Co je Evropa. Pro někoho je to čistě geografický pojem, pro někoho známý pojem, o jehož významu se ani nezdá.
Evropa jsou ve skutečnosti hodnoty, je to demokracie, svoboda volby, lidé. Co dělá obyvatelstvo lidem a každá složka těchto národů – lidé.
Dnes je standardem evropanství Ukrajina. Chcete-li – symbol Evropy. Právě na ukrajinské půdě ukrajinský lid, hájící právo být sám sebou, hájí také možnost kontinentu nebýt jen geografickým bodem, bodem na mapě světa, ale i Evropou.
Ukrajinci udržují základy evropanství a zároveň pokládají základy nové Evropy, určující její budoucnost. Ano, je to tak, protože zítřek kontinentu je možný pouze s vítězstvím ukrajinského lidu, který bojuje nejen za svou svobodu. Hájí svobodu a nezávislost celého Starého světa a zároveň přináší nové světlo celému kontinentu (zde se říká: „Starý svět“ – „Nový svět“, tuším, v češtině existuje i smysl).
Dnes se Ukrajina stala zdí na cestě „ruského světa“, která chrání civilizaci před středověkým barbarstvím a bere na sebe všechnu hrůzu, které jsou moskevské hordy schopny.
Černigov, Bucha, Trostyanets, Gostomel, Mariupol – bohužel, tento seznam může pokračovat. Na ukrajinské půdě se dál odehrávají hrůzy války, kterou se Moskva tak bojí nazvat válkou. A když čtete tyto řádky, seznam osad, v nichž fašistické Rusko realizuje svůj „ruský svět“, se doplňuje o nová jména.
Proč se tohle děje? Důvodů je samozřejmě mnoho, ale mezi ty hlavní patří mlčení světových mocností, především evropských, a jejich naivní přesvědčení, že válka rozpoutaná Kremlem se týká pouze Ukrajiny.
Kdysi, téměř před sto lety, země Starého světa – stará, pomlácená Evropa – naivně věřily, že to, co se děje v Československu, je věcí samotných Čechů a Slováků, a že zavíráním očí před tím, co se tam děje, , dalo by se pokračovat v klidném životě jejich občanů.
Francie, Británie a další věřily, že vydáním této země nacismu se vyhnou nacismu doma.
Když ale Evropa přivřela oči před počínáním budovatelů Třetí říše v Československu, otevřela dveře válce přímo v jejich vlastních zemích.
Dnes se historie opakuje. Evropští politici příliš dlouho flirtovali s Moskvou. A nyní se „ruský svět“ řítí do Evropy.
Nově se objevující císař, další sběratel zemí, nasměroval své hordy na západ v naději, že ho donutí přijmout a „milovat“ jeho pravidla, svůj „svět“.
A dnes tomuto nečlověku stojí v cestě Ukrajina. Ukrajinský lid – silný, svobodu milující a neuvěřitelně statečný, se ukázal jako nezničitelný štít civilizace ze středověkého Ruska.
Válka na Ukrajině není jen záležitostí Ukrajinců. Nyní se tam, na ukrajinské půdě, rozhoduje o budoucnosti kontinentu a možná i celého světa.
Každý den, kdy Ukrajinci potlačují agresi Kremlu, je dalším dnem klidu v Evropě. Jak dlouho vydrží ukrajinská bezpečnostní rezerva, je také otázkou, do jaké míry jsou státy EU připraveny pomoci ukrajinskému lidu, a tedy do jaké míry je Evropa připravena se bránit.
Nyní má EU jedinečnou příležitost chránit svůj klid, aniž by se obětovala, aniž by vrhala občany EU pod kulky. K tomu potřebujeme pomoci Ukrajině.
I když taková příležitost existuje, a neuvědomovat si ji nyní, znamená to ohrozit bezpečnost celého kontinentu. Potom budete muset svým krajanům vysvětlit, proč válka přišla do jejich domovů, proč nebyla zastavena tam, na hranicích Ukrajiny.
Ostatně už se to stalo, historie je spirála.
Dnes Ukrajina potřebuje zbraně – tanky a letadla. Západní partneři je mají, ale kvůli byrokratickým procedurám a někdy kvůli zavedené tradici „nerozčilovat Putina“ se takové životně důležité dodávky nerealizují.
Je však důležité pochopit to hlavní – nejen Ukrajina to potřebuje. Dnes je to otázka bezpečnosti pro celou Evropu.
Čím déle budou země EU „přemýšlet“, zda je nutné Ukrajincům pomoci a jak globálně, tím více se blíží okamžik, kdy samotná EU bude potřebovat tanky, letadla a systémy protivzdušné obrany a bude muset bojovat na vlastní půdě se svými vlastní lidé.
Již nyní jsou slyšet výbuchy v oblastech sousedících s Evropskou unií – 20-30 km od kordonů Ukrajiny s Polskem. To znamená, že vše je velmi blízké a skutečné a kdo ví, kam zítra dopadne Putinova další raketa.
