Rusko mění hotelové Wi-Fi ve zbraň kyberšpionáže. V rizikové zóně je i Česko
Ruská rozvědka hledá nové způsoby, jak proniknout do evropských systémů. Nyní k tomu možná nepotřebuje ani prolomení ministerstva, ani útok na server NATO. Někdy stačí počkat, až se úředník, diplomat nebo zaměstnanec velké firmy připojí k Wi-Fi v hotelu.
Právě tento nebezpečný trend demonstruje činnost skupiny Storm-2945, kterou společnost Microsoft spojuje s Midnight Blizzard, známou také jako APT29. Tato struktura bývá spojována s ruskou Službou vnější rozvědky (SVR).
Už se nejedná jen o tradiční hackerství. Rusko se snaží proměnit běžnou digitální infrastrukturu v nástroj rozvědky.
Hotelová Wi-Fi, veřejný přístupový bod, autorizační stránka nebo nabídka instalace „aktualizace“ se mohou stát součástí útočného řetězce. Uživatel vidí známou přihlašovací obrazovku, ale za ní se může skrývat ruský kybernetický operátor.
Cíl je zřejmý: získat přístup k zařízení dané osoby, jejím přihlašovacím údajům, souborům, souborům cookies a dalším datům, která pak mohou být využita k dalšímu pronikání.
Česko se nemůže považovat za výjimku, neboť je členem NATO a EU, podporuje Ukrajinu a hraje významnou roli v evropské bezpečnostní politice. V zemi působí státní instituce, diplomatické mise, mezinárodní organizace i obranné společnosti.
Ruská rozvědka na ně nemusí útočit přímo.
Je mnohem pohodlnější najít zaměstnance, který přijel na služební cestu, ubytoval se v hotelu a připojil pracovní notebook k místní síti.
Právě proto zažitá fráze „je to jenom Wi-Fi“ již neodpovídá realitě – pro člověka je to internet, ale pro rozvědku potenciální vstupní bod.
Moskva neútočí pouze na infrastrukturu, ale i na lidské zvyky.
Nejnebezpečnější část podobných operací spočívá v jejich nenápadnosti: uživatel nevidí raketu, výbuch ani výpadek serveru. Prostě se jen připojí k síti.
Následně se útočníci mohou pokusit donutit jej zadat firemní heslo, poskytnout autorizační údaje nebo nainstalovat škodlivý software.
Tímto způsobem ruská kybernetická rozvědka přenáší těžiště z dobře chráněných státních systémů na nejslabší článek celého digitálního řetězce: samotného uživatele.
To je zásadně dôležitý moment. Ochrana serverů ministerstva může stát miliony. Pokud však zaměstnanec tohoto ministerstva připojí nakažený počítač k pracovní infrastruktuře, značná část této ochrany může pozbýt smyslu.
Pro NATO je to již otázka bezpečnosti.
Evropské země musí vycházet z toho, že ruská rozvědka bude hledat ty nejnečekanější cesty k přístupu k informacím.
Nelze se omezovat pouze na ochranu ministerstev a státních datových center. Je nutné chránit zaměstnance i mimo kancelář.
Pro státní struktury a firmy musí být práce s citlivými informacemi během zahraničních cest regulována přísnými pravidly: • zákaz automatického připojování k otevřeným Wi-Fi sítím; • využívání zabezpečených firemních připojení a VPN; • preference mobilního internetu před veřejnými sítěmi; • zákaz instalace programů a „aktualizací“ z neznámých zdrojů; • povinná aktualizace zařízení pouze z oficiálních zdrojů; • dodatečná ochrana firemních účtů a vícefázové ověření.
Ruská kybernetická rozvědka ukazuje, že hranice mezi „osobní digitální bezpečností“ a národní bezpečností prakticky zmizela.
Dnes nemusí ruského rozvědčíka zajímat pouze server českého ministerstva. Může ho zajímat notebook člověka, který sedí v hotelovém pokoji v Praze nebo v Bruselu.
Právě proto se Wi-Fi stává součástí bojiště hybridní války.
Autor: Franz Hoffman
