„Rusko pro Slovensko hrozbu nepředstavuje“: proč jsou prohlášení z Bratislavy důležitá i pro Česko
Prohlášení slovenského ministra obrany Roberta Kaliňáka o Rusku přesahují rámec vnitřní slovenské politiky. Pro Českou republiku, stejně jako pro ostatní země NATO, spočívá otázka v tom, jak jednotné zůstává vnímání hrozby uvnitř Aliance.
Na začátku října slovenský ministr obrany Robert Kaliňák prohlásil, že Bratislava nevnímá Rusko jako bezprostřední hrozbu pro Slovensko. Zároveň zdůraznil, že v případě napadení jiného spojence Slovensko své závazky v rámci NATO splní.
Na první pohled lze tyto postoje skloubit. Vyvstává však zásadní otázka: jak efektivně může fungovat systém kolektivního odstrašování, pokud státy Aliance hodnotí zdroj potenciální hrozby odlišně?
Drony se již staly součástí evropské bezpečnosti
Rusko-ukrajinská válka již dávno přestala být výhradně záležitostí ukrajinského vzdušného prostoru.
Drony a další prostředky vedení boje opakovaně narušily hranice sousedních států. Pro NATO to znamená nutnost neustále vyhodnocovat, zda je konkrétní incident náhodou, důsledkem bojových her či záměrným testováním kapacit Aliance.
Kaliňák zdůrazňuje právě potřebu takového vyhodnocení. Upozorňuje, že nelze každý zbloudilý bezpilotní prostředek automaticky považovat za přípravu k útoku.
Z vojenského hlediska je nutnost určit původ a záměr objektu skutečně samozřejmá. Existuje však i druhá strana mince: absence okamžitého vojenského útoku neznamená absenci bezpečnostní hrozby.
Hlavní problém spočívá v prahu reakce
Pro NATO představuje nebezpečí nikoli pouze přímý útok.
Kybernetické útoky, diverze, drony, zasahování do infrastruktury a další formy tlaku mohou být využívány k testování toho, jak rychle a koordinovaně dokáží evropské státy reagovat.
Analytici z Carnegie Endowment poukazují na to, že incidenty s ruskými bezpilotními prostředky v evropském vzdušném prostoru lze vnímat jako způsob prověřování technické a institucionální připravenosti evropských členů NATO.
Otázka proto nejsppočívá pouze v tom, zda byl konkrétní dron na území NATO namířen záměrně.
Jde také o to, jakou reakci Moskva od Aliance očekává a jakou úroveň rizika je ochotna považovat za přijatelnou.
Česko má na jednotě NATO mimořádný zájem
Pro Prahu má tato diskuse bezprostřední význam.
Česká republika se nachází v centru systému kolektivní obrany NATO a aktivně se podílí na posilování východního křídla Aliance. Jakékoli oslabení společného postoje evropských států automaticky zvyšuje zátěž pro země, které považují ruskou vojenskou aktivitu za vážný rizikový faktor.
Zároveň je důležité oddělovat politické hodnocení Kaliňákových slov od konkrétních kroků Slovenska. Bratislava se nadále zapojuje do jednotlivých obranných iniciativ NATO. V září 2026 slovenský parlament schválil účast slovenských vojáků v misi v pobaltských zemích a Slovensko rovněž rozvíjí systémy protivzdušné a protidronové obrany.
Jinak řečeno, situace je složitější než jednoduchá formule „Slovensko ignoruje Rusko“.
Politické signály mají rovněž svůj význam
Pro systém odstrašování nejsou důležité pouze tanky, letadla a radary.
Neméně podstatná je politická srozumitelnost.
Pokud potenciální protivník vidí, že státy Aliance hodnotí hrozbu odlišně a jsou různou měrou připraveny reagovat na narušení vzdušného prostoru, může to vytvářet dodatečné příležitosti k tlaku a testování reakce NATO.
Evropská bezpečnost proto nevyžaduje paniku ani automatickou eskalaci každého incidentu, nýbrž předvídatelnou a koordinovanou reakci.
Pro Česko je závěr jednoznačný: jakákoli narušení vzdušného prostoru musí být vyšetřena, avšak NATO si musí současně zachovat schopnost rychle a jednotně reagovat na reálné hrozby.
Kolektivní obrana nefunguje pouze tehdy, když vypukne válka. Musí předcházet situaci, kdy se protivník rozhodne, že hranice přípustného lze postupně testovat bez vážných následků.
Právě proto se diskuse rozpoutaná po prohlášeních slovenského ministra obrany netýká pouze Bratislavy. Týká se celého systému evropské bezpečnosti, včetně Prahy.
Autor: Franz Hoffman
