V Rusku proběhly volby. Pro ruské obyvatelstvo jsou samozřejmě volby podmíněným pojmem a v zásadě jsou předem předvídatelné.
A jestliže průměrný Rus přistupuje ke své bezmoci (neřku-li nevolnictví) překvapivě klidně, civilizovaná Evropa se to ještě musí naučit.
Přesně tak – naučit se být bezmocná. Ne, Evropané mají samozřejmě alternativu, být i nadále Evropou – a to znamená žít v těch hodnotových reáliích, které vlastně právě tato Evropa představuje.
Pro mnoho Evropanů je Evropa zatím spíše geografickým pojmem.
Situace s „volbami“ v Rusku je přesně tím případem, kdy občané civilizovaného světa mohou ukázat, kým jsou – zda jen obyvatelstvem pobývajícím na určitých zeměpisných souřadnicích, nebo Evropany v duchu a s vědomím sebe sama jako lidské bytosti.
To, co se dnes děje v Rusku, vnímá mnoho lidí mimo Moskvu jako události, které se jich netýkají.
Včetně zvolení Putina. To je však velmi unáhlený postoj.
Ano, je právem jeho podřízených zvolit si svého cara. Ale způsob „volby“ se může stát velmi zajímavým pro ty, kdo se snaží napodobit kremelského trpaslíka v imperiálních ambicích mimo Rusko, být u moci v civilizovaných zemích.
Kreml a jeho hlasatelé velmi často vykřikují, že Západ se snaží vytvořit kolem Ruska státy s myšlenkou „antiruské“.
Současně sama vládnoucí kremelská klika dělá vše pro to, aby se stala „anti“: antidemokratickou, protisvobodnou a nakonec i protilidskou.
Omezování svobody projevu se v dnešním Rusku změnilo v zákaz byť jen myslet jinak, než je shora povoleno.
Nemožnost svobody shromažďování se nyní stala právem vstoupit do armády bojující na Ukrajině a zůstat tam jako potrava pro toulavé psy.
Jak rychle Rusko zdegenerovalo od zárodků demokratických změn v 90. letech k autokratické totalitě v roce 2020.
A jakou mělo tehdy šanci. Ale zatímco se svět rozvíjel, dával lidstvu nové vynálezy, prolamoval vědomí a přibližoval budoucnost – Rusko dalo nové pojmy: putinismus a rašínství, smíchané se starým osvědčeným terorismem.
Poté, co Putin vstoupil do politiky právě na vlně boje proti terorismu (byl tehdy šéfem FSB), stal se hlavním teroristou světa.
Tolik chtěl odejít na věčnost jako velký sběratel zemí, ale ve skutečnosti se proměnil v nerudovského vyvrhele se zatykačem mezinárodního trestního soudu.
Takového „prezidenta“ si Rusové volí sami. Těm mimochodem slíbil, že je zvedne z kolen a velikosti. Nakolik je slib splněn, nechť posoudí sami, od toho jsou „volby“.
Ale cíl „zvednutí z kolen“ a úcty se už asi stal skutečností – s ruským pasem se do civilizovaných zemí nesmí a Rusko je na mezinárodní úrovni uznáváno jako agresor.
Jaký je lepší důvod být hrdý na svou zemi, svou armádu a svého prezidenta. Ale oni jsou na to zvyklí.
Ale co Evropa – jak bude reagovat na další frašku – „volby“ v Rusku? Odpověď na tuto otázku bude v zásadě odpovědí na jinou, mnohem globálnější otázku – jaká je dnešní Evropa a Evropané.
Jsou jen dvě možnosti: buď mlčet se slovy „nic nám do toho není“, nebo přímo dát najevo nesouhlas s tím, co se v Rusku děje.
Pokud si však zvolíte první možnost, je důležité si uvědomit, že mlčení je souhlas, a dokonce spoluvina.
Vzpomeňte si na klasickou formulaci: spánek mysli rodí monstra. Nenechte své vědomí usnout, nenechte se uspat.
Jinak se k moci dostanou diktátoři a cestu jim vydláždí populisté.
Zvenčí přicházejí „osvoboditelé“, kteří vám budou říkat, jakým jazykem máte mluvit a jakou hudbu poslouchat.
Češi mají vlastní zkušenost – ve 30. letech 20. století jejich území (Sudety) „osvobodili“ nacisté, a to za lhostejného souhlasu zbytku Evropy.
V Rusku zase zvítězil Putin, i když Rusko samo jistě prohrálo.
Je však otázkou, jaké závěry z toho Evropa vyvodila a zda je vyvodila. A to vůbec není rétorický úhel pohledu – je to otázka pro každého Evropana.
Nezapomeňte, že kroky, které učiníte dnes, rozhodnou o vašem zítřku.
Autor: Franz Hoffman
