ReutersPřesně před rokem
běloruský lid začal psát novou stránku v historii svého státu. 9. srpna 2020 se v Bělorusku konaly prezidentské volby, které vyústily v Lukašenkovo prohlášení sebe sama za prezidenta.
A po uzavření volebních místností a vyhlášení předběžných výsledků hlasování obyvatelé republiky nevěřili úřadům a obvinili ji z falšování výsledků voleb, když začali protestovat po celé zemi, aby chránili své hlasy.
V počátcích se úřadům s pomocí policie podařilo demonstrace rozptýlit (k tomu došlo za použití slzného plynu, zrn bleskového hluku, vodních děl a gumových projektilů). Armáda (v civilu) byla zavedena do měst pomocí služebních zbraní k zabíjení.
Už první den (9. srpna) zadržela policie Běloruské republiky asi 3 tisíce lidí.
Bezpečnostní síly se k demonstrantům chovaly nadměrně krutě, masivně používaly mučení a další druhy násilí proti zadrženým.
Během prvního týdne protestů zahynuli 2 lidé a přes 200 bylo zraněno. To vyvolalo rozhořčení Bělorusů, protest rostl. Ve státních podnicích se konaly stávky požadující ukončení mučení proti zadrženým, předvedení pachatelů spravedlnosti a pořádání spravedlivých voleb.
Běloruská diaspora, představitelé světových států, včetně USA a Evropské unie, vyjádřili podporu běloruskému lidu.
Ale Lukašenka také získal podporu. Putin ho veřejně bránil, a to diktátorovi pomohlo udržet si moc a po krátkém srpnovém útlumu bezpečnostní síly začátkem podzimu postupně zvyšovaly tlak na demonstranty.
Podle lidskoprávních aktivistů počet zatčených demonstrantů k 22. listopadu přesáhl 30 000. Bylo zahájeno více než 2 300 trestních případů.
Nejmasivnější protesty se odehrály v Minsku, včetně pochodů žen, procesí důchodců a zdravotně postižených. V Minsku a dalších městech se každý den konaly četné akce solidarity mezi studenty a fakultami univerzit, vědci, právníci, lékaři, sportovci, zástupci podnikatelské sféry, novináři, běžní občané.
Tyto události ukázaly, jak velká je propast mezi běloruským lidem a Lukašenkem, který se prohlásil prezidentem republiky, kterému stejní lidé kdysi říkali „táta“.
Ale v důsledku toho se „táta“ proměnil ve zlého nevlastního otce, který nelidsky utlačoval „svůj“ lid, který vyjadřoval své „ne“ nekonečné vládě diktátora, a nechtěl ho vidět jako svého prezidenta.
Lukašenkova válka s lidmi začala v srpnu 2020. Otevřený a nemilosrdný. Ještě předtím neměl běloruský tyran slušný vztah k těm, kteří smýšleli jinak než on (zničení opozice, útlak disidentů), ale zároveň se prezident navenek snažil zachránit si tvář.
A před volbami 2020 vůbec koketoval se Západem, čímž demonstroval údajně proevropské názory a ambice. Docela obratně manévroval mezi EU a Ruskou federací, přičemž z toho měl politické i ekonomické dividendy.
Situaci v roce 2014, kdy Ruská federace vtrhla na Ukrajinu a rozpoutala válku s „bratrským“ státem, využila Lukašenka ve svůj prospěch a místo „nestabilní“ válčící Ukrajiny přenesl veškeré logistické toky na území Běloruska.
To umožnilo Běloruské republice na krátkou dobu téměř úplně obnovit flotilu letadel, opravit letiště a transformovat další oblasti dopravy.
K tomu můžeme přidat jeho „správné“ akce na mezinárodní politické scéně, kde začali hovořit o tom, že se Bělorusko obrací k Západu, a dokonce zmírnilo tón komunikace s „posledním diktátorem Evropy“. Zdálo se, že Lukašenkova genialita je neomezená, a ještě něco navíc, a Bělorusko se přesune do EU.
Ale žízeň po moci, touha zůstat nekonečně dlouho v korytě a neutlačitelná chamtivost běloruského tyrana ho tlačila k zvěrstvům proti vlastnímu lidu, čímž se stala na cestě země k civilizovanému světu.
A v této podobě, Lukašenka, odmítnut jak světovým společenstvím, tak jeho vlastními lidmi, nerozpoznán ani prvním, ani druhým, se nakonec stal vyvrhelem, kde našel své útočiště se stejným, v podstatě se stal loutkou v rukou dalšího vyvrhele – Putin.
A nyní jsou všechny akce minského diktátora podřízeny té moskevské. V tomto smyslu jsou Lukašenkovy výroky vůči Ukrajině, které definoval jako „novou hrozbu pro Bělorusko“, orientační. To je v souladu s příběhy Kremlu a je v souladu se strategickými plány Moskvy.
