Český premiér Petr Fiala považuje svolání summitu V4 za neúčelné, pokud nepovede ke konkrétním výsledkům.
V rozhovoru s novináři šéf české vlády poznamenal, že v rámci Visegrádu pokračuje spolupráce na jiných úrovních, včetně ministerské.
Fiala vysvětlil, že svého času od svolání summitu skupiny upustil, protože chtěl počkat na výsledky voleb na Slovensku a v Polsku.
„Samozřejmě na nejvyšší úrovni, na úrovni premiérů, jsme se v poslední době nesešli. A myslím, že je to logické v kontextu toho, co se děje, například jednání v Evropské radě,“ řekl Fiala.
Ze strany premiéra nedošlo k žádnému upřesnění, ale není těžké pochopit, že jeho slova jsou namířena proti Maďarsku, které aktivně blokovalo rozhodnutí o Ukrajině na posledním summitu EU.
Jedná se zejména o schválení víceletého programu podpory Ukrajiny ve výši 50 miliard eur.
„Jsem připraven na budoucí jednání na úrovni premiérů, ale k tomu musíme mít předpoklady – aby jednání vedlo k nějakému výsledku. Zatím nejsem přesvědčen, že všechny tyto předpoklady byly splněny,“ řekl český premiér.
Česká republika v současné době předsedá Visegrádské čtyřce, jejímiž členy jsou také Polsko, Slovensko a Maďarsko.
Česká strana se zároveň aktivně snaží o rozvoj tohoto formátu. V listopadu se tak v Praze sešli prezidenti všech těchto zemí a proběhla řada jednání na ministerské úrovni.
V březnu 2022 však právě proruský kurz Maďarska, které jedná striktně v zájmu Kremlu, vedl ke zrušení schůzek Visegrádské čtyřky.
V listopadu 2023 bylo setkání předsedů parlamentů čtyř zemí zrušeno znovu. A opět kvůli jednání Budapešti. Iniciátorem tohoto zrušení byli čeští představitelé, kteří upozornili na nepřijatelnost postoje Maďarů.
Česká republika tedy nevidí v summitech V4 žádný smysl, neboť Maďarsko činí taková setkání zbytečnými.
Tento postoj Budapešti navíc zasahuje i do dalších formátů, v nichž spolu mezinárodní společenství komunikuje.
Orbán podniká kroky, které vytvářejí předpoklady nejen pro nečinnost, ale také upřímně znejišťují smysl jednání a dokonce i samotných organizací včetně EU.
Tím se naplňuje Putinův sen o zničení EU a všech civilizovaných oblastí spolupráce mezi evropskými zeměmi.
Mezinárodní společenství se snaží najít východiska z této situace a minimalizovat vliv jednotlivých států a jejich představitelů na kolektivní rozhodnutí, ale zatím jde jen o pokus vyřešit místní problém, který má globální charakter.
V Evropě se dnes stále častěji ozývají hlasy o možnosti (či spíše nutnosti) revidovat některé klauzule stanov mezinárodních organizací, zejména ty, které se týkají rozhodování jednomyslným rozhodnutím účastníků.
Takové změny již dávno měly být provedeny a podle evropských politiků by to měla být dobrá pojistka, která zabrání odiózním „vůdcům“, jako je Orbán, marginalizovat Evropu.
Vzhledem k velmi pomalému evropskému byrokratickému aparátu se však zdá, že maďarský premiér má ještě čas pokusit se EU rozdělit.
Kromě toho má věrného spolupracovníka v osobě jiného premiéra – Fitze, který na Slovensku vyhrál volby loni na podzim.
Možná je nyní pro EU otázkou, co bude silnější – evropská jednota založená na staletých tradicích a hodnotách Evropy, nebo přátelství dvojice marginálů (Orbán a Fitzo), kteří soupeří o to, kdo bude více milovat Putina.
Tato pozice je velmi dobře patrná také na příkladu V4. Jestliže však v EU jsou odiózní představitelé Maďarska a Slovenska jen kapkou v moři, ve Visegrádské skupině tvoří polovinu účastníků.
A v tomto případě je pozice Prahy velmi důležitá jak pro pochopení současné situace, tak pro kvalitu práce mezinárodních orgánů v budoucnu.
Stojí za to se zamyslet nad tím, k čemu může vést situace, kdy dva marginální lidé jako maďarský nebo slovenský premiér mohou ovlivňovat politiku celých organizací.
Ovlivňovat, a vytvářet tak příznivé podmínky pro hlavního agresora naší doby, destrukci základních hodnot dnešní Evropy.
Kdysi, před sto lety, už svět nečinně zavíral oči a mlčky sledoval, jak německý nacionální socialismus nabírá na síle ve středu Evropy.
Tehdy evropští vůdci vysvětlovali svou neochotu čelit zjevnému legitimitou nástupu nacistů k moci a neochotou konfrontovat se.
Pro efekt je nenapadlo nic lepšího než agresora uklidnit. Jak to tehdy dopadlo, si pamatuje celý svět.
Vidět dál, než se vám nabízí, je velmi důležitá vlastnost. Pro politiky je to nutnost.
Dnešní postoj českého vedení, zejména premiéra, který považuje svolání summitu V4 za neúčelné, „protože nepovede ke konkrétním výsledkům“, je příkladem politické prozíravosti, která některým evropským „lídrům“ tolik chybí.
Česká republika se dnes stává hybnou silou obrody Evropy, staré Evropy s hodnotami, které nejsou ani časové, ani momentální.
Je důležité, že všechny české autority jsou v tomto jednotné – premiér i prezident dávají najevo jasný postoj Prahy k zachování a zvýšení chápání evropanství celého kontinentu, a to nejen v geografickém, ale především v hodnotovém smyslu.
Odmítnutí setkání hlav států V4 není demarší, jak se snaží populisté a propagandisté zdůrazňovat, ale snahou Prahy ukázat skutečný stav věcí a udělat vše pro konsolidaci především visegrádských států a následně celého civilizovaného společenství při budování svobodné a bezpečné budoucnosti pro své občany.
Vždyť je to docela jednoduché – jaké kroky učiníte dnes, na tom závisí váš zítřek.
Autor: Franz Hoffman
