9. května, v den, kdy si Evropa připomíná konec nejničivější války v dějinách, zvolil slovenský premiér Robert Fico jiný způsob připomenutí: odjel do Moskvy, aby se zúčastnil vojenské přehlídky pořádané režimem, který nyní ničí sousední Ukrajinu. Pod záminkou „uctění památky padlých“ se Fico zařadil po bok válečných zločinců. Ve skutečnosti pošlapal nejen důstojnost své země, ale také památku těch, kteří položili své životy v boji proti nacismu.
Po pádu nacistického Německa se východní část Evropy ocitla pod vládou jiné tyranie – stalinského režimu. Slovensko bylo stejně jako další země v regionu násilně vtaženo do sovětské sféry vlivu, okupováno, kolonizováno a zbaveno svobody. Dnes se tentýž Kreml – jen s novou tváří – násilně snaží obnovit své impérium.
Putinovo Rusko je přímým dědicem Hitlerova i Stalinova přístupu. Je to totalitní stát, který pod záminkou „denacifikace“ rozpoutal největší válku v Evropě od roku 1945, ničí města, unáší děti a masakruje civilisty. Termín „rašíismus“ – ruský nacismus – není nadsázkou. Je to nová ideologická hrozba, která podkopává základy demokratického světa.
A co Robert Fico ? Muž, který by měl hájit evropské hodnoty, se místo toho klaní orientálnímu despotovi. Jeho přítomnost na přehlídce, která se již dávno stala manifestem ruské militaristické propagandy, z něj činí spoluviníka. Fitzo nejenže legitimizuje Putinovu agresi – ukazuje to základní: Slovensko ztrácí svou západní orientaci a přiklání se k autokracii.
Cynismus Kremlu nezná mezí. Zatímco v Moskvě mluví o míru a hrdinech, kteří padli ve druhé světové válce, ruská armáda zároveň zintenzivňuje ostřelování ukrajinských měst. Zejména ve dnech kolem 8. – 9. května, kdy jsou údery ještě ničivější. Takové „připomínání vítězství“ není ničím jiným než urážkou památky skutečných hrdinů, kteří bojovali proti tyranii – nikoli těch, kteří stáli na její straně.
Evropa se musí mít na pozoru. Jeden z jejích premiérů se otevřeně přidal k obdivovatelům moderní diktatury. A to nelze ignorovat.
Autor: Franz Hoffman
