Je absurdní věnovat většinu manažerské pozornosti tomu, jak mladším neočkovaným znepříjemňovat život tak, aby se nakonec očkovat nechali. Skutečně potřebné je věnovat se tomu, jak dostat k očkování seniory, píše Miroslav Singer.
Tak už víme, někteří z nás už pár měsíců, že vakcíny fungují hůře a méně dlouho, než se na počátku roku doufalo. Vše nasvědčuje tomu, že na toto zjištění bude vláda reagovat způsobem, kterým vakcíny podpoří více na úkor testů, u nichž nám doba žádné nemilé překvapení nepřinesla. Jinými slovy, podpoříme to, co se ukázalo jako méně efektivní, než jsme doufali, na úkor toho, co funguje stále stejně dobře. Klasická chyba ze základní učebnice managementu.
Napřed ale pár osobních vět. Nechtěl jsem se již k „viru“ nad rámec občasných tweetů vyjadřovat. Už i proto, že se mi situace zdála právě již na počátku srpna jasná. Přišly první studie, jež signalizovaly, že vakcíny chrání mnohem méně proti nákaze než proti těžkému průběhu nemoci a současně že jejich účinky se v čase zmenšují. To znamenalo dvě věci: Můžeme zapomenout na kolektivní imunitu a budeme se muset soustředit na ochranu zranitelných a více testovat. Takže jsem si 5. srpna tweetl: „Testovat i nás očkované, pracovat s protilátkami, přestat cpát do dětí a třetí vakcínu potřebným.“ Nic bych na tom ani dnes neměnil, ačkoli už několik měsíců jdeme v zásadě opačným směrem – omluvou snad může být, že nejen my v Česku.
Nejprve však k těm mladším. Tweety a reakce na ně mě poučily, že zastánci plošného a masového očkování všeho, co má levou či pravou paži, jsou schopni ignorovat i to, že za více než rok a půl pandemie u nás bylo mezi těmi zhruba 1 200 Čechy do 25 let, kteří nás za podobnou dobu opouští, jen 10 s covidem.
Respektive jsou schopni argumentovat tím, že všechny ztracené životy jsou zbytečné či že i mezi mladými jsou tací, které virus postihne dlouhodobými následky.
Jasně, asi spíše v počtu jednotek či maximálně několika desítek, může být. Takže bychom asi měli zakázat i sport, zvláště cyklistiku, horolezectví či lyžování, jež jsou v této věkové skupině evidentně větší hrozbou než virus, nemluvě už o automobilismu…
Jenže ono také jde o to, zaměřit pozornost a prostředky tam, kde na tom záleží. Nedávno zveřejnily Seznam Zprávy vynikající komentář Daniela Münicha, ve kterém mj. dopočítává, v jaké míře hrozí očkovaným a neočkovaným, že se s těžším průběhem covidu ocitnou v nemocnici.
Samozřejmě že i u mladých lidí, v tabulce pod 25 let věku, očkování snižuje toto riziko zhruba na pětinu. Jenže mnohem závažnější závěr z této tabulky je, jak rozdílná je míra tohoto rizika mezi různými věkovými skupinami neočkovaných. Konkrétně pravděpodobnost, že v nemocnici skončí neočkovaný mezi 50 a 60 lety, je 16krát větší, než že tam skončí neočkovaný mladší 30 let. Pro skupinu mezi 60 a 70 lety je to již 32krát větší pravděpodobnost, mezi 70 a 80 lety 68krát a nad 80 let 91krát vyšší pravděpodobnost. Takže riziko pro neoočkované je takřka o dva řády vyšší u těch nejstarších v porovnání s mladými!
To má své důsledky pro efekty snahy o proočkovanost. Například evidentně absurdní příklad totálního proočkování oněch necelých 2 milionů obyvatel Česka mladších 30 let (ano, včetně kojenců a dětí předškolního věku) sníží počet těžších průběhů covidu asi stejně jako proočkování necelých 50 tisíc občanů z řad oněch stále neočkovaných 300 tisíc seniorů. Naopak pokud bychom chtěli dosáhnout podobného efektu, jakým by pro zahlcenost nemocnic bylo proočkování všech seniorů, museli bychom v Česku naočkovat více než 10 milionů mladých lidí. Tolik jich ale samozřejmě nemáme…
Očkování má i své náklady. Už první nástřely jejich odhadu vedou k závěru, že jsme-li ochotni očkovat i mladé lidi a povzbuzovat je k tomu, měli bychom tím spíše být ochotni motivovat naše seniory pozitivními pobídkami spíše v řádu desetitisíců než tisíců korun. Při vší úctě k pevnosti antivaxerství těch, kteří mezi seniory očkování zatím odmítají, si troufnu tvrdit, že už deset tisíc korun pro očkovaného seniora by vedlo k tomu, že riziko zahlcení nemocnic v důsledku covidu by bylo eliminováno. A kdyby se senior stále vzpouzel, možná by ho k injekci dovlekla jeho rodina.
Velmi podobné úvahy lze samozřejmě vést i o třetí dávce. Zkrátka je zcela absurdní věnovat stále většinu manažerské pozornosti tomu, jak mladším neočkovaným znepříjemňovat život, aby se nakonec očkovat nechali. Skutečně potřebné je věnovat se tomu, jak dostat k očkování (a třetí dávce) či k již existujícím a schváleným lékům seniory.
Lze si samozřejmě klást otázku, zda na straně autorit jde jen o omyl, či spíše o záměr co nejvíce zkomplikovat nové vládě nástup k moci. Zvláště v okamžiku, kdy stále ignoruje potřebu testování i minimálně těch proočkovaných, kteří se s rizikovými skupinami pravidelně setkávají, nemluvě už o učitelích ve školách.
Takový úmysl lze ostatně nalézat v oboru mně bližším, tedy v některých posledních opatřeních odcházející vlády v ekonomické oblasti. U kauzy Bohemia Energy jde o zastavení odvodů DPH na energie místo pomoci potřebným, strop na zálohy u dodavatelů poslední instance na první dva (sic!) měsíce, v oblasti rozpočtových výdajů zmíním plošné navýšení platů státních zaměstnanců a mohl bych určitě pokračovat.
Nicméně léta ve veřejném sektoru mě naučila nepodceňovat nebezpečnou směs neschopnosti a nechuti sledovat, kam se posunuje poznání jakéhokoli akutního problému. Zejména když se to spojí s alibismem a neochotou ke změně i zjevně nefungující strategie. Tenhle mix je mnohem častější než skutečně úmyslné páchání škod.
Takže snad už konečně pomohou hlavně rizikovým skupinám právě schvalované nové léky. A můžeme doufat, že i na dobu delší než vakcíny. Ale nakonec i to léto s vakcínami bylo docela fajn.
Zdroj: https://www.seznamzpravy.cz
