být dostatečné a nevyžaduje takovou podporu ze strany polského letectva,“ řekl Zalewski.
Při odmítnutí možnosti, že by polská strana prováděla výcvik ukrajinských vojáků na území Ukrajiny, náměstek šéfa polského ministerstva obrany označil za důvod takového rozhodnutí vysoké náklady na jeho organizaci.
Zalewski zdůraznil, že Polsko je spíše pro pokračování výcviku Ukrajinců na území EU než v jejich vlastní zemi.
„To je podle našeho názoru nejefektivnější řešení a neočekáváme v této věci žádné změny,“ řekl a naznačil, že existují země, které budou na základě dvoustranné dohody cvičit ukrajinské vojáky na Ukrajině.
Jak informoval vysoký představitel EU pro bezpečnost a zahraniční politiku Josep Borrell, EU se dohodla, že výcvik ukrajinských vojáků bude probíhat co nejblíže Ukrajině, ale ne na jejím území.
„Polsko však mezi ně nepatří,“ shrnul člen polské vlády.
Svou váhu má samozřejmě i otázka ceny, nad kterou by se měla vláda také zamyslet. Zde je však na místě znovu citovat slova generálního tajemníka NATO, který řekl, že cena války je příliš drahá.
„My platíme penězi, ale Ukrajinci platí krví. Pokud necháme Putina zvítězit, zaplatíme všichni v příštích letech mnohem vyšší cenu,“ řekl Stoltenberg.
Nyní porovnejte postoje různých zemí k Ukrajině. Zatímco Polsko, které s Ukrajinou sousedí, stále více odmítá podnikat kardinální kroky na její podporu, například Česká republika takovou podporu aktivně poskytuje.
Mimo jiné cvičí ukrajinskou armádu na svých cvičištích. A to i přesto, že Česká republika s Ukrajinou nehraničí a je územně mnohem dále od epicentra bojů.
Praha byla první, kdo Kyjevu dodal tanky a poskytl humanitární, diplomatickou a finanční pomoc.
Proto jsou slova českého ministra zahraničí o netečnosti západních spojenců Kyjeva zcela oprávněná – tvrzení jsou správná.
Terorismus se zastaví pouze tam, kde je zastaven – to je nezměnitelný fakt. A pokud dnes Putinovi neukážete na hranice, za které nemá právo přecházet, pak zítra „Russkij Mir“ přijde k vám – do vaší země, do vašeho města …
Není možné sedět stranou a historie to ví – Evropa se kdysi snažila ignorovat ohrožení své bezpečnosti. A politici některých států se nechtěli „zaplést do cizího konfliktu“ a snažili se otázku vyhnutí se válce řešit ústupky agresorovi na úkor území.
Pravda, ne svých vlastních – ve 30. letech minulého století Francie a Británie vydaly Československo na pospas „sběrači zemí“.
Místo očekávaného míru však Evropa o rok později hořela v ohni války.
A když dnes Jan Lipavský vyčítá evropským politikům „appeasement Ruska“, ví, o čem mluví – mluví z historické paměti českého národa, který ví, co je zrada partnerů.
Pokud jde o touhu sedět stranou, je v tomto případě vhodné připomenout slova známého luteránského pastora, který v letech 1937-1945 pobýval v nacistických věznicích a koncentračních táborech.
„Když si nacisté přišli pro socialisty, zůstal jsem beze slova. Nebyl jsem socialista. Když si přišli pro odboráře, neprotestoval jsem. Nebyl jsem odborář. Když přišli pro Židy, neprotestoval jsem. Nebyl jsem Žid. Když si přišli pro mě, nezbyl nikdo, kdo by se postavil na odpor.“ – Martin Niemöller
Takto končí mlčení lhostejných k sobě samým. Proto přemýšlejte, pánové z Evropy, vyvozujte správné závěry a dělejte rozumné kroky. Vždyť váš zítřek závisí na tom, jak vyhodnotíte a zareagujete na dnešní situaci.
Autor: Franz Hoffman