Ukrajina už nežádá zavřít oblohu. Tyto požadavky zůstaly nevyslyšeny ani ze strany EU, ani NATO. Nyní ukrajinská strana mluví o dodávkách letadel a tanků. Právě to mohou evropské země přenést na Ukrajinu, aniž by pro sebe ztratily. Ostatně, Ukrajinou požadované vybavení jsou především ukrajinské armádě dobře známé sovětské modely, které jsou stahovány z obranného komplexu zemí EU a nahrazovány novým vybavením západního typu.
Každý občan EU může přispět k bezpečnosti své, své země, celé EU. A tak se ukazuje, že běžní občané Evropské unie mají k bezpečnostním otázkám kontinentu často mnohem opravdovější a odpovědnější postoj než lídři svých států.
Shromáždění požadující pomoc Ukrajině přicházejí v různých zemích – a to je vážný důvod dát Ukrajině konečně to, co potřebuje k ochraně světa.
Ve 30. letech minulého století svět klidně sledoval nástup hitlerismu. S počátkem třetího tisíciletí se svět dívá na to, jak se nad Evropou rýsuje další hrozba – putinismus.
Poté začala krev Evropy nekrvavou kapitulací Československa, s tichým souhlasem předních evropských politiků, kteří dali nacistickému Führerovi právo odtrhnout část Československa.
V 38. se mnohým zdálo, že tímto způsobem usmiřují šelmu a přinášejí mír svým národům.
„Mír celé generaci“, vyhlášený britským premiérem (Mnichovská dohoda z roku 1938, která je důkazem podlosti a zrady vůči národům Československa, byla ve skutečnosti zradou evropských vůdců proti jejich vlastním národům), o necelý rok později uvrhl Evropu do ohně světové války.
„Vyřešení československého problému, k němuž nyní došlo, je podle mého názoru pouze předehrou k většímu urovnání, v němž může celá Evropa nalézt mír,“ uklidňovala Evropa diktátora.
Jen se zamyslete nad touto formulací – považovat vzdání se zájmů jedné země za předehru míru v celé Evropě.
Taková politika civilizovaného společenství – odevzdání území Československa nacistům, se stala pro nacistického vůdce, který si stále nebyl jistý svými činy, podnětem a podnětem k zahájení 2. světové války.
Uplynula léta, desetiletí, téměř století. Historie učí. Pravděpodobně. Musí učit. A zase válka. V Evropě. Na Ukrajině.
Bylo možné zastavit kremelský nacismus, zabránit jeho postupu do Evropy? Bylo možné zabránit válce, ruské invazi na Ukrajinu?
Když nově ražený sběratel půdy z Kremlu a stavitel příští Říše prohlásil, že považuje rozpad SSSR za nejglobálnější ztrátu 20. století, svět mlčel.
Když kremelský trpaslík rozpoutal války, nejprve proti vlastním občanům, a pak mimo ně – v Gruzii, Moldavsku, Ázerbájdžánu a dalších místech bývalého SSSR – svět opět ztichl.
A když se Rusko zmocnilo ukrajinského Krymu a zapálilo válečné plameny na východě Ukrajiny, svět také mlčel.
Samozřejmě se objevily váhavé pokusy dát najevo nesouhlas s politikou Moskvy, dokonce došlo i na sankce proti Ruské federaci, varování, hlasité varování, poslední varování.
To ale Moskvu, která od roku 2014 vede válku proti Ukrajině a ničí civilní obyvatelstvo země, nijak zvlášť nevyděsilo.
Svět, a zejména Evropa, se obával drastických kroků ze strachu, že by Putina naštval. Téma Krymu a Ukrajiny obecně se stalo pro mnohé nezajímavé, vtíravé a na okraj obecně se častěji začalo mluvit o zrušení sankcí z Kremlu.
A pak obecně fantasmagorie – když se začaly čím dál zřetelněji vynořovat agresivní plány Moskvy proti Ukrajině, Frau Merkelová spolu s Bidenem vrací na pořad jednání Nord Stream 2, který je symbolem Putinova cynismu, nanismu a povolnosti.
A když už moskevské hordy stály na hranicích s Ukrajinou a připravovaly se k útoku, Evropa stále diskutovala o načasování zprovoznění ruského plynovodu a ceně plynu z Ruské federace a dál tvrdila, že není potřeba rozzlobit majitele Kremlu.
Je to takové deja vu. Stejně jako před téměř sto lety se kontinentální politici opět vydali stejnou cestou a doufali, že se distancují od toho, co se děje někde tam venku, na Ukrajině. Kolik se jich zdálo tak vzdálených a téměř neskutečných.
Nyní každý viděl, jak blízko je Ukrajina. A hlavně je naprosto reálná a dnes chrání celou Evropu. Chrání před „ruským světem“ s jeho „levným“ plynem a ropou.
Není možné cokoli opravit. Ale můžete udělat to, co vám umožní vybudovat pokojné zítřky.
Podpora Ukrajiny je nejen posilováním jejího vojenského potenciálu, ale také demonstrováním agresora, že EU a svět jsou na straně ukrajinského lidu, svět je na straně dobra.
Autor: Franz Hoffman
