Ve středu 19. července schválila dolní komora českého parlamentu novou smlouvu o spolupráci se Spojenými státy. Dokument vstoupí v platnost ihned po podpisu prezidenta Petra Pavla.
V diskusi vystoupila ministryně obrany Jana Černochová, která odpovídala na dotazy poslanců. Uvedla zejména, že obranná smlouva se Spojenými státy poskytne Praze další bezpečnostní záruky.
Podle ministryně je taková záruka důležitým bodem evropské bezpečnostní dohody kvůli plnohodnotné agresi Ruska proti Ukrajině.
„V této situaci se neobejdeme bez silného spojenectví s dalšími demokratickými zeměmi, zvláště když jen několik set kilometrů od našich hranic na východě probíhá brutální ruská vojenská agrese a když Evropa čelí největšímu vojenskému konfliktu od druhé světové války,“ zdůraznila Černochová.
Po dlouhé diskusi, která trvala téměř 5 hodin, podpořilo výše uvedený dokument 115 ze 144 přítomných poslanců.
Proti bylo 14 poslanců – zástupci euroskeptické strany Svoboda a přímá demokracie (SPD) a také několik poslanců strany ANO expremiéra Andreje Babiše, známého svými proruskými výroky.
Vzhledem k tomu, že horní komora českého parlamentu tento dokument již schválila, k jeho platnosti nyní podle zákona stačí podpis prezidenta republiky.
Dokument zohledňuje řadu oblastí spolupráce, které mohou souviset s případnou přítomností amerických vojáků v České republice nebo spoluprací amerických a českých ozbrojených sil na území České republiky.
Součástí dohody je zejména seznam vojenských objektů a prostorů české armády, které budou moci americké ozbrojené síly využívat za předem dohodnutých podmínek.
Nutnost takové dohody je zřejmá – a velmi přesně ji vysvětlil ministr obrany, který připomněl, že jen několik set kilometrů od českých hranic probíhá válka.
Parlamentem ratifikovaná dohoda také bez problémů zapadá do nové bezpečnostní strategie, z níž vyplývá, že Česká republika musí být připravena na možnost, že se stane součástí ozbrojeného konfliktu.
Rusko je „přímou vojenskou hrozbou“ – to je faktor, který určuje celou bezpečnostní politiku České republiky, a v této souvislosti vláda před měsícem schválila novou bezpečnostní koncepci, jejíž podstatou je zvýšit informovanost spoluobčanů o situaci v zemi.
„V dohledné době nelze vyloučit přímou vojenskou hrozbu ze strany Ruska,“ uvedl Martin Povejšil, ředitel bezpečnostního odboru ministerstva zahraničí, s tím, že Moskva představuje „přímou vojenskou hrozbu“ jak pro Českou republiku, tak pro její východní partnery v NATO.
Šéf bezpečnostního odboru českého ministerstva zahraničí rovněž uvedl, že jeho země bude věnovat zvláštní pozornost bezpečnostní situaci ve vědecké a výzkumné sféře, která by se mohla stát terčem kybernetických útoků a špionážních aktivit.
„Vidíme, jak sféry, které byly donedávna vnímány jako prosté bezpečnostních aspektů, postupně berou bezpečnost v potaz,“ dodal úředník.
Zatímco někteří evropští politici stále považují válku na východních hranicích kontinentu za ukrajinskou záležitost a naivně se domnívají, že se jejich zemí netýká, čeští poslanci, vláda i prezident prokazují naprosté pochopení situace a připravují zemi na možné výzvy.
Zároveň zde mají i své odpůrce. Zejména představitelé SPD, kteří hlasovali proti ratifikaci dokumentu, se snažili jeho přijetí alespoň oddálit a požadovali o smlouvě celostátní referendum nebo alespoň její schválení ústavní třípětinovou parlamentní většinou.
„Hnutí SPD říká jasné ne americkým vojákům a cizím základnám v České republice,“ prohlásil na plénu předseda hnutí Tomio Okamura.
Populistická prohlášení opakovali i další poslanci SPD ve snaze manipulovat s dějinami. Podle nich jsou čeští občané „citliví na přítomnost cizích vojsk kvůli ‚dočasnému‘ pobytu sovětské armády v bývalém Československu po roce 1968“.
