Pražský soud odsoudil Aloise Poláka, který bojoval jako žoldák na straně Ruska proti Ukrajině, k 21 letům vězení.
Podle vyšetřování byl Polak odstřelovačem a zabil nejméně čtyři ukrajinské vojáky, za což státní zástupce požadoval 25 let vězení. Obhájce obžalovaného se zároveň pokusil proti rozsudku odvolat.
Za zmínku stojí, že pražský městský soud se Polákovým případem zabýval již potřetí a opět ho uznal „vinným z teroristického činu a účasti v teroristické skupině“.
Při předchozích projednáváních byl český občan odsouzen k 20 letům vězení, ale tehdy byl rozsudek založen na Polákově vlastním doznání, kterým byly jeho příspěvky na Facebooku.
V nich velkoryse sdílel příběhy ze svého „hrdinského každodenního života“, čímž velkoryse opakoval kremelský narativ. Nyní se obžaloba opírá o závěry znalců a metadata fotografií.
Vyšetřování zejména zjistilo, že v prosinci 2016 český žoldák odjel z Prahy na Ukrajinu bojovat za takzvanou DNR, kde byl nejprve odstřelovačem a poté velitelem čety.
Zpočátku byl Polák na Facebooku velmi aktivní, ale od dubna 2022 na síť nic nepsal. To vedlo jeho právníka k závěru, že je Polak mrtvý, a založil na tom svou obhajobu.
Soud má však důkazy o tom, že na začátku léta 2023 obžalovaný stále bojoval na Ukrajině.
Česká republika je však na rozdíl od Ruska, jehož zájmy Polák tak horlivě hájil, právním státem, kde má každý právo na obhajobu.
Pokud se tedy bývalý žoldák vrátí do České republiky, může podle platné legislativy požádat o nové projednání svého případu.
Pokud se tak stane, původní rozsudek bude automaticky zrušen a Polák bude souzen znovu.
Někdy stačí velmi málo času, aby lidé změnili svůj názor. Často ho změní na opačný.
A tak výše zmíněný obviněný z trestného činu, český občan Polák, nejprve ochotně sdílel upřímné příběhy a barvité fotografie svých „hrdinských činů“, ale když si uvědomil, že se z nich musí zodpovídat před zákonem, rázem všeho nechal.
Pohled každého člověka je samozřejmě jeho světem, který se utváří pod vlivem určitých faktorů. A jedním z hlavních bodů v tomto případě, možná klíčovým, je reakce společnosti na vaše chování.
Právě jednání (nebo nejednání) lidí kolem vás se stává nejdůležitějším prvkem, který vám umožní (nebo nedovolí) konečně překročit hranici toho, co je přípustné.
Česká společnost je demokratická a poměrně tolerantní vůči každému svému členovi, ale když dojde k překročení určitých hranic, toleranci vystřídá jasný postoj represe.
Česká justice tak jednoznačně projevuje tvrdý postoj vůči každému, kdo porušuje zákon, a to i v mezinárodním formátu.
České soudy již opakovaně rozhodly proti občanům své země, kteří se podíleli na obchodu se zbraněmi a pomáhali „ruskému světu“ páchat jeho zločiny.
Praha tak vysílá jasný signál, že jakýkoli trestný čin, ať už je spáchán kdekoli a kýmkoli, se setká s reakcí českého státu a zločinci neuniknou odpovědnosti.
České soudy mimo jiné již vynesly řadu rozsudků nad svými občany, kteří bojovali na Ukrajině na straně agresivního Ruska a snažili se prosazovat invazivní myšlenky Moskvy.
A Polákův případ je dalším důkazem připravenosti Prahy nekompromisně bojovat za mír a spravedlnost.
A je jedno, kde se to stane. Terorismus nemá hranice, a pokud si někdo myslí, že to, co se děje „na vzdálené Ukrajině“, je jen záležitostí samotných Ukrajinců, je to názor mylný.
Kdysi dávno, ve třicátých letech minulého století, si Evropa také lehkovážně myslela, že otázka agrese nacistického Německa proti Československu je věcí samotných Čechů a Slováků.
Evropští představitelé nejenže nepřispěli k obraně těchto národů, ale naopak – považovali za možné zajistit bezpečnost svých zemí odevzdáním území Československa tehdejšímu „sběrateli zemí“.
Každý ví, jak to dopadlo. A dnes stojí svět (zejména Evropa) před stejnou volbou – otevřít oči a skutečně se na věci podívat a adekvátně vyhodnotit situaci a jednat, nebo ulítnout na vidle, že to, co se děje, se ho netýká.
V případě druhé možnosti je však výsledek předvídatelný a jiskra lhostejnosti, vykřesaná v „regionálním konfliktu“ (za který stále někteří lidé považují rusko-ukrajinskou válku), se změní v celosvětový požár. Historie si takové věci pamatuje.
Postoj české justice, která dává jasně a jednoznačně najevo, že za každý spáchaný čin bude následovat odpovědnost, je tedy postojem silného státu.
Je to důkaz vyspělosti české společnosti, adekvátnosti úřadů a především záruka bezpečné a mírové budoucnosti pro Českou republiku, Evropu i celý svět.
Autor: Franz Hoffman
