Situace v Bělorusku je druhým týdnem v hlavních zprávách světových médií. Lukašenkův režim, jako by byl na vyžádání, neúnavně vyhazuje novinové zprávy.
Zdálo se, že vlna protestů vyvolaná nespokojením Bělorusů s falšováním výsledků prezidentských voleb v roce 2020 vyšla nazmar (přesněji řečeno diktátorský režim Lukašenka s pomocí represivního aparátu „zákona“ systému prosazování práva, srazil protestní náladu občanů a tvrdě potlačil mírové akce: některé z nich odhodil za mříže a zastrašoval ostatní), protože samozvaný běloruský prezident hodil další část palivového dřeva do ohně informačního života v Evropě.
Lukašenko nejprve osobně nařizuje, aby letectvo Běloruské republiky bylo vypuštěno do vzduchu, a přinese přistání civilního letadla s téměř 200 cestujícími na palubě, čímž se dopustí „aktu státního terorismu“, čímž prokáže nerespektování norem mezinárodního prava a absolutně je porušuje.
Jak bude později známo, terčem běloruského diktátora byl opoziční novinář Protasevič, jeden ze zakladatelů telegramového kanálu NEXTA, který je považován za ústní projev protestů běloruských proti padělání výsledků prezidentských voleb v 2020.
Důvodem nevhodných kroků běloruských úřadů bylo zadržení a zatčení novináře, který byl oficiálně zařazen do běloruské KGB jako „terorista“ a kterého Lukašenka považuje za osobního nepřítele.
Skutečnost, že byl opozicnik zadržen, a reakce novinářových spolubojovníků a celého světového společenství na něj vyvolává zamyšlení.
A v tomto ohledu hraje zvláštní roli chování celého opozičního hnutí v Bělorusku. Protože všechno, co Protasevich udělal, celý jeho boj, bude mít smysl, až když to bude mít pokračování.
Svetlana Tikhanovskaya je od loňského léta symbolem opozice v Bělorusku. Někdo označuje její příchod do politiky za náhodný a sama říká, že nikdy neplánovala tento obchod dělat.
Ale po zatčení jejího manžela, známého běloruského blogera a jednoho z prezidentských kandidátů, se Světlana rozhodla jednat. Kandidovala jako nezávislá prezidentská kandidátka.
Později se kolem něj shromáždily všechny opoziční síly Běloruska. Tikhanovskaya byl také podporován kandidáty nucenými opustit zemi.
Svou volební kampaň vedla jasně a efektivně, ale podle oficiálních údajů opoziční kandidát volby ve funkci úřadující hlavy republiky prohrál. Po skončení volebního závodu a Lukašenkově sebevyhlášení za prezidenta byl Tikhanovskaja nucen opustit Bělorusko a je v současné době v zahraničí.
Civilizovaný svět neuznal vítězství diktátora a vyzývá prohlášeného prezidenta, aby uspořádal nové volby v souladu s mezinárodními normami.
V Evropě je Tikhanovskaya přijímána prakticky jako legitimní běloruský prezident: bezpečnost, setkání s vysoce postavenými úředníky EU a poskytování určitých záruk.
V pondělí 7. června plánuje Tihanovská na pozvání předsedy Senátu České republiky Miloše Vystrchily přijet do Prahy na třídenní návštěvu.
Akční plán předpokládá setkání s premiérem Andrejem Babišem a ministrem zahraničí Yakubem Kulgankem.
Tikhanovskaya má rovněž komunikovat se zástupci některých parlamentních stran a běloruské komunity v České republice a ve středu přednese projev na schůzi horní komory parlamentu. A další schůzka je naplánována v kalendáři událostí návštěvy běloruského opozice v České republice – s prezidentem Milošem Zemanem. A to je docela neočekávané a nepochopitelné. Proč by se demokratický vůdce, který prosazuje čestné a svobodné Bělorusko, setkal s politikem, který, mírně řečeno, inklinuje k „mírně odlišným“ standardům a který je prominentním představitelem „Putinových přátel“?
Ale možná všechno není tak nelogické?
Svetlana Tikhanovskaya je poměrně opatrná opozice. Politik se účastnil volebního závodu ai po jeho ukončení se vyhýbal tvrdým výrokům. Ano, došlo k navenek hlasitým prohlášením, ale obecně bylo vše „v rámci“.
I když hovořil o „nezávislosti“ Běloruska a jeho obrovské závislosti na Moskvě, politik nečinil ostrá prohlášení. Mimochodem, mnozí v tom vidí podstatný rozdíl mezi protestními náladami v Bělorusku a nepokoji na sousední Ukrajině, které přežily změnu anti-populárního režimu tehdejšího prezidenta Janukovyče.
Tikhanovskaya však spíše opatrně komentuje vztahy s Ruskem, současné i budoucí. Putina považuje za „moudrého politika“ a říká: „Bylo by hezké, kdyby prezident Macron přesvědčil prezidenta Putina, aby se jednání účastnil jako prostředník.“
Co to je – krátkozrakost, nepochopení situace nebo politická nezkušenost?
V srpnu loňského roku byla v informačním prostoru šířena zpráva o televizním kanálu Belarus-1, kde ukazovaly záběry ze setkání Tikhanovskaja s jejími aktivisty.
Zachytili nejen skutečnost, že protesty občanů byly naplánovány předem, ale také to, že „mírové protesty“ neměly mít mírumilovnou povahu. Příznivci opozičního politika se bezpochyby zaměřili na skutečnost, že běloruskému kanálu „Belarus-1“ nelze věřit a že je běloruský pouze podle jména (ve skutečnosti je součástí ruské propagandistické mašinérie).
