112.international/V úterý 7. prosince se uskutečnilo pravidelné setkání lídrů USA a Ruské federace. Druhé osobní setkání mezi Bidenem a Putinem proběhlo formou videokonference. Tentokrát prezidentům trvalo dvě hodiny a pět minut, než našli společné styčné body v otázkách globální geopolitické struktury.
Pravda, do jaké míry byly tyto styčné body skutečně nalezeny, se zatím přesně neví a výsledek jednání, stejně jako minule, lze pozorovat až po určité době.
Už před zahájením summitu hlav Spojených států a Ruska však strany zdůrazňovaly, že komunikace bude pracovní povahy, a vyzývaly, aby od ní neočekávaly drastické výsledky.
Kreml to zvláště zdůrazňoval, ale žádný zásadní průlom Bílý dům nesliboval.
Jednání mezi Bidenem a Putinem byla samozřejmě plánovaná a všichni chápali, že k nim dojde, nicméně soudě podle toho, jak naléhavě byl zvolen termín včerejší schůzky prezidentů, vyvolalo to očekávání něčeho mimořádného.
Kybernetická bezpečnost, diplomatické otázky a Írán – to byla témata, o kterých diskutovali prezidenti. Klíčovým tématem setkání ale byla bezpochyby Ukrajina.
Potvrzuje to i fakt, že před videokonferencí s Putinem diskutoval Biden o situaci na ruských hranicích Ukrajiny s představiteli Itálie, Francie, Německa a Velké Británie.
K tomu musíme dodat – americká média informovala, že Bílý dům projednává tvrdý soubor opatření pro případ vojenské invaze Ruské federace na Ukrajinu až po odstavení platebního systému SWIFT.
Na základě dalších vyjádření Moskvy a Washingtonu bylo právě toto téma na jednání klíčové.
„Převládající místo v rozhovoru zaujímaly problémy spojené s vnitřní ukrajinskou krizí a nedostatečným pokrokem v provádění minských dohod z roku 2015, které jsou nesporným základem pro mírové urovnání. Prezident Ruska na konkrétních příkladech ilustroval destruktivní linii Kyjeva, směřující k úplné demontáži minských dohod a dohod dosažených v „normandském formátu“, vyjádřil vážné znepokojení nad provokativními akcemi Kyjeva proti Donbasu,“ uvedl Kreml.
Biden ze své strany zaměřil pozornost ruského prezidenta na „hrozivý“ charakter pohybu ruských jednotek v blízkosti ukrajinských hranic a nastínil sankční opatření, která jsou Spojené státy a jejich spojenci připraveni uplatnit v případě další eskalace situace.
Putinova reakce na to byla předvídatelná – v reakci zdůraznil, že odpovědnost by se neměla přesouvat na bedra Ruska, protože „je to NATO, kdo dělá nebezpečné pokusy dobýt ukrajinské území a buduje svůj vojenský potenciál na ruských hranicích. Rusko má proto vážný zájem na získání spolehlivých, právně pevných záruk, které vylučují expanzi NATO východním směrem a rozmístění útočných úderných zbraňových systémů ve státech sousedících s Ruskem.
Co nakonec Biden svému protějšku slíbil, není s jistotou známo, to se však zřejmě velmi brzy ukáže na základě skutečných akcí Washingtonu a Moskvy.
Ale, jak řekl poradce amerického prezidenta pro bezpečnost Jake Sullivan na brífinku v Bílém domě po dokončení jednání, Putin „obdržel odmítnutí v reakci na požadavek na záruky členství Ukrajiny mimo NATO“.
Kreml uznal, že při jednání s Bidenem Putin požadoval nepřijmout Ukrajinu a další sousedy Ruské federace do Aliance, přičemž zdůraznil ukrajinskou otázku.
„Mohu jasně a přímo říci, že prezident Biden v této otázce neudělal žádné ústupky a nepřijal žádné závazky. Trval na tom, že ostatní státy by si měly svobodně vybrat, s kým se spojí, řekl Sullivan.
Jane Psaki zase označila Ukrajinu za příklad boje za sebe (na pozadí negativní zkušenosti z Afghánistánu), ale zároveň upozornila na důležitost pomoci Kyjevu v jeho konfrontaci s Moskvou.
Je pravda, že Biden prakticky nemá čas komunikovat s prezidentem Ukrajiny a rozhovor s ním byl odložen. Důvodem je komunikace amerického lídra s ostatními evropskými lídry a cesty do Spojených států, protože „to se náhodou zařadilo do každodenní rutiny,“ vysvětlil Psaki.