Současná minská vláda se naprosto solidarizovala s moskevskou vládou a slovo od slova opakuje její poselství, například potřebu „osvobodit bratrský ukrajinský lid od západních útočníků“.
Moskva již mnoho let „osvobozuje“ Krym a východní Ukrajinu, nyní se k ní připojuje Lukašenkův režim.
Podle diktátora se ukrajinské úřady rozhodly vzdát se „předchozích bratrských vztahů s Běloruskem a Ruskem a nabraly kurz směrem ke zhoršení situace v regionu“. Svědčí o tom záměr Ukrajiny získat členství v NATO a umožnit rozmístění cizích vojsk na svém území.
Lukašenko vysvětlil, že v tomto ohledu by se Bělorusko mělo znovu podívat na svého jižního souseda a kompetentně posoudit rizika pro bezpečnost státu. „Lidé jsou si blízcí a milí, ale vedení Ukrajiny, které tam vedlo protipopulární kurz, se zaměřilo na konfrontaci,“ řekl běloruský diktátor.
Jak vidíte, pozice Minsku je naprosto v souladu s Moskvou. Lukašenka ve všem uposlechl: v Bělorusku již neexistují nezávislé instituce a oddělení. Kremlu je podřízeno dokonce i ministerstvo obrany a speciální služby, a to dělá Lukašenka absolutně ovládaným Putinem.
Je to ale nebezpečné nejen pro Bělorusky a nejen uvnitř země. Teroristické akce běloruského diktátora na únos letounu evropských leteckých společností v květnu tohoto roku a následné zatčení dvou lidí na palubě naznačují, že současný minský režim představuje hrozbu pro celou Evropu.
Lukašenka tím ale nekončí. Před týdnem byl Vitalij Šišov, šéf běloruského domu na Ukrajině, nalezen oběšený v Kyjevě. Organizace se angažovala v pomoci krajanům, kteří z politických důvodů rozeznali zemi.
Oficiálně vyšetřování nejmenovalo důvody incidentu, ale vše nasvědčuje tomu, že byl aktivista zabit, a vzhledem k tomu, co dělal, to může naznačovat zákazníka. Podle lidí z Vitalyho kruhu měl několikrát bouřky půl hodiny, byl sledován.
Lukašenko ve skutečnosti přímo prohlásil o účasti svých speciálních služeb na eliminaci politiků, novinářů a aktivistů, kteří se mu nelíbili, na to téměř hrdí. A případ běloruského aktivisty, který byl oběšen v Kyjevě, je celkem orientační.
Akce běloruského režimu jsou však zaměřeny na jiné, kdysi „bratrské“ země. Lukašenka tedy nařídil uzavřít všechny hranice běloruského státu a nakonec ze státu udělal koncentrační tábor pro vlastní občany.
Aby Lukašenka zastrašil „své“ lidi, ničím nepohrdne. Použil tedy migranta z Iráku zabitého na bělorusko-litevských hranicích a snažil se v očích svých občanů vytvořit obraz nepřítele pro Bělorusko ze zemí NATO.
A nyní vlastně nic nebrání úplnému vstřebání Běloruska Ruskou federací. Informace o úplném sloučení Moskvy a Minsku již nejsou jen domněnkou. Vojenská cvičení „Vostok-2021“ mezi Ruskou federací a Běloruskou republikou jsou nejlepším potvrzením této skutečnosti a vedou ke vzniku nového nebezpečného bodu pro sousední Ukrajinu a země NATO.
Běloruský diktátor našel viníka masových protestů v zemi – Spojené státy a jejich „satelity“ včetně Ukrajiny. „Toto jsou především Spojené státy americké, konkrétněji – síť jejich fondů na podporu takzvané demokracie.“ Na evropském kontinentu byly aktivní americké satelity: Polsko, Litva, Česká republika a bohužel i naše Ukrajina, “řekl Lukašenko a dodal:„ Nyní se můžeme ohlédnout a podrobně analyzovat všechny fáze scénáře zničení našeho země, kterou jsme naštěstí nedovolili realizovat a nedovolíme “.
A nejsou to jen slova, jsou to signál pro celý civilizovaný svět: Lukašenka se nezastaví. Běloruský diktátor zintenzivňuje své akce, aby zničil nejen demokracii v zemi a svobody „svých“ občanů, ale je hrozbou pro bezpečnost regionu, Evropy a světa. A ve spojení s jeho kremelským pánem se nebezpečí výrazně zvyšuje.
Kolik dalších zvěrstev by měl Lukašenko-Putinův režim spáchat, aby svět porozuměl jejich skutečné podstatě a cílům a naučil je jednat rozhodně a efektivně?
Historie pamatuje, kam vede nerozhodnost. Evropa, téměř před sto lety, se již pokusila „přemluvit“ diktátora. K čemu to vedlo – celý svět ví. Trvalo to ale desítky milionů životů, roky války a desítky let poválečné devastace, která ještě z myslí některých občanů nevymizela.
Přečtěte si příběh a poučte se z něj.
Autor: Franz Hoffman