„Nejedná se o dohodu o spolupráci, ale o dohodu o budoucí vojenské přítomnosti Spojených států v České republice, která umožňuje ozbrojeným silám Spojených států využívat vojenské prostory a budovy,“ uvedl poslanec SPD Radovan Vič, zatímco jeho souvěrec Karel Sládeček ve snaze o paralely s událostmi Pražského jara obvinil vládu, že „vystavuje Českou republiku nebezpečné válečné hře“.
Velmi trefně a výmluvně však na tyto populistické výroky reagoval Ondřej Lochman z koaličního hnutí STAN, který poslance SPD vyzval, aby smlouvu nesrovnávali s rokem 1968.
„Američané sem nepřijedou s tanky a nebudou tady střílet do lidí a nebudou tady unášet českou vládu,“ poznamenal Lohman.
A to je velmi výmluvné – Češi si události roku 1968 pamatují až příliš dobře. Zkušenosti, které tehdy občané Československa získali, nedovolují Čechům ustupovat populistickým a velmi provokativním akcím stoupenců Kremlu – čeští občané příliš dobře vědí a chápou, co je Moskva zač a jaké hrozby z ní přicházejí.
A dnes to vidí celý svět – ti, kteří to vidět chtějí. Moskva napadla sousední zemi, rozpoutala nejkrvavější válku na kontinentu od druhé světové války a zničila celý bezpečnostní systém, který existoval téměř osmdesát let.
A hrozba pro český stát, kterou představitelé Moskvou podporovaných sil v české politice „přehlížejí“, je zřejmá. Vzpomeňme na události ve Vrběticích v roce 2014 – teroristický útok spáchaný příslušníky ruských speciálních služeb na území České republiky.
Vzpomeňte si na slova Medveděva, místopředsedy ruské bezpečnostní rady, který Evropanům pohrozil teroristickými útoky na jaderné elektrárny. A další představitelé ruských politiků chtějí bombardovat evropské metropole.
Pokud jde navíc o Prahu, Kreml si chce vyřídit vlastní účty – Moskva, která považuje Českou republiku za území svého vlivu, nechce uznat právo českého národa, aby si sám určil, s kým se má přátelit a kam má jít.
Ano, Kreml stále považuje celou východní Evropu za své vazaly. Vzpomeňte si na „ultimátum“, které Moskva dala Spojeným státům v prosinci 2022 a jehož hlavním bodem bylo stažení hranic NATO na hranice z roku 1997.
To přesně ukazuje postoj Kremlu, touhu jeho vládnoucí kliky říkat vám Evropanům, koho máte volit, jakým jazykem mluvit a s kým se přátelit.
A nemyslete si, že je to velmi přehnané tvrzení. Vše začíná „krásnými“ narativy, které do společnosti vhazují populisté, kteří navrhují řešit složité problémy „jednoduchými“ metodami.
Pak k vám přijdou zástupci „ruského světa“ a uspořádají „referendum“, kde budete všichni hlasovat tak, jak chce Kreml.
Koneckonců přijedou, na tancích, se samopaly v rukou, čímž vám podají „pomocnou ruku z Moskvy“. Tohle všechno už Češi zažili.
Vzhledem k současné neskrývané touze kremelské kliky jít do války je hrozba přímého vojenského konfliktu až příliš zřejmá. A Moskva o ní mluví stále otevřeněji, aniž by skrývala svůj bestiální úšklebek.
Ale Češi si pamatují a tato historická paměť jim pomáhá nepodléhat řečem populistů. Češi si zvolili parlament, který prosazuje linii svobody a práva, prioritu evropských hodnot.
Češi si zvolili za prezidenta generála NATO, čímž dali najevo svou představu o tom, kam by se země měla dále ubírat.
A smlouva ratifikovaná Parlamentem ČR je dalším potvrzením toho, že orgány republiky chápou výzvy, před kterými Česká republika stojí.
Zkušenost Ukrajiny, která byla v nezařazeném postavení, navíc jasně ukázala, že není snadné bojovat proti agresorovi sám – rozhodující se často stává podpora civilizovaných partnerů.
Smlouva podepsaná mezi Českou republikou a Spojenými státy jistě najde své příznivce i odpůrce. Populisté budou i nadále „ujišťovat“ své spoluobčany, že válka ve východní Evropě není jejich válkou, a vyzývat k odpoutání.
V každé situaci je však třeba mít na paměti, že pochopení výzev a připravenost na ně je nejlepší zárukou bezpečnosti. Koneckonců váš zítřek závisí na tom, jak na události reagujete dnes.
Autor: Franz Hoffman