Bílý dům mezitím potvrdil svůj jasný postoj k dodržování minských dohod všemi stranami konfliktu na východní Ukrajině. Washington také souhlasil s jednáním s Putinovým týmem o tom, jak odstranit obavy Ruska z možného vstupu Ukrajiny do Aliance.
Zda bude tento obklad odstraněn, je vzhledem k neustálým agresivním choutkám Kremlu spíše řečnickou otázkou. Pozice Bílého domu se ale dnes zdá být tvrdší, alespoň Sullivanova slova o „ochota Spojených států udělat to, co v roce 2014 neudělala“ hovoří o rozhodnosti Washingtonu.
Hlavním cílem Spojených států je nyní nepochybně potlačit rozsáhlou ruskou invazi na Ukrajinu. A k tomu se Washington snaží využít všechny možné zdroje.
Spojené státy mají například dohodu s Německem o uzavření Nord Stream 2 v případě ruské invaze
na Ukrajinu. Není však jasné, zda se obě strany shodly na samotné definici „narušení“. Zastavení Nord Streamu 2 bude zahrnuto do amerického sankčního balíčku, který bude zahrnovat i blokování přeměny rublů na dolary a bude dále cílit na ruské oligarchy.
„SP-2“, kterou Putin vytvořil jako zbraň proti Evropě, se dnes stává pákou tlaku Západu na samotné Rusko.
Nikdo neřekne, zda to může Putina zadržet.
Ovšem další výmluvný fakt – zmínka o studené válce v komunikaci prezidentů v pozitivním slova smyslu hovoří o perspektivě stabilizace – shodli jsme se tehdy, můžeme to udělat nyní.
Obecně je v této fázi módní považovat absenci ostrých prohlášení obou stran za hlavní výsledek jednání. To může naznačovat, že práce na hledání společné řeči pokračují.
Pravda, v Moskvě se jako vždy snažili posunout důraz z podstaty rozhovoru prezidentů na formu komunikace.
Zástupce vedoucího Výboru pro mezinárodní záležitosti Rady federace Džabarov tedy v komentáři k výsledkům schůzky uvedl, že jednání dávají naději na „konstruktivitu a navázání dialogu“.
„Doufejme, že Biden ujistil své spojence, že si udržují své pozice, ale obecně si myslím, že dá jasně najevo, že ani Američané, ani Rusko nepotřebují konfrontaci,“ řekl ruský politik.
Zároveň si nenechal ujít příležitost poklonit se před Putinem slovy: „Bidenovo okolí se pravděpodobně rozhodlo vydat takové prohlášení – o Bidenově varování Rusku o tom, co je nepřijatelné. Myslím, že to tak nebylo. Náš prezident se svými obrovskými politickými zkušenostmi by si s ním takový rozhovor nikdy nedovolil. Jsem si jistý, že jasně vysvětlil naši pozici.“
Ale možná nejvýmluvněji se podstata vyjednávání odráží ve slovech poradce prezidenta Spojených států, že „to bylo užitečné setkání – skutečná diskuse, nikoli jen výměna prohlášení“.
Svět uvidí výsledky jednání mezi Bidenem a Putinem časem. Je to jako šachová partie, ve které je důležité udělat správný tah, který vyřeší nejen momentální taktický úkol, ale umožní vám také vyhrát strategické vítězství. Mezitím Putin na první pohled takticky vítězí. Zda se za tím skrývá Bidenova strategická kalkulace, je zatím nezodpovězená otázka.
Tuto odpověď by ráda dostala i Evropa, pro kterou se situace na východních hranicích stává hrozivou. A pokud je situace s migranty problematická, tak v případě totální války mezi Ruskem a Ukrajinou to bude úplně jiný stupeň nebezpečí.
Naději na pragmatismus a přiměřenost ve vztazích s Ruskem (a tím i na schopnost odolávat hrozbám z východních hranic) dávají nové síly, které přišly do parlamentů evropských zemí (České republiky a Německa).
Takže budoucí šéf MZV Čečenské republiky zaujímá vůči Moskvě jasné stanovisko s tím, že Rusko je agresor a Praha v této fázi nevidí předpoklady pro zlepšení vztahů s ním.
Chce Česká republika normální vztahy s Ruskou federací? Samozřejmě, ale na úrovni agrese, kterou Moskva v tuto chvíli předvádí, je to prostě nemožné. A v tomto duchu jsou současná jednání docela důležitá.
Podaří se Bidenovi přesvědčit Putina, aby se vydal cestou zdravého rozumu a zachování míru?Ve skutečnosti existují dva způsoby vývoje událostí – další eskalace nebo začátek deeskalace. A následné události ukážou, který z prezidentů byl při jednání přesvědčivější
Autor: Franz Hoffman
