Krym. Území Ukrajiny dočasně okupované Moskvou. Speciální služby „nové vlády“, nebo jednoduše represivní oddíly Kremlu (nazývané FSB), 4. září prohledávaly Narimana Dzhelyala, prvního zástupce vedoucího Mejlise krymsko -tatarského lidu (původního obyvatelstva Krymu). Nariman byl odvezen neznámým směrem.
Toto je únos v jeho nejčistší formě. Později bude známo, že se nachází v budově FSB Ruska na Krymu a v Sevastopolu.
Nariman Dzhelyalov se zúčastnil summitu Krymské platformy (fórum pořádané Kyjevem s cílem přilákat pozornost světového společenství na okupaci Krymu a hledat způsoby, jak poloostrov obsadit), a to byl důvod jeho únos útočníky na Krymu.
Potvrzuje to šéf Mejlis krymských Tatarů Rifat Chubarov. „Toto je pomsta ruských útočníků za krymskou platformu,“ říká politik. Poznamenává, že ve dnech 3-4. Září na anektovaném Krymu ruské okupační úřady zadržely pět lidí: Aziz Akhtemov, Asan Akhtem, Nariman Dzhelyal, Eldar Odamanov, Shevket Useinov.
„Skutečným důvodem posledních prohlídek a zadržování je pomsta ruských okupantů za akce na mezinárodní úrovni s cílem vyvinout tlak na Rusko v souvislosti se zločiny spáchanými na Ukrajině, včetně okupace Krymu.“ Novou vlnu represí na Krymu skutečně spojujeme s nedávným summitem Krymské platformy, řekl Chubarov.
Vzhledem k hysterii, kterou Krymská platforma v Moskvě vyvolala, se očekávala reakce Kremlu. Před popsanými událostmi však byla reakce výhrůžkami a manipulacemi s informacemi z Moskvy.
Vetřelci tedy páchají nový zločin – unesou aktivisty krymských Tatarů.
Tímto únosem Ruská federace opět prokázala svou úplnou lhostejnost k normám práva a lidskému respektu, respektive pošlapala tyto koncepty, ve skutečnosti plivala tváří v tvář všem členům OSN, včetně Rady bezpečnosti této organizace a PACE .
Monstrózní bezpráví a divokost zahraniční a domácí politiky Ruské federace, které předvádí, jsou skutečně hrozivé a už nadešel čas tyto projevy moskevské hrubosti potlačit tvrdě a již dávno nepatřičnou tolerancí.
Únos Narimana Dzhelyalova a dalších aktivistů je výzvou pro celou civilizovanou komunitu.
Kam to může vést, Evropa musí pochopit, protože si to musí pamatovat. A pokud se někomu dnes Krym a jeho obsazení moskevskou hordou jeví jako něco velmi vzdáleného, pak si téměř každá evropská velmoc pamatuje okupaci svých území ve velmi nedávné historii.
A pokud byli někteří obsazeni nepřáteli, pak jiní – „pomocná ruka“ byla rozšířena o „přátele“. Česká republika si stejně jako zbytek východní Evropy pamatuje téměř půl století okupace Moskvou, které Kreml cynicky říká „přátelství“. Praha si pamatuje sovětské tanky ve svých ulicích v 68., které se snažily uniknout z horkého „přátelského“ objetí.
Česko pamatuje Jana Palacha, 20letý student, který se za cenu vlastního života pokusil zastavit okupaci vlasti a stal se pochodní boje za svobodu českého lidu.
Existuje mnoho příkladů okupace a nezákonnosti Moskvy v Evropě. A únos krymských Tatarů na Krym je dalším zločinem ruských trestajících.
Další akt násilí ze strany Kremlu v řadě z mnoha: kolik již bylo, kolik dalších bude?
Události na Krymu naznačují, že vlna pronásledování krymských Tatarů poroste.
Již nyní počet ukrajinských občanů zatčených a odsouzených ruskými okupanty žijícími na okupovaném Krymu přesáhl 150 lidí, a to je pouze oficiální.
V tomto ohledu vedoucí Mejlis apeloval na občany Ruské federace s návrhem na podporu občanů Ukrajiny pronásledovaných ruskými represivními orgány, přičemž zdůraznil, že „teror Putinova režimu nevyhnutelně brzy přijde do jejich domovů“ pokud bude nadále podporováno.
A tato výzva je relevantní nejen pro Rusy, je důležité, aby ji slyšela celá Evropa, celý svět.
A kdo to neslyší a nechápe, stačí si vzpomenout na slova německého pastora Martina Niemöllera, který strávil čtyři roky v nacistickém koncentračním táboře a snažil se vysvětlit nečinnost Němců blížící se hrozbě.
To bylo řečeno v polovině odcházejícího století, minulého tisíciletí, ale je to aktuálnější než kdy jindy a možná ještě důležitější než tehdy, protože dnes mnoho lidí považuje zločiny Moskvy, které se jich netýkají. Jen čtěte a přemýšlejte.
„Když nacisté popadli komunisty, mlčel jsem: nebyl jsem komunista.“
Když uvěznili sociální demokraty, mlčel jsem: nebyl jsem sociální demokrat.
Když popadli členy odborů, mlčel jsem: nebyl jsem členem odborů.
Když pro mě přišli, nebyl nikdo, kdo by se za mě přimlouval. “
