Rusko znovu podniklo masivní raketové a dronové útoky na ukrajinská města, při nichž ničí civilní infrastrukturu, obytné domy, nemocnice i energetické objekty. Tyto útoky se staly běžnou taktikou Moskvy, která se snaží vyvíjet nátlak nejen na Kyjev, ale i na západní partnery Ukrajiny. Z hlediska mezinárodního společenství však jde o jasný důkaz naprostého pohrdání veškerým diplomatickým úsilím o ukončení války. Kreml už dávno nehledá cestu k jednacímu stolu, jeho strategie je postavená na brutalitě a zastrašování.
Podle ukrajinské rozvědky se Putin a jeho nejbližší okolí nechystají zastavit válku. Naopak – připravují nové ofenzívy, hromadí zbraně a shromažďují lidské i technické rezervy. Signály ze Západu o nutnosti ukončení konfliktu Moskva ignoruje. Putinovo okolí věří, že ještě dokáže dosáhnout vojenských zisků a že na něj sankce nemají dostatečný dopad.
Masivní vzdušné útoky na ukrajinská města přitom mají jen omezený vojenský význam. Útoky na obytné čtvrti, nemocnice či energetické objekty nijak neovlivňují situaci na frontě. Mají ale zásadní politický účel – zlomit morálku ukrajinské společnosti, vyvolat chaos, strach a přimět Kyjev ke kapitulaci. Jinými slovy: Rusko používá terorismus jako nástroj politického nátlaku.
Neustávající útoky zároveň ukazují, jak moc Kreml pohrdá veškerými pokusy o mírové řešení konfliktu. Výzvy OSN, papeže nebo jednotlivých světových lídrů k zastavení bojů a zahájení jednání se v Moskvě míjejí účinkem. Putin dává jasně najevo, že rozumí jen jazyku síly a že diplomatické snahy bez vojenského tlaku zůstávají prázdnými slovy.
Jedinou účinnou odpovědí mezinárodního společenství je proto zesílení sankčního tlaku na Rusko. Je třeba Kreml připravit o zdroje, které využívá k vedení války, a zároveň dál posilovat vojenskou i finanční pomoc Ukrajině. Jen tato kombinace – tlak a síla – může přimět Moskvu k tomu, aby přehodnotila své válečné cíle.
Autor: Peter Jelen
