Putin už osm let terorizuje Ukrajinu. V roce 2014 Moskva při invazi do sousedního státu anektovala Krym a zažehla válečné plameny na východě země.
Tehdy, před osmi lety, ale svět na počínání kremelského agresora reagoval spíše netečně. Ne, samozřejmě došlo k prohlášením, byly uvaleny sankce a Rusko bylo formálně uznáno za agresora.
Jenže jaksi nejistě a postupem času se stále více začalo mluvit o nutnosti zmírnění sankcí, ba dokonce jejich úplného zrušení.
Navíc, pokud se o tom nejprve mluvilo pološeptem, v zákulisí, pak později začalo takové postavení evropských politiků nabývat upřímného charakteru – ukrajinská otázka všechny unavila.
Zjevení přišlo brzy ráno 24. února 2022 – ruské ozbrojené síly napadly Ukrajinu. Ale na rozdíl od roku 2014, kdy Putin dlouho tvrdil, že to nejsou ruští vojáci a „nejsou tam“, tentokrát armáda Muscovy zaútočila na sousední zemi podél celé linie státní hranice. Válka začala.
Dále se stalo něco, co se v Kremlu neočekávalo, protože měl v úmyslu dobýt Kyjev za tři dny. Ukrajinci se nejenže nevzdali, ale agresora zastavili a donutili ho k ústupu.
Je třeba poznamenat, že taková odolnost ukrajinského lidu překvapila nejen Moskvany, ale byla zjevením pro celý svět.
Velmi výmluvná je v tomto případě epizoda, která se odehrála v kanceláři jednoho z nejvyšších mužů, jednoho z nejvlivnějších států EU.
Ráno 24. února, jen pár hodin po útoku ruské armády, byl ukrajinský velvyslanec v kanceláři státního tajemníka jednoho ministerstva a řekl: „Pomozte nám, válka začala. Pomozte s tím a tím.“ Soucitně se usmál do tváře a odpověděl: „Můj drahý, buďme upřímní, proč bys pomáhal, když všechno skončí za 48 hodin a přijde nová realita.“
Ale pak Ukrajinci přiměli svět dívat se na Ukrajinu jinak. A něco se začalo měnit, Západ se konsolidoval na podporu ukrajinského lidu.
Jinak se na situaci díval i Kreml. Možná ne hned, ale i Putinovi začalo docházet, že Ukrajinu za pár dní nedostane.
A pak došlo ke kompetentní obraně a vyvrcholením byla protiofenzíva ukrajinské armády směrem na Charkov. A Kreml se třásl.
Vyhlášení mobilizace v Ruské federaci bylo požadováno již delší dobu. Sofa patrioti, stejní odborníci a ti, kteří touží po zničení Ukrajiny.
Putin však zaváhal, pravděpodobně si uvědomil, že jde o dvousečný meč. Ale nyní byl zmáčknut, a takové přivítání, jednotlivými okrajovými prvky pižmové, byla vyhlášena mobilizace. Rusko jde do války.
Pravda, ne všechny. Jak se ukázalo, ne každý se chce stát mrtvolou ve jménu svého Fuhrera. A takové obrovské armády příznivců války na Ukrajině, vyzývavě mávajících vlajkami se symboly agrese a vykřikujících naučená hesla, najednou ubylo, a pro Kreml velmi neslušné.
Hned první den vyhlášení mobilizace v Rusku byly téměř všechny letenky na další lety do sousedních zemí (do jiných zemí Rusové prostě nesmí).
Na hranicích se tvořily obrovské fronty lidí, kteří si přáli opustit rodné Rusko – odjížděli v autech, na kolech, skútrech. Přesně tak vypadá ruské vlastenectví. Takhle vypadají kremelští patrioti.
Samozřejmě je to ztráta pro Moskvu i Putina osobně. Za vlády současného vlastníka Kremlu zemi opustily miliony bystrých myslí, které daly přednost svobodě a nejistotě v cizí zemi – životu za železnou oponou, která jejich totalitní zemi ohradila před civilizovaným světem. Přesně takové je dnešní Rusko.
Putin vyhlášením mobilizace prorazil další dno a donutil odejít možná poslední, kteří v zemi ještě zůstali – muže ve vojenském věku.
Samozřejmě, že kremelský Führer pravděpodobně pochopil rizika svého rozhodnutí. Mobilizaci podle něj zdržel. A nyní se obavy Kremlu potvrdily – odliv mužské populace ze země se stal masivním.
