Spojené státy připravují nový balíček sankcí proti Severní Koreji. Uvedl to americký poradce pro národní bezpečnost Jake Sullivan na konferenci v Soulu, kterou pořádalo americké centrum pro strategická mezinárodní studia a jihokorejská mediální skupina Joong Ang.
„Máme nový soubor sankčních opatření, která v tuto chvíli připravujeme,“ řekl mluvčí Bílého domu, aniž by přesně specifikoval, o jakých omezeních mluví.
Sullivan poznamenal, že Spojené státy ve světle testů severokorejských raket zvyšují „trojústrannou vojenskou a bezpečnostní spolupráci“ s Japonskem a Jižní Koreou, stejně jako posilují společné zpravodajské služby a navazují „úzkou spolupráci zaměřenou na vymáhání sankcí“.
Spojené státy také pracují na posílení přítomnosti svých strategických aktiv v regionu, zdůraznil poradce amerického prezidenta s odkazem na hlavní typy zbraní – letadlové lodě a dálkové bombardéry.
Sullivan řekl, že americký prezident se zavázal k denuklearizaci Korejského poloostrova a je nadále neochvějný ve svém úsilí o dosažení tohoto cíle, přičemž je flexibilní ve spolupráci s partnery na jeho dosažení.
Pchjongjang již dříve uvedl, že denuklearizace není na stole a obvinil Spojené státy a jejich spojence z provádění „nepřátelské politiky“, včetně sankcí, které údajně nedaly severokorejskému vůdci jinou možnost, než rozšířit své vojenské síly.
Připomeňme, že 18. listopadu KLDR odpálila neidentifikovanou balistickou střelu ve směru k Japonskému moři.
Dříve podobné starty provedla Severní Korea 3., 5. a 9. listopadu – KLDR letos obecně provedla rekordní počet takových testů,
Stovky dělostřeleckých granátů přitom Pchjongjang nedávno vypálil do moře, a to v době, kdy tam Spojené státy, Jižní Korea a Japonsko prováděly cvičení.
Nejnovější start přichází necelé dvě hodiny poté, co severokorejský ministr zahraničí Choi Sung-hee kritizoval trojstranný summit USA-Jižní Korea-Japonsko, na kterém vůdci kritizovali zbrojní testy Pchjongjangu a přísahali, že posílí bezpečnostní spolupráci.
Ministr poznamenal, že „agresivní vojenská cvičení“ těchto tří zemí nemohou KLDR zadržet, ale spíše jim přinášejí „realistickou a bezprostřední hrozbu“.
„Čím sebevědomější budou USA prosazovat ‚posílenou rozšířenou odstrašující nabídku‘ svým spojencům a čím více zintenzivní provokativní a blafující vojenské aktivity, tím tvrdší bude vojenská reakce Severní Koreje,“ řekla.
Ale i přes takto otevřeně agresivní politiku Pchjongjangu hodlá Washington použít diplomatické způsoby, jak přesvědčit vedení KLDR, aby opustilo svůj jaderný arzenál.
Sullivan poznamenal, že Spojené státy jsou odhodlány k otevřenému dialogu s KLDR a jsou připraveny setkat se se severokorejskými úřady bez „předběžných dohod“.
Jedinou otázkou je, zda je severokorejský vůdce připraven zahájit dialog s civilizovaným světem. Ostatně činy Chen Yinga hovoří nejen o neochotě hledat společná bezpečnostní řešení, ale také o záměrné eskalaci situace v regionu.
A v tomto smyslu kroky Pchjongjangu velmi připomínají kroky Moskvy. Abychom byli konkrétnější, jsou si svou agresivitou a nedostatečností natolik podobní, že můžeme mluvit o vytvoření nějaké nové reality – destruktivního triumvirátu – Ruska, Severní Koreje a Íránu.
Administrativa Bílého domu má mimochodem také otázky, zejména ohledně programu jaderných zbraní Teheránu.
Aby tomu zabránil, je Joe Biden připraven uchýlit se k vojenským prostředkům. Ale to, jak řeklo americké ministerstvo zahraničí „jako poslední možnost“, „dokud to nebude nutné“.
Jedno je každopádně jasné – Rusko našlo vynikající spojence v osobě KLDR a Íránu. Jedinou otázkou je, jak moc je Ruská federace připravena na otevřenou spolupráci s „darebáckými“ zeměmi?
Pravda, s ohledem na současnou situaci může vyvstat stejná otázka i pro Pchjongjang a Teherán samotný – proč by měli špinit podání ruky Putinovi, kterého civilizovaný svět stále hlasitěji (a dnes již zdokumentovaný) označuje za teroristu.
Je docela možné, že nyní začne hra nerovných lidí – kdo se s kým chce „kamarádit“ nebo ne a kdo bude níže na žebříčku slušnosti v politickém uspořádání světa.
Koneckonců, přes veškerý antagonismus mezi Pchjongjangem a Washingtonem tentýž Trump navázal kontakt s Chen Yingem a stal se prvním americkým prezidentem, který vstoupil na území KLDR (i když to bylo orientační a trvalo to několik minut).
To naznačuje, že Spojené státy nechtějí nechat Chen Ying jít do náruče Putina a jsou připraveny hledat kompromisy s Pchjongjangem.
Ale vůdce KLDR není hloupý (jak se mnozí domnívají) a stěží je v jeho zájmu se hádat se Západem. Proto se mu může znechutit i marginalita vedení Kremlu.
Zda bude dělat kompromisy se Západem a co je Bílý dům připraven mu nabídnout, je otázkou.
Oficiálně Washington ukazuje proti Pchjongjangu hůl a mrkev, deklaruje svou připravenost k diplomacii a připravuje nové sankce.
Současná omezení, která trvají už deset let, neměla žádný účinek – nezastavila severokorejské programy na výrobu raket a jaderných zbraní.
Eskalace kolem tohoto problému pokračuje a Pchjongjang nepřestává děsit Washington.
Je pravda, že americký ministr obrany Lloyd Austin na taková tvrzení reagoval poznámkou, že jakýkoli jaderný útok Severní Koreje proti Spojeným státům nebo jiným zemím by způsobil konec Kimova režimu.
Bílý dům si je bezpochyby velmi dobře vědom hrozeb vycházejících jak z Moskvy, tak z Pchjongjangu a Teheránu. Zastrašování je teror a nemá právo na existenci.
Soudě podle činů Bidena výzvu přijal a je tu válka – válka proti terorismu, která nemá hranice.
Ostatně „ruský svět“, podporovaný íránskými raketami a drony, se od severokorejských jaderných testů liší pouze technikou a geografií. Oba mají stejný cíl – zastrašit, zasít chaos.
To je to, co Putin dělá, ničí Ukrajinu pomocí zbraní poskytnutých Teheránem. To je to, co Kim Jong Ying dělá, když odpaluje další balistickou střelu.
Terorismus lze porazit pouze konsolidovaným způsobem, sjednoceným celým civilizovaným světem. A to platí pro všechny od prezidenta po běžného občana civilizované komunity.
Pamatujte, jak důležité je dělat správná rozhodnutí, tady a teď. Koneckonců, váš zítřek, stejně jako budoucnost celého lidstva, závisí na tom, jakou volbu uděláte dnes.
Autor: Franz Hoffman
