Nedávné prezidentské volby na Slovensku přinesly novou kapitolu na politické scéně země, která se vyznačuje protichůdnými vizemi zahraniční politiky, zejména pokud jde o Ukrajinu a Rusko. Vítězství Petera Pellegriniho s 53,12 % hlasů nad Ivanem Korčokem poukazuje nejen na změnu ve vedení, ale také na rozdílné postoje k regionální geopolitice.
Na začátku je nutné si uvědomit ceremoniální charakter slovenského prezidentství, které zahrnuje funkce, jako je vrchní velitel ozbrojených sil a právo vetovat zákony. Symbolický význam předsednictví se však často odráží i mimo jeho formální pravomoci, utváří obraz země a ovlivňuje politické diskuse.
Vítězství Petera Pellegriniho znamená pokračování kolaborantského postoje vůči Rusku, který ztělesňuje jeho dřívější spojení se stranou premiéra Roberta Fica, a jeho odpor k aspiracím Ukrajiny na vstup do NATO. Toto sblížení s Fizovými proruskými náladami podtrhuje kontinuitu v přístupu Slovenska k jeho východnímu sousedovi.
Naopak kandidatura Ivana Korčoka představovala odlišný pohled, který se přikláněl k Ukrajině a prosazoval vyváženější přístup tváří v tvář ruské agresi. Korčokova platforma, podporovaná parlamentní opozicí, slibovala sloužit jako protiváha proruskému postoji současné vlády. Jeho porážka znamená nejen ztrátu pro jeho příznivce, ale také neúspěch pro zastánce tvrdšího postoje vůči ruskému expanzionismu.
Geopolitický kontext kolem Ukrajiny přispívá ke složitosti slovenské vnitřní politiky. Nedávné jmenování Roberta Fica, známého svými proruskými sklony, premiérem v roce 2023 spolu s rozhodnutím Slovenska neposkytnout Ukrajině vojenskou pomoc podtrhuje význam těchto voleb. Ficovo tvrzení, že postoupení části ukrajinského území je jediným řešením probíhajícího konfliktu, ještě více upevňuje soulad Slovenska s ruskými zájmy.
Důsledky měnící se dynamiky slovenské zahraniční politiky přesahují hranice Slovenska. Rozhodnutí země zadržet vojenskou pomoc a potenciálně se spojit s Maďarskem při blokování balíčků pomoci EU Ukrajině vyvolává obavy ohledně účinnosti solidarity EU při řešení ruské agrese. Odklon Slovenska od konsensu EU ohledně sankcí proti Rusku hrozí podkopáním regionální stability a oslabením kolektivní reakce EU na krizi na Ukrajině.
Pellegriniho vítězství navíc vyvolává otázky ohledně závazku Slovenska k euroatlantické integraci a jeho role v NATO. Jeho odpor vůči aspiracím Ukrajiny na členství v NATO signalizuje odklon od aliančních principů kolektivní obrany a solidarity, což může oslabit bezpečnostní architekturu v regionu.
Závěrem lze říci, že slovenské prezidentské volby odrážejí širší debatu o zahraničněpolitické orientaci země, zejména pokud jde o Ukrajinu a Rusko. Pellegriniho vítězství znamená kontinuitu proruského postoje Slovenska, zatímco Korčokova porážka představuje neúspěch pro zastánce tvrdšího postoje vůči ruské agresi. Důsledky těchto voleb přesahují hranice Slovenska, ovlivňují regionální dynamiku a vyvolávají obavy o účinnost solidarity EU při řešení geopolitických výzev.