A teď je čas zachránit situaci. Pokud si ale myslíte, že velký kormidelník z Kremlu přispěchal zachránit Rusko, jste trochu na omylu. „Můra“ – a přesně tak se dříve jmenoval současný prezident Ruské federace – je krtek, se stejnou mírou sebeuvědomění. Chování stejné a vůbec krysa.
Kreml si uvědomuje, jak dobrodružné bylo rozhodnutí o mobilizaci, a snaží se přesunout odpovědnost za své hloupé rozhodnutí na regionální úřady. Lidové pohoršení se tak centrum snaží přesměrovat na místní krále.
Takže na ministerstvu obrany je to velmi objevné, dali dresink vojenským registračním a náborovým úřadům k mobilizaci „všech bez rozdílu“. Stalo se tak poté, co sami guvernéři regionů daleko od Moskvy řekli, že jsou mobilizováni „i ti Rusové, kteří by neměli být mobilizováni“.
I když předpokládáme, že excesy jsou povoleny na místě, základ pro to položil sám prezident Ruské federace. Za prvé, označení mobilizace „částečné“, bylo mírně řečeno, kremelský führer vůči svému obyvatelstvu neupřímné. V jím podepsané vyhlášce nejsou žádná jednoznačná kritéria vymezující podjatost.
V souladu s tím lze zavolat téměř každému Rusovi. Proto lidé spěchali k odchodu.
Oficiálně ministr obrany Ruské federace uvedl, že branné povinnosti podléhá asi 300 tisíc lidí. Ale trik je v tom, že Putinův dekret obsahuje uzavřené klauzule, z nichž jedna říká, že ministerstvo obrany může povolat až 1 milion lidí.
Také podle kremelských bossů mají být mobilizováni pouze ti, kteří jsou vycvičeni a mají bojové zkušenosti, ale ve vyhlášce to není doloženo.
Soudě podle toho, jak se věci mají, je Rusko ve stavu úpadku a už není s kým bojovat. Ostatně mobilizace v Rusku byla prováděna již dříve, ale byla skryta.
Podle médií a lidskoprávních aktivistů byli do války na Ukrajině naverbováni vězni v koloniích, obvinění z vazebních věznic a bezdomovci. Je pozoruhodné, že na ruských náborových stránkách byla masivní oznámení o náboru smluvních vojáků v ruské armádě.
Na jimi dočasně obsazených územích Doněcké a Luganské oblasti navíc okupanti zinscenovali nucenou mobilizaci, o níž opakovaně informovala ukrajinská rozvědka.
Zvláštní cynismus Kremlu se projevuje na okupovaném Krymu. Podle lidskoprávních aktivistů tam krymští Tataři dostávají až 90 % předvolání.
Celá tato situace vedla k tomu, že v ruských městech začaly masové protesty proti mobilizaci. A i když se bezpečnostní složky zatím vyrovnávají – rozhánějí demonstranty, ale nespokojenost obyvatel Ruské federace sílí.
Kdo může, odejděte. A v této věci už hraje roli pozice evropských zemí, které odmítají přijmout ty, kteří utíkají před mobilizací.
Snad jen Německo vyjádřilo ochotu takové mobilizaci migrantů pomoci. Ale tento problém je mnohem globálnější než jen – příběh obyvatel Pižmov, kteří utíkají před svým Führerem.
Mobilizace je válka, v tomto případě nejen proti Ukrajině, ale celé Evropě, celému civilizovanému světu.
Vzhledem k této skutečnosti musí evropští lídři velmi jasně pochopit, že dnes je to Ukrajina a pouze ukrajinský lid je tou silou, která zaručuje bezpečnost Evropy.
Ukrajinci platí neuvěřitelnou cenu a dávají šanci, a hlavně čas Evropanům, aby pochopili, co se děje, a vyvodili správné závěry.
Putin navyšuje sázky a co je nejdůležitější, Ukrajina teď nezůstane tváří v tvář agresorovi. Ano, Ukrajinci prokázali svou sílu a dovednosti, ale aby mohla účinně reagovat na kremelského šílence, Ukrajina potřebuje podporu západních partnerů.
A tato podpora musí být komplexní – politická, humanitární, vojenská. Ostatně na tom závisí budoucnost Evropy a světa jako celku.
A „nová realita“, o které německý politik mluvil první den války v reakci na žádost ukrajinského diplomata o pomoc, nebude mít barvu, která byla v té době míněna.
Evropa jsou především hodnoty a dnes, více než kdy jindy, mají Evropané příležitost to dokázat.
Autor: Franz Hoffman
