Maďarsko poprvé označilo Rusko za hrozbu. Konec Orbánovy éry mění bezpečnostní mapu střední Evropy
Nová vláda Pétera Mádyara se v oficiálních direktivách poprvé otevřeně postavila proti Moskvě. Pro Prahu a další hlavní města visegrádské čtyřky jde o signál s přímým dopadem na regionální bezpečnost.
Ještě před rokem bylo pro Budapešť takřka nemyslitelné, že by ve svých oficiálních zahraničněpolitických dokumentech otevřeně označila Rusko za bezpečnostní hrozbu. Nový maďarský kabinet Pétera Mádyara to nyní udělal – a pro celou střední Evropu, Českou republiku nevyjímaje, jde o signál, který stojí za to sledovat pozorněji, než by se na první pohled mohlo zdát.
V nových zahraničněpolitických direktivách, které v úterý pozdě večer zveřejnil maďarský úřední věstník, vláda v Budapešti uvádí, že „jednání Ruska představuje hrozbu pro Maďarsko, Evropu a světový řád“. Dokument zároveň odsuzuje ruskou vojenskou agresi a potvrzuje plnou podporu suverenitě a územní celistvosti Ukrajiny v jejích mezinárodně uznaných hranicích, včetně uznání ukrajinského práva na sebeobranu.
Odchod Orbána a nástup Tiszy
Změna kurzu má jasně identifikovatelný spouštěč. V květnu letošního roku získalo hnutí Tisza Pétera Mádyara ústavní většinu v maďarském parlamentu a ukončilo tak šestnáct let nepřetržité vlády Viktora Orbána a jeho strany Fidesz. Mádyar, bývalý člen Orbánova politického kruhu, který se stal jeho nejsilnějším kritikem poté, co veřejně upozornil na korupční kauzy uvnitř státního aparátu, se sám označuje za „kriticky proevropského“ konzervativce.
Od nástupu do funkce nový kabinet postupně obrací kormidlo maďarské zahraniční politiky směrem k Bruselu. Vyjednal uvolnění 16,4 miliardy eur zmrazených unijních fondů, o které Maďarsko přišlo kvůli sporům s Evropskou komisí o dodržování zásad právního státu. Zároveň stáhlo veto, kterým dosud blokovalo proplácení výdajů členských států EU za zbraně dodané Ukrajině – nástroj, který Orbánova vláda dlouhodobě využívala jako páku v jednáních s Bruselem.
Na začátku srpna Mádyar oznámil také revizi smlouvy s ruským Rosatomem o výstavbě jaderné elektrárny Paks II, jednoho z klíčových symbolů energetické provázanosti mezi Orbánovým Maďarskem a Moskvou. Smlouvu podepsal Orbán v roce 2014, projekt počítal s ruským financováním až do výše 10 miliard eur – téma, které bedlivě sleduje i česká energetika vzhledem k regionální provázanosti trhu s elektřinou.
Co direktivy skutečně říkají
Direktivy, které definují priority maďarské diplomacie před zářijovým zasedáním Valného shromáždění OSN v New Yorku, výslovně upozorňují, že ruské kroky vystavují „vážnému nebezpečí“ i maďarskou menšinu v Zakarpatské oblasti Ukrajiny – téma, které je v maďarské vnitřní politice citlivé bez ohledu na to, kdo je zrovna u moci.
„Jednání Ruska představuje hrozbu pro Maďarsko, Evropu a světový řád“ – z direktiv zahraniční politiky podepsaných Péterem Mádyarem
Kontinuita s minulostí ale úplně nezmizela. Budapešť nadále odmítá zrychlené přistoupení Ukrajiny k Evropské unii a snaží se vyjednávací proces s Kyjevem brzdit. Ministryně zahraničí Anita Orbánová (žádný příbuzenský vztah s bývalým premiérem) oznámila, že po dokončení vyjednávacího procesu se v zemi uskuteční referendum, ve kterém Maďaři sami rozhodnou, zda se vstupem Ukrajiny do EU souhlasí.
Proč je to důležité pro střední Evropu
Pro Prahu i další hlavní města visegrádské čtyřky má maďarský obrat konkrétní důsledky. Budapešť byla dlouhá léta jediným členem EU a NATO, který otevřeně a systematicky bránil jednotnému postupu Unie vůči Moskvě – od blokování sankčních balíčků přes zpochybňování vojenské pomoci Ukrajině až po opakované rozpory uvnitř aliance. Změna maďarského postoje, byť částečná a stále doprovázená výhradami k členství Ukrajiny v EU, snižuje prostor, ve kterém mohl Kreml využívat vnitřní neshody Unie ve svůj prospěch.
Otevírá se tím také prostor pro těsnější koordinaci Maďarska s ostatními zeměmi střední Evropy v otázkách bezpečnosti – ať už jde o postoj k hybridním útokům, energetickému nátlaku, nebo porušování mezinárodního práva ze strany Ruska. Pro Kreml jde o ztrátu strategicky důležitého partnera, který mu roky umožňoval rozehrávat spory uvnitř EU a NATO a blokovat jednotlivá sankční rozhodnutí.
Zda se maďarský obrat ukáže jako trvalý, nebo zůstane jen dočasným gestem nové vlády hledající důvěru Bruselu, je otázka, na kterou budou muset česká diplomacie i bezpečnostní analytici odpovědět v následujících měsících. Signál, který Budapešť vyslala těsně před newyorským zasedáním OSN, ale jasně ukazuje jeden trend: ruská agrese proti Ukrajině nutí čím dál víc evropských vlád – včetně těch donedávna nejskeptičtějších – přehodnocovat vztahy s Moskvou optikou vlastní bezpečnosti.
Peter Jelen