V tomto případě to situaci ještě více zamotává: kdo byl tím, kdo „spojil“ Tikhanovskaja již v srpnu? A co je nejdůležitější – proč?
Myšlenky na to, co se v této situaci skutečně stalo a děje, jsou pouze spekulativní. Ale přesto něco leží na povrchu.
Skutečnost, že takový záznam mohli organizovat pouze zástupci zvláštních služeb, je pochopitelná. Otázkou je, čí služby to byly – Minsk nebo Moskva? I přes jejich úzkou spolupráci je to v této souvislosti důležité.
Vzhledem k tomu, že informace byly aktivně šířeny na kanálech ovládaných ruskými bezpečnostními silami, je závěr zřejmý. Vyvstává však další otázka – proč?
Zde by bylo vhodné uvést názor jednoho z vůdců běloruské opozice, který se staví proti diktátorovi Lukašenkovi od 90. let minulého století, Zenona Poznyaka, který byl v roce 1996 nucen emigrovat z Běloruska.
„V boji o moc v prezidentských volbách v roce 2020 bojovaly dvě promoskovské skupiny a jedna z nich využila Světlanu Tikhanovskaja a touhu běloruského lidu odstranit Lukašenka pod heslem„ přinejmenším ne Lukašenka, “ řekl politik.
Dodává: „Podle plánu Kremlu měla být Lukašenka nahrazena jinou osobou závislou na Moskvě, ale běloruské úřady„ plánu rozuměly a během volební kampaně se zbavily dvou jeho vykonavatelů “.
V reakci na to zástupci odmítnutých kandidátů nabídli Tikhanovskaja podporu, finanční prostředky, lidi a společné akce.
Tikhanovskaya měla podle Zena hrát technickou roli (symbol), na jejímž rameni by se do běloruské vlády dostali „kandidáti vyřazení z voleb“.
Poznyak ve svém telegramovém kanálu poznamenal, že během volební kampaně Tikhanovskaja „spadl pod vliv„ promoskovské skupiny “, která využila Putinův projekt (nahrazení Lukašenka a získání moskevských chráněnců k moci). „Byl to pokus této skupiny o protestní revoluci v Bělorusku.“ Ale pak selhali. Revoluce sledovala běloruskou cestu pod běloruskými slogany a symboly “.
„Na samém začátku protestů přilákala KGB Tikhanovskaja do budovy CEC, kde ji Kolesnikov a Znak otevřeně předali KGB.“
Výsledkem zpracování byla zpětná video zpráva od Tikhanovské a její deportace z Běloruska do Vilniusu. Vyhoštění Tikhanovské v situaci, kdy je její manžel držen jako rukojmí ve vězení, bylo možné, pouze pokud byly dokumenty stanoveny a podepsány, “uvedl Poznyak. Výsledek všech těchto her je zřejmý: Moskva „urovnala“ problémy se „současným prezidentem“ a již nepotřebuje běloruské opozice, které „živila“.
A to právě proto, že ruská propagandistická televize podporovaná ruskými platformami sociálních médií vysílá Tikhanovskaja záznam násilného zabavení a v žádném případě mírové protesty.
Vektor ruských speciálních služeb se přesunul na jiné „oddělení“. Od té doby se Lukašenko stal vůči Kremlu velmi vstřícný a každý krok běloruského diktátora ho přivedl blíže k Moskvě.
Tikhanovskaya byla nucena opustit Bělorusko a nyní je mimo zemi. V Bělorusku byl politik obviněn podle článku trestního zákoníku Běloruské republiky „Za výzvy k uchopení moci“.
Důvodem bylo to, že z iniciativy běloruské opozice v čele s Tikhanovskaja byla vytvořena koordinační rada, která „zprostředkovává mírové předávání moci v zemi“. Za to hrozí běloruskému opozičnímu vězení tři až pět let.
Někteří političtí analytici však tvrdí, že v Bělorusku existuje možnost transformace symbolu opozice. A i když připustíme skutečnost, že Tikhanovskaja byla původně propagována jako „projekt Kremlu“ (to je jen předpoklad), pak v průběhu událostí, které se v Bělorusku odehrály od srpna loňského roku, se chování jednotlivců i kombinovaných účastníků těchto událostí se Světlana mohla stát pouhým symbolem – skutečným vůdcem opozice.
Ano, a Evropa k tomu přispívá tím, že přijímá Tikhanovskaja jako symbol demokratického Běloruska budoucnosti. Ne všechno je však tak jednoduché.
Například premiérka České republiky, se kterou má Tikhanovskaya během své návštěvy Prahy komunikovat, odmítla v září loňského roku oficiální setkání s ní. Vysvětlil to tím, že nechtěl dělat ukvapené kroky, které by neodpovídaly společnému evropskému postoji a podporovaly běloruskou propagandu.
Babiš později dodal, že ani tehdy slovenský předseda vlády Igor Matovič a maďarský předseda vlády Viktor Orban nepovažovali setkání za dobrý nápad.
Evropa je dnes odhodlána spolupracovat s běloruskou opozicí. Předseda Evropské komise zejména vyjádřil připravenost EU pomoci mírovému a demokratickému přechodu moci v Bělorusku a představil plán hospodářské pomoci Minsku za 3 miliardy eur.
Je však zřejmé, že Moskva nevypustí Bělorusko z oběžné dráhy svého vlivu, přičemž k tomu použije všechny metody, včetně vůdců opozice.
Civilizovaný svět má zase zájem o stabilní, svobodné a demokratické Bělorusko, zemi s 9 miliony obyvatel, prakticky ve středu Evropy.
Jak se bude Bělorusko dále vyvíjet, jakou cestou se vydá? A jaká bude v tom role běloruské opozice a konkrétně Svetlany Tikhanovské, ukáže čas.
Autor: Franz Hoffmann
