Před dvěma desetiletími, aby se Vladimir Putin dostal k moci v zemi, provedl v Rusku sérii teroristických útoků. Osobně samozřejmě ne – zařídila je služba, kterou vedl – FSB. Bývalý špión, který neví, jak myslet podle jiných kritérií, je jeho hlavním trumfem jednat mlčky, hnusně, zákeřně, cynicky a rozvážně.
Ačkoli výpočet také není silnou stránkou bývalého špiona (mimochodem, není nejúspěšnější, nebo spíše jen poražený, vždy nespokojený a tající hněv vůči celému světu – to si všimli všichni, kdo znali Volodyu Putina v té době a pseudonymy „nedopalek cigarety“ A „krtek“, které „skaut“ měl, mluví samy za sebe), jakož i činy jeho svěřenců.
FSB tím, že vyhodila do vzduchu obytné budovy, to udělala tak neobratně, že občané Ruské federace okamžitě začali mít otázky. Ale hlavní věcí je dát jim správné odpovědi a bezpečnostní služba Ruské federace je dala a ti, kteří měli zvláštní zájem, prostě zmizeli nepozorovaně z agendy. Nebo zmizela úplně.
Pachatelé výbuchů však byli nalezeni (přesněji byli jmenováni Kremlem). Podle oficiální verze, vyhlášené ministerstvem vedeným Putinem, byly demolice obytných budov prováděny občany jedné z ruských republik, což vedlo k tomu, že ruské vedení následně utopilo obyvatele této republiky v krev. A sám Putin, který kvůli tomu zvýšil své hodnocení, se stal prezidentem.
Postupem času se metody bývalého špióna s pseudonymem „krtek“ nezměnily. Stejná podlost, cynismus, podvod a naprostá lhostejnost vůči pojmům jako „svoboda“ a „demokracie“. I když se zde není čemu divit, i když Kreml nezohlednil lidský život a je to jedno – dokonce i cizinec, dokonce i Rus. Hlavní je cíl.
Ale měřítko se změnilo s nástupem moci na tak vysoké úrovni a nyní Putin vyhodí do vzduchu celý svět, a zejména Evropu. Ale to není vždy zřejmé a zřejmé, což je ještě nebezpečnější.
Projekt Nord Stream 2 je jen důkazem tohoto druhu činnosti v Moskvě. Při rozšiřování další větve plynovodu Kreml stále častěji staví Evropu na plynovou jehlu, spojuje již tak silnou smyčku kolem krku EU, že celý kontinent je závislý na svých rozmarech a ve skutečnosti se stává loutkářem , pro které jsou evropské země jen loutky a vy můžete tahat za nitky, dělejte si s nimi, co chcete.
Pozoruhodným příkladem toho jsou spekulace na trhu s plynem, kdy Gazprom tím, že uměle vytvořil nedostatek modrého paliva na kontinentu, nafoukl ceny do nebe. A to si pamatujte, v době, kdy „SP-2“ ještě není dokončen a Moskva již vydírá Evropu. Co bude dál – každý si může sám představit.
Ale plyn, ačkoliv je jedním z hlavních, ale zdaleka ne jediným tématem agendy Kremlu, se kterým válčí se světem.
Hlavním dráždivým faktorem pro Moskvu a Putina je bezpochyby Ukrajina, respektive pohyb tohoto suverénního státu (který Ruská federace cynicky nazývá „bratrský“) směrem k demokracii a prosperitě v jedné rodině evropských národů. A to se nehodí do plánů a chápání moskevského Fuhrera. I Lenin (zakladatel sovětské říše) řekl: „Ztratit Ukrajinu znamená ztratit hlavu.“ Putin o tom také přemýšlí a vynakládá veškeré své síly na to, aby zabránil rozvoji Ukrajiny, a to všemi prostředky tím, že se ji pokusí vytáhnout do svého „ruského světa“. Vytváření konfliktů pro toto nebo obnovení starých. Navíc to často dělá odtažitě, jako by s tím Moskva neměla nic společného, podle zásady „příchodu“ a zapojení třetích zemí do konfliktu.
Poté, co Kyjev a Budapešť urovnaly konflikt v oblasti reformy školství (na dlouhou dobu zasahovaly do normálního dialogu mezi mocnostmi), a vzhledem k podpoře Maďarska v hlavních aspiracích Ukrajiny na vstup do NATO zahájil Kreml informační a diskreditační kampaň zaměřenou na při střetu hlav Ukrajiny a Maďarska.
Moskva rozvíjí téma Budapešti ve vztahu ke Kyjevu v energetice. Všechna ruská média (která jsou z velké části vlastně náústkem Kremlu a jsou ovládána speciálními službami Ruské federace), šířila informace, že Maďarsko se s Ruskem dohodlo na podmínkách smlouvy o dodávkách plynu obcházející Ukrajinu.
