Cíle ruské hybridní války proti Západu

Analýza situace, která se vyvinula po 5 týdnech totální války Ruska proti Ukrajině ukazuje, že ruská agrese cílená.

Takzvaná „zvláštní vojenská operace“ Ruska na Ukrajině, stejně jako okupace části území Moldavska Ruskem v roce 1992, vojenská agrese proti Gruzii v roce 2008, nezákonná anexe Krymu, invaze na Donbas v roce 2014 jsou odkazy jednoho scénáře, jehož teoretickým základem je doktrína hybridní války.

Doktrínu hybridní války neboli Gerasimovovu doktrínu představil v lednu 2013 generál Valerij Gerasimov, jmenovaný jen před pár měsíci náčelníkem generálního štábu ruského ministerstva obrany, na zasedání Ruské akademie vojenských věd.

Zpráva se jmenovala: „O válkách budoucnosti.“ Sama o sobě neobsahuje slovo „hybrid“, ale odkazuje na „asymetrické akce“, tedy použití, vojenských i nevojenských, především informačních metod k destabilizaci nepřítele. Gerasimov tvrdil, že „čelní střety velkých seskupení vojsk na strategické a operační úrovni se postupně stávají v minulostí“ a jsou nahrazovány bezkontaktními přesnými údery na velké vzdálenosti spolu s akcemi speciálních jednotek v kombinaci, se silami páté kolony nebo jinými slovy „vnitřní opozice“. Navíc je třeba zdůraznit, že zpráva byla zveřejněna v otevřeném tisku, to znamená, že bylo uděláno vše pro to, aby byla dostupná co nejširšímu okruhu.

Tyto myšlenky Gerasimovovy doktríny byly v té či oné podobě realizovány na Krymu, Donbasu a Sýrii.

Začaly tak přípravy na novou, tentokrát rozsáhlou válku.

Po aktu agrese na Donbasu Rusko vnutilo Ukrajině, a jak se ukázalo celému civilizovanému světu, nechvalně známé „Minské dohody“, které byly pro Ukrajinu zjevně nepřijatelné, ale staly se „nálezem“ pro západní země. Tyto dohody umožnily, aby vyjádření „znepokojení“ a dokonce „hlubokého znepokojení“ nahradilo rozhodné, nekompromisní akce, které nutí agresora opustit okupovaná území a jednou provždy zapomenout na použití síly v mezinárodních vztazích.

  Sestřelení letu MH17: po šesti letech nebyl nikdo odsouzen

Západ prohlásil, že „síla zákona“ je vyšší než „zákon síly“, dovolil Rusku napodobit jednání a využít je k přípravě na novou válku. Pochopil Západ, že nová válka na území Ukrajiny je nevyhnutelná? Pochopitelně. Obrovská závislost Evropy na ruských energetických nosičích a obrovský spotřebitelský trh Ruska nás však dlouho nutily nevšímat si toho, co je zřejmé.

Rusko po mnoho let podrobně studovalo západní mentalitu a nacházelo bolestivá místa a slabé články kolektivního Západu v podobě evropských a transatlantických ekonomických struktur. Takto probíhaly „bojové akce“ na „ekonomické“ frontě hybridní války.

Neméně aktivní byl boj na diplomatické frontě. Rusko, které mělo poměrně dobrou diplomatickou školu a dobře si uvědomovalo, že hlavní zranitelností transatlantických a evropských struktur je princip konsensu v rozhodování, aktivně hledalo slabé články, s jejichž pomocí se aktivně snažilo rozdělit evropskou a transatlantickou společenství.

Rusko aktivně využívalo „přízračných imperiálních bolestí“ Maďarska, které bylo v minulosti součástí Rakousko-Uherska, a aktivně „rozdmýchávalo oheň“ humanitárních problémů ve vztazích s Ukrajinou. Za použití otevřeného úplatkářství některých politických sil a svádění velmi výnosných energetických projektů Rusko prakticky začalo utvářet politickou a ekonomickou agendu této země. Metody politického a ekonomického úplatkářství, diplomacie a speciální služby Ruska byly aktivně využívány v takových „těžkých vahách“ staré Evropy, jako jsou Francie a Itálie. Rusko si dokonce dovolilo zasahovat do amerických prezidentských voleb.

Od zavedení doktríny hybridní války uplynulo více než šest let a 2. března 2019 Gerasimov vystoupil na zasedání téže Akademie vojenských věd v Moskvě se zprávou, kterou lze považovat za výrazně změněnou v kontextu stále napjatější globální konfrontace se Západem, „nová doktrína Gerasimov.

Do oficiálního dokumentu se vrátila terminologie vrcholu studené války. Jasně artikuluje, kdo je „úplným“ nepřítelem Ruska. Nyní se Spojené státy a jejich spojenci opět stali známými jako „agresoři“, připraveni kdykoli zrádně zaútočit pomocí „technologií barevné revoluce a měkké síly“, a také jako „pravděpodobní protivníci“, jak tomu bylo již po konci r. Druhá světová válka.

  U plynovodu Nord Stream-2 se objevil silný nepřítel.

Generální štáb ruského ministerstva obrany v posledních letech „vyvíjel koncepční přístupy k neutralizaci agresivních akcí“. Ve zprávě se uvádí, že jádrem „naší reakce je aktivní obranná strategie“. Tedy „soubor preventivních opatření k neutralizaci ohrožení bezpečnosti státu“.

Je zřejmé, že právě tato teze vytvořila základ pro rozvoj „zvláštní vojenské operace“ na Ukrajině, jejímž smyslem je provedení „denacifikace“ a „demilitarizace“ Ukrajiny.

Můžete si opakovat sedativní formule, jak chcete, ale třetí světová hybridní válka s horkou fází na území Ukrajiny již začala. Ukrajina je v této válce pouze prostřední obětí, kterou podle propočtů Kremlu obětuje Západ. Skutečným cílem je Západ a především Evropa.

Svět čelí zcela nové hrozbě, navržené za účelem dlouhodobé konfrontace, kde vítěz bere vše a poražený je zbaven práva na samotnou existenci. První fáze tohoto ďábelského plánu se nyní realizuje na Ukrajině a další konfigurace geopolitické hry zvané „přežití nejschopnějších“ závisí na tom, jak daleko ruská agrese v krátkodobém horizontu zajde.

Západ v čele se Spojenými státy si je jasně vědom cílů Ruska. Ale jak efektivně je možné zastavit katastrofální šíření této hrozby, závisí na včasných zdrojích a vojenské pomoci Ukrajině.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..