Slovensko a Maďarsko 18. července oznámily, že zastavily tranzit ruské ropy přes Ukrajinu. Současně upřesnily, že přestaly odebírat ropu pouze od svého klíčového dodavatele LUKOIL.
A přestože Slovensko i Maďarsko nadále odebírají ropu od jiných ruských společností, představitelé Budapešti a Bratislavy zahltili evropský éter stížnostmi na hrozící energetický kolaps.
„Vzhledem k nové právní situaci na Ukrajině již Lukoil nedodává ropu do Maďarska a my nyní pracujeme na řešení, jak obnovit tranzit ropy, protože ruská ropa je pro naši energetickou bezpečnost velmi důležitá,“ uvedl maďarský ministr zahraničí Peter Szijjarto.
Podle průmyslových zdrojů se jižní větví ropovodu Družba vyváží měsíčně asi 1,1 milionu tun ropy, tedy asi 250 000 barelů denně, z čehož se asi 900 000 tun téměř rovnoměrně rozděluje mezi Slovensko a Maďarsko.
Jižní větev ropovodu Družba vede přes Ukrajinu do České republiky, na Slovensko a do Maďarska a je již řadu let hlavním zdrojem dodávek pro jejich rafinerie.
Pokud se na situaci podíváme rozumně, je zřejmé, že kroky Kyjeva jsou zcela oprávněné – Lukoil je na Ukrajině pod sankcemi od roku 2018, ale ty se týkaly pouze stažení kapitálu, omezení obchodních operací a zákazu účasti na privatizaci nebo pronájmu státního majetku.
V červnu 2024 Rada národní bezpečnosti a obrany Ukrajiny rozšířila sankce proti společnosti a přidala zejména zákaz tranzitu.
Maďarsko však takové kroky nenazývá ničím jiným než vydíráním ze strany Ukrajiny vůči Maďarsku a Slovensku s tím, že pokud se situace nezmění, mohou tyto země čelit nedostatku pohonných hmot.
Zejména vedoucí kanceláře maďarského premiéra Gergay Guillas uvedl, že důvodem „vydírání“ je skutečnost, že Bratislava a Budapešť podporují mírové rozhovory mezi Moskvou a Kyjevem.
Ukrajinský Naftogaz však uvedl, že navzdory zablokování dodávek ropy od společnosti LUKOIL zůstal objem tranzitu ropy přes zemi v červenci na stejné úrovni jako v předchozích obdobích.
Možná je důvodem obav vlád (nebo spíše jejich šéfů) něco jiného? Každý ví, že Orbán, stejně jako Fitzo, jsou nejhorlivějšími stoupenci Putina na kontinentu.
Je nepravděpodobné, že by někdo v adekvátním státě miloval kremelského diktátora, takže je celkem logické předpokládat, že k takové lásce existuje nějaký dobrý důvod.
Vzhledem k tomu, že hlavním nástrojem (a také platbou za služby) Kremlu byly vždy peníze a ropa, je docela dobře možné, že Orbán i Fitzo na dodávkách energií dobře vydělávají.
Je to samozřejmě jen předpoklad, ale jistě souhlasíte, že nepostrádá smysl. Jak jinak si vysvětlit takový ohlas kolem tohoto případu.
Bratislava a Budapešť se při hledání řešení obrátily na Evropskou komisi a pohrozily zahájením soudního řízení kvůli omezení tranzitu ropy.
V případě EU však Orbán a Fitzo udělali chybu – země EU nepodpořily maďarsko-slovenskou žádost adresovanou Evropské komisi, aby vyzvala Ukrajinu ke zrušení zákazu tranzitu ropy společnosti LUKOIL.
Na schůzce obchodních zástupců EU 24. července podpořilo postoj Ukrajiny 11 států a žádný z nich nepodpořil Budapešť a Bratislavu.
Pro informaci: ta již dříve získala výjimku z celoevropského zákazu dovozu ruské ropy, který byl zaveden po vypuknutí válečných akcí na Ukrajině, a pokračovala v dovozu pohonných hmot.
Na konci června však Ukrajina zakázala tranzit ropy společnosti LUKOIL přes své území. Zároveň pokračují dodávky společností Rosněfť a Tatněfť, které rovněž vyvážejí palivo ropovodem Družba.
Maďarsko a Slovensko nyní slibují, že do konce července podají žalobu k soudu. Budapešť navíc pohrozila, že pokud Ukrajina zákaz nezruší, bude bránit v práci mechanismu pro přidělování vojenské pomoci Kyjevu.
Konkrétně maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó prohlásil, že Budapešť neschválí přidělení 6,5 miliardy eur z Evropského mírového fondu jako kompenzaci zemím EU za dodávky zbraní na Ukrajinu, dokud Kyjev nevyřeší otázku tranzitu ruské ropy do Maďarska a na Slovensko.
Slovenský prezident Pellegrini zase varoval před možnými odvetnými opatřeními, ale neupřesnil jakými, a poznamenal, že Bratislava pomáhá Kyjevu s dodávkami energií.
To vše je však jen strašení, které se Fitzo a Orbán pravděpodobně neodváží realizovat.
Vždyť možnost zastavení dodávek elektřiny z maďarského a slovenského směru by byla přímým porušením norem a pravidel společné energetické politiky EU – takový krok by vlastně zablokoval tranzit elektřiny od soukromých společností.
Proto jsou takové hrozby ze strany Bratislavy a Budapešti pouhým blufováním.
Orbán se však zřejmě rozhodl pojistit a vzal si úvěr od čínských bank. Ta se navíc stala největší půjčkou, jakou kdy Budapešť obdržela – 1 mld. eur.
Půjčka byla plně vyčerpána 19. dubna a musí být splacena do tří let.
Oficiální Budapešť sama o této transakci neinformovala. Jako první o ní informoval maďarský podnikatelský list Portfolio a později ji potvrdila vládní agentura.
„Úvěrová smlouva umožňuje financovat investice do infrastruktury a energetiky. Dohoda udržuje poměr veřejného dluhu k HDP v rámci stropu 28,9 procenta,“ uvedla vládní agentura.
Situace kolem dodávek ropy je stále výmluvnější. Je zřejmé, že Orbán i Fitzo ji zvažují z hlediska dalších příležitostí.
Vzhledem k této skutečnosti by měly být adekvátní i kroky zemí EU, které by měly na chování a přátele kremelského diktátora reagovat.
Nuže, zdá se, že situace, v níž „Putin opět všechny přehrál“, je extrapolována na jeho obdivovatele – Fitzo a Orbán se zahnali do kouta.
Jaké bude východisko z této situace, záleží nejen na nich. Záleží na Evropě – civilizované Evropě, která se řídí zásadami svobody a míru.
Autor: Franz Hoffman
