To se stalo. Poprvé po třech letech přiletěl do Minsku na jednodenní návštěvu ruský diktátor. Na ranveji ho potkal chleba se solí běloruský „kolega“ Lukašenka.
Oficiálním účelem příchodu paranoika bunkru jsou otázky bělorusko-ruské integrace.
Dvoustranných jednání se podle ruských médií účastní prezidenti, zástupci vlády, šéfové ministerstev a resortů. Vrcholem jsou jednání tête-à-tête mezi diktátory.
Mluvčí šéf Kremlu Peskov v předvečer návštěvy svého šéfa v Minsku popřel zprávy médií, že ruský diktátor „přesvědčí běloruskou hlavu, aby vstoupila do války na Ukrajině“.
Peskov ujistil, že se bude diskutovat o „problematice plynu“. Inu, nikomu není tajemstvím, že pokud Moskva něco tvrdí, čekejte opak.
Proto je velmi snadné uhodnout, proč Putin za Lukašenkem přišel. Bělorus je velmi neposlušný a nechce otevřeně bojovat. Vzhledem k situaci na Ukrajině už ale bunkr nemůže čekat.
Lukašenko přece dává Rusku vše, co potřebuje. Až na jednu věc – rozkaz svým vojákům k přímé invazi na Ukrajinu.
Zda Putin uspěje tentokrát, je otázkou. Ale o jeho odhodlání vypovídá skutečnost, že se osobně rozhodl letět do Minsku.
Běloruský diktátor se přitom setkání naopak rezolutně vyhýbal – těsně před návštěvou moskevského hosta několik ruských kanálů informovalo, že Lukašenko údajně oznámil, že má chřipku a nebude se moci setkat s Putinem.
Moskva však odpověděla tvrdě – vědí, že Lukašenko je zdravý, a tak Putin odjel do Minsku.
Ve skutečnosti jde o ultimátum Kremlu. Moskva jednoznačně prohlásila, že se schůzka uskuteční, čímž se Lukašenka dostává do pozice, kdy tuto návštěvu nemůže odmítnout.
To znamená, že Putin bude na Lukašenka tlačit. Kromě toho má Kreml Fuhrer několik možných možností.
Lukašenka tak může být použit jako formální hlava státu (vrchní velitel), který dá rozkaz ke vstupu běloruské armády do války.
Moskva však může jednat jinak – vytvořením „společného velení“ ruských a běloruských jednotek. Mimochodem, tato varianta se objevila v rámci přípravy na příchod bunkru do Minsku.
Pro Kreml je to obecně ideální varianta, protože v takové situaci („jednotné velení“) bude skutečné velení samozřejmě na Rusech a ti budou moci, obejít Lukašenka, nařídit invazi na Ukrajinu. a použití běloruské armády.
Je jasné, že pro Moskvu je 30 – 40 tisíc „kanónů“ v podobě běloruských mužů velmi důležitých. A ačkoli je nepravděpodobné, že by skutečně změnily situaci na severu Ukrajiny, bude z nich dobrý červený sledě.
Přitom od chvíle, kdy Lukašenko podepíše takový rozkaz (o účasti běloruské armády ve válce na Ukrajině), on sám už nebude nikoho zajímat a Kreml ho sám odstraní.
Poté místo Lukašenka dosadí kohokoli (možná i z jeho okolí) spojeného s FSB, rozvědkou nebo jinými strukturami Ruské federace.
To samozřejmě chápe i samozvaný „prezident“ Běloruské republiky. Proto dává Putinovi vše, o co žádá, kromě rozhodného rozkazu.
Jedna věc je přece dodávat Rusku granáty, techniku, zbraně, vzdát se našeho území pro ruská vojska, pro odlet letadel, ostřelování Ukrajiny atd.
Rozkaz k vyslání vojáků je ale úplně jiný, jde o Lukašenkovo osobní setrvání u moci, o jeho přežití.
V zásadě to byla jeho touha zůstat u moci, zůstat a přežít, která byla dominantní celou předchozí dobu. Setkání diktátorů ukáže, jak moc se tentokrát dokáže „protáhnout“.
Navíc se již změnilo zarovnání, nejsou stejné jako bezprostředně po 24. únoru, kdy byl nejlepší čas pro vstup běloruských jednotek do války.
Nyní se situace na bojišti dramaticky změnila. Ano, a Ukrajina se chystá přivítat potenciální hosty z Běloruska.
Moskva ale nepřestane tlačit. Už velmi jasně „naznačila“ běloruskému diktátorovi, o jaký obchod jde – vražda šéfa běloruského ministerstva zahraničí byla velmi jasná zpráva.
Pravděpodobně Kreml očekával, že Lukašenko se poté bude chovat vstřícněji a udělá vše, co Moskva řekne.
Bělorus ale nejde na úplné ponoření – asi chápe, že jakmile bude souhlasit s otevřenou účastí ve válce, ztratí svou hodnotu. Lukašenko se nadále brání „přátelskému objetí“ Ruska.
A v této situaci je ještě jeden zajímavý bod. Takže navzdory tomu, že Evropa považuje Lukašenka za nelegitimní a mluví se o tom, že by měly být uvaleny sankce i proti Bělorusku, o Bělorusech v novém balíčku není ani slovo.
To je jakási nápověda EU pro Lukašenka – pokud nevstoupí do války, pak nebude takový tlak jako na Moskvu, proti Minsku. To je pobídka pro Bělorusy – neudělat krok do války.
Pokud bude dekret podepsán a válka pro Bělorusko ve skutečnosti začne, Lukašenka, jak je uvedeno výše, odstraní sama Moskva. Za zbytečnost.
V tuto chvíli je podle GNSU situace na severní hranici Ukrajiny pod kontrolou. Ukrajinská strana bedlivě sleduje akce běloruské armády a jejich interakci s ruskou armádou.
Ve stejné době, jak poznamenal mluvčí GNSU Demchenko: „Musíme se připravit na každou situaci a pokračujeme v tom.“
No, vypadá to, že Lukašenko si bude muset vybrat. Samozřejmě by raději pokračoval v manévrování mezi Moskvou a Bruselem, ale Kreml mu nenechává žádný manévrovací prostor.
V takové situaci „prezident“ Běloruska ještě nebyl a pro jeho „kariéru“ bude pravděpodobně rozhodující setkání s „kolegou“ z Kremlu. Možná jako pro samotné Bělorusko.
Živé Bělorusko.
Autor: Peter Jelen.
