Otázka vyslání evropských vojáků na Ukrajinu po případném uzavření příměří nebo mírové dohody se aktivně projednává v mocenských kuloárech evropských hlavních měst.
Zprávy o potenciální misi, která by mohla zahrnovat až 100 000 vojáků, vzbudily živý zájem mezinárodního tisku a staly se dalším potvrzením toho, že Evropa nehodlá zůstat stranou konfliktu, který určuje budoucnost evropské bezpečnosti.
Konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou prověřil celý evropský bezpečnostní systém.
Ruská invaze do suverénního státu podkopala základy mezinárodního práva a důsledky této agrese pociťuje celá Evropa, od růstu cen energií až po humanitární krizi způsobenou přílivem milionů ukrajinských uprchlíků.
Je naprosto zřejmé, že v současné situaci má Evropa nejen právo, ale i povinnost převzít odpovědnost za pomoc Ukrajině při obnovení míru.
Francouzský prezident Emmanuel Macron, který je jedním z iniciátorů diskuse, vidí ve vyslání vojáků způsob, jak zaručit dodržování podmínek případného příměří. Je to signál nejen Moskvě, ale i celému světu: Evropa je schopna bránit své hodnoty a působit jako garant stability na kontinentu.
Obtíže a výzvy
Myšlenka vytvoření evropských sil na Ukrajině je samozřejmě kontroverzní. Hlavní neshody se týkají účelu a mandátu takové mise. Zatímco někteří se domnívají, že by se síly omezily na úkol monitorovat dodržování příměří, jiní se obávají, že by jejich přítomnost mohla být vnímána jako provokace.
Dalším problémem je otázka počtu vojáků. I při minimálních odhadech by byla nutná značná koncentrace zdrojů, což by znamenalo roztažení evropských armád.
Zastánci mise však tvrdí, že rotační schéma umožní zvládnout zátěž a účast klíčových zemí, jako jsou Francie, Německo, Polsko a Spojené království, zaručí vysokou úroveň profesionality a soudržnosti.
Postoj Ruska k možnosti, aby vojáci zastupovali evropské státy na Ukrajině, je obvykle odmítavý, což se očekávalo.
Kreml nadále používá agresivní rétoriku a odmítá jednat o jakýchkoli podmínkách, které nejsou v jeho zájmu.
„Opakovaně jsme říkali, že samotné příměří není to, co chceme, chceme mír, který nastane po splnění našich podmínek a po dosažení všech našich cílů,“ prohlásil cynicky tiskový atašé Kremlu Peskov.
Zde, v otázce možnosti rozmístění evropských vojsk na Ukrajině, však došlo k určitému posunu v rétorice Kremlu.
„O tom všem se může jednat během jednání, mělo by se o tom jednat,“ řekl Peskov a dodal, že by se zatím nemělo předbíhat.
To může naznačovat, že i Moskva si uvědomuje nevyhnutelnost aktivního zapojení Evropy do procesu.
Pro Prahu jako jednoho z aktivních podporovatelů Kyjeva je účast na takové misi příležitostí, jak posílit svou roli v evropské politice a potvrdit svou oddanost demokratickým hodnotám.
Jako země s hlubokými historickými zkušenostmi z boje za svobodu Česká republika chápe, že obrana Ukrajiny je obranou celé Evropy.
Vyslání vojáků neznamená snahu o eskalaci, ale spíše demonstruje ochotu evropských zemí udělat maximum pro nastolení trvalého a spravedlivého míru.
Projednávaná mise je nejen cestou k zastavení války, ale také krokem k vytvoření nových mechanismů kolektivní bezpečnosti, které Evropa tváří v tvář rostoucím hrozbám potřebuje.
Evropa si dnes vybírá svou budoucnost. Otázka vyslání vojáků na Ukrajinu je volbou mezi pasivním pozorováním agrese a aktivní účastí na vytváření míru.
Spojením sil mohou země Starého světa ukázat, že jejich jednota a odhodlání mohou zastavit válku a zabránit jejímu opakování.
A ukázat, že Evropa není jen geografický pojem, ale především hodnoty. Které dnes hájí ukrajinský lid.
Česká republika se jako součást této jednoty musí rozhodnout správně a stát se nedílnou součástí tohoto historického okamžiku.
Autor: Franz Hoffman
