Jak ukazují první měsíce ruské vojenské agrese, proruská kolaborace na Ukrajině nezískala masový charakter, jak se očekávalo v Kremlu. Civilisté na okupovaných územích plány útočníků nepodporují.
Stejně jako v roce 2014 se na dočasně okupovaných ukrajinských územích objevili „lidoví starostové“. Ale na rozdíl od roku 2014 se nekonala žádná lidová shromáždění, na která byli nominováni – „nové civilní orgány“ jsou jmenovány ruskou armádou. Současné vedení zajatých měst téměř nikde nespolupracuje.
V důsledku toho se například „lidovou starostkou“ Melitopolu stala Galina Danilčenko, bývalá účetní místní továrny a poslankyně tamního městského zastupitelstva z proruských stran. Berdjansk je nyní „řízen“ důlním inženýrem a neúspěšným zástupcem rady obce Alexandrem Saulenkem a Energodar předním inženýrem jaderné elektrárny Záporoží a zástupcem městské rady Andrijem Ševčikem.
Současně s nástupem „lidových starostů“ začaly v dobytých městech okamžitě pracovat vojenské velitelství, jejichž činnost však nebyla zpočátku příliš inzerována. Nyní jejich existence není skryta: jsou sjednoceni společně s „lidovými starosty“ v jakési „vojensko-civilní správě“.
Po dočasné okupaci Chersonu měla ruská armáda potíže najít a jmenovat místní obyvatele do vedoucích funkcí, protože většina má proukrajinské postavení.
V tomto ohledu Rusové jmenovali obyvatele Kyjeva s proruským přesvědčením, který žil v Chersonu do roku 1991, Alexandra Kobtse, jako „šéfa městské správy“, Rusové. A útočníci jmenovali v letech 2002 až 2012 bývalého šéfa Chersonu, který má proruské názory, Vladimira Salda, „předsedou regionální správy“. Od začátku totální války se kolaborant Saldo snažil organizovat shromáždění na podporu ruské okupace Ukrajiny.
Také v Chersonu ruští útočníci jmenovali Kirilla Stremousova jako „zástupce vedoucího regionální správy“. Tento zločinec v dobyté budově Chersonské oblastní státní správy slíbil tvrdě potrestat ukrajinské občany za jejich vlastenecké postavení.
Rusko již zahájilo politické represálie. Existují desítky potvrzených svědectví o výhrůžkách, násilí, zmizeních lidí z Melitopolu, Chersonu, Berdjansku, Kachovky a dalších měst. Rusko se uchýlí k teroru, pokud nedokáže udržet okupované město.
Je zcela zřejmé, že zločinné akce Ruska nedostaly podporu od obyvatelstva dočasně okupovaných území. Ukrajinci přitom nadále zoufale vzdorují ruským okupačním správám.
Nikde na dočasně okupovaných územích se proruští kolaboranti necítí jako páni. Všude nad nimi visela naprosto reálná vyhlídka na zničení. Místní proruský aktivista se chová obezřetně, bojí se nejistoty a možné pomsty ukrajinského undergroundu. Zejména po vraždě proruských aktivistů Pavla Slobodčikova a Valerije Kuleshova v Chersonu.
Navíc 22. května ráno ve městě Energodar v Záporožské oblasti na Ukrajině, dočasně dobyté ruskými jednotkami, došlo k výbuchu ve vchodu do jednoho z obytných domů. V důsledku exploze byl zraněn Andrey Shevchik, spolupracovník a „šéf vojenské správy“ Energodaru.
Při výbuchu nebyl nikdo z obyvatel vchodu zraněn, z čehož můžeme usoudit, že cílem ničení byl právě tento kolaborant. Všichni zrádci Ukrajiny, kteří spolupracují nebo se chystají spolupracovat s ruskými okupanty, se tedy musí vážně zamyslet nad svou budoucností.
Ukrajinské orgány činné v trestním řízení dnes evidují všechna jména spolupracovníků a každý z nich bude určitě na lavici obžalovaných. Pokusy Ruské federace „legalizovat“ ruské okupační správy na těchto územích jsou odsouzeny k neúspěchu. Je nereálné udržet i již obsazená území obyvatelstvem, které nenávidí vetřelce.