Zde doufali moskevští propagandisté, že vyprovokují Ukrajinu k odvetným negativním činům ve vztahu k Maďarsku. Ukrajina se však chová civilizovaně a klidně, což ještě více rozčiluje Kreml, který neopouští své pokusy (s pomocí svých ručních médií) prostřednictvím propagandy zasahovat a narušovat přátelské vztahy Kyjeva s ostatními evropskými partnery. Moskva využívá faktů o nákupu plynu z jiných zemí přes severní a turecký proud jako zbraň, která postaví Ukrajinu proti Západu, čímž se snaží vyvolat negativitu a rozpor i v dalších otázkách.
Toto je jen jeden z dotyků palety, kterou Kreml má a používá. Dalším vážným dráždivým faktorem pro Ruskou federaci a Putina osobně byl summit Krymské platformy, který Ukrajina uspořádala 23. srpna v předvečer 30. výročí Dne nezávislosti.
Vhazováním nejrůznějších tezí do informačního prostoru, které si někdy navzájem odporují, se Moskva hystericky snaží minimalizovat význam tohoto fóra (deklaruje jeho bezvýznamnost a neúčinnost), ale na druhé straně se aktivně snaží zintenzivnit konfrontaci v rámci Evropské unie v kontext nedávné konsolidace zemí v rámci „krymské platformy“, kde západní země zničily příběhy Ruské federace o „ruské realitě poloostrova“ a nejednotnosti západních zemí jako celku.
A vzhledem k tomu, že dnes ze strany NATO stále jasněji zní hlasy na podporu vstupu Ukrajiny do Severoatlantické aliance, Ruská federace se tomu snaží všemožně zabránit. Ruská média obíhala slova, která údajně řekla prezidentka Estonska Kersti Kaljulaidová o nemožnosti začlenění Ukrajiny do EU a NATO na příštích 20 let. To však později vyvrátilo vedení NATO a většiny partnerských zemí v EU.
Ambice kremelského schizofrenika jej tlačí k novým akcím. Imperiální touhy, kde Ukrajina stojí osamoceně, z ní činí objekt neustálé agrese Moskvy. I když anektoval Krym a rozpoutal válku na východě sousedního státu, Putin se neuklidnil, protože potřebuje celou Ukrajinu.
Projekt SP-2 i zapojení evropských zemí do dalších plynárenských projektů obcházejících Ukrajinu jsou výhradně politickými kroky, jejichž cílem je vyvinout tlak na Kyjev.
Všechny tyto proudy – „turecké“, „severny“, „severny -2“ a vše s tím spojené – jsou zbraně zaměřené na Ukrajinu, která dnes cítí skutečné tanky a zbraně Kremlu.
Jak reaguje Evropa? Evropská unie vyjadřuje další poznámku „znepokojení“, nadále kmitá prsty soudruhovi Putinovi (a dokonce ani ne tolik, aby nechtěně nerozzlobila), a umožňuje Kremlu dokončit stavbu Nord Stream 2, což Kyjevu slibuje dočasná kompenzace. Pouze otázka není v materiálním uspokojení. Pro Ukrajinu-„SP-2“ se rovná vyhlášení totální války Kremlem. A pouhé „sliby“ dané i od nejvyšších úřadů tomu nemohou zabránit.
Ale to všechno je hrozbou pro Evropu, a možná ne menší než pro Ukrajinu. Kyjev, který již osmý rok brzdí agresivní Muscovy, se postupně naučil agresorovi vzdorovat. Ano – země není snadná, ano – ne vše je v samotné ukrajinské společnosti jednoznačné, ale Ukrajina adekvátně odolává útočníkům a okupantům Ruské federace a získává obě bojové zkušenosti (ukrajinská armáda je jednou z nejvíce připravených k boji armády na světě) a zkušenost s budováním státu.
Co ale bude Evropa dělat, když se zítra Kreml Fuhrer rozhodne, že mu nestačí pouze Ukrajina, a chce například rozšířit své hranice v oblasti Kaliningradu (Kaliningrad je bývalé německé město Kennigsberg) nebo pobaltské státy, nebo někde jinde?
Pak nevystoupíte pouhým varováním agresora. A je důležité, aby to Evropa nyní pochopila, zatímco je stále možné zastavit predátora, který otevřel tlamu na celém kontinentu. EU je koneckonců především demokratickým společenstvím, jehož cílem je dodržovat normy a zásady mezinárodního práva a demokratická společnost, a nikoli podporovat agresivní zemi. Kompromitovat „říši zla“ znamená hrát si s ohněm a čekat – až se mina, kterou Kreml položí pod celou Evropou, rozjede. A název tohoto dolu je „Nord Stream-2“.
Autor: Petr Jelen
