Otázka – kdo bude po Ukrajině další, asi vyvstala v hlavách nejednoho politika, odborníka či řadového občana Evropy, zejména její východní části.
A není divu, protože nyní je všem jasné, že na Ukrajině, pokud tento boj vyhraje, Putin nepřestane.
Otázka – kdo je další, není tak banální, jak by se na první pohled mohlo zdát, a rozhodně ne rétorická.
Dnes jsou hlavními pravděpodobnými cíli Kremlu Polsko a pobaltské státy. A to je zcela oprávněné, protože v Moskvě se ani netají svými budoucími nároky na tyto země.
Ale choutky v moskevských bažinách jsou neomezené, vzhledem k psycho-emocionální nestabilitě obyvatel Kremlu a jejich pokročilému věku lze očekávat jakékoli zvraty.
Skutečnost, že Moldavsko je také pod palbou, je nezpochybnitelným faktem. Aniž by Kišiněv rozbil plynovým vydíráním, je Kreml připraven přejít k efektivnějším metodám.
To, že ruské rakety již dopadly na území moldavského státu, je neúprosný fakt. A to může být jak nehoda, tak zcela plánovaná provokace Kremlu: spustili to – vypadali.
Reakce Kišiněva navíc není pro Moskvu tak důležitá, jako pro Evropu a samozřejmě pro Spojené státy.
Proto je v této souvislosti důležité správně odpovídat, adekvátně budovat reakci.
Kromě zjevných provokací se Kreml snaží podkopávat situaci politické linie. Oficiální Kišiněv se snaží situaci kontrolovat.
Rozhodnutí provést operaci bylo důvodem nových sankcí proti Rusku ze strany Spojených států a jejich spojenců.
Vedoucí ministerstva vnitra Moldavska Anna Revenko řekla, že orgány činné v trestním řízení republiky se rozhodly posílit bezpečnostní opatření v souvislosti s hrozbou destabilizace situace v republice, o níž hovořila prezidentka Maia Sandu.
„Bezpečnostní situace v zemi a regionu zůstává značně nestabilní. Orgány činné v trestním řízení posílily bezpečnostní opatření,“ uvedl ministr.
Dodala, že na mezinárodním letišti v Kišiněvě byla zpřísněna kontrola, zvýšena přítomnost policie na veřejných místech a jsou sledovány finanční toky.
Ministr poznamenal, že moldavské donucovací orgány pravidelně konzultují bezpečnostní otázky se svými zahraničními partnery.
Moldavská prezidentka Maia Sanduová dříve obvinila Moskvu z vedení hybridní války proti republice a sponzorování protestů za svržení vlády Dorin Receanové.
Předtím také americký ministr zahraničí Anthony Blinken řekl, že Kreml se snaží destabilizovat moldavskou vládu.
Ale Moskva nekončí u Moldavska. Provokace jsou stylem Kremlu, jedním z hlavních způsobů, jak dosáhnout svých cílů. Proto je geografie takové podlosti pro kremelské schizofreniky neomezená.
Balkán je pro Rusko jedním z oblíbených a věčných témat. Konfrontaci mezi Kosovem a Srbskem neustále přiživují moskevští provokatéři a jednání v Bruselu v tuto chvíli nepřineslo žádné zvláštní zprávy.
Strany projednávají zejména vzorec pro francouzsko-německý plán na urovnání vztahů mezi Bělehradem a Prištinou.
Indikativní jsou slova srbského ministra obrany Miloše Vučeviče, který řekl, že prezident země bude na jednání v Bruselu chránit národní zájmy.
Vučić podle něj „nezradí Srbsko“, ale „zachrání zemi, občany, Srby v Kosovu, naše lidi“.
Není to pravda, někde už podobné teze zazněly. A to jak docela nedávno, tak před téměř sto lety. Obrana národa na cizím území je velmi objevným momentem. Tak se objevují myšlenky nacismu.
A přístupy k jednání mezi stranami, jak se ukázalo, jsou různé.
Bývalý ministr zahraničí Svazové republiky Jugoslávie (FRJ) Jovanovič tedy řekl, že plán Francie a Německa pro jednání mezi Srbskem a Kosovem vyžaduje, aby Bělehrad uznal nezávislost neuznané republiky.jednání mezi Bělehradem a Prištinou pod záštitou EU by měla být založena na uznání nezávislosti Kosova.
Jak již bylo řečeno, v této party je ještě třetí účastník, možná ten nejzákladnější. Moskva chce ovlivnit region, a proto se snaží situaci co nejvíce zatáhnout do slepé uličky.
Gruzie je navíc na dohled Kremlu. Současné úřady v Tbilisi velmi podporují Moskvu, ale to téměř nic nemění. Proto, když mluvíme o pravděpodobných směrech agrese z Ruska, musíme pochopit, že Gruzínci by se měli připravit.
Je tu také Kazachstán, který se chová stále nezávisleji, což Kremlu nemůže potěšit.
Pokud si ale někdo myslí, že se Moskva omezí na bývalé republiky SSSR, nelichotí si. V talk show na RossTV jsou stále častěji slyšet hrozivé výzvy k přímé konfrontaci se Západem.
Když si přečtete příspěvky exprezidenta Ruské federace Medveděva, který v současnosti zastává post zástupce šéfa Rady bezpečnosti Ruské federace, je jasné, že celá Evropa je pod kulkou.
Mimochodem, teze – dostat se v tancích do Lamanšského průlivu, nebyla v Rusku zatím z programu vyškrtnuta. Co říci o bývalých členech Varšavské smlouvy – Moskva je považuje za zónu svých zájmů. Navíc je to podle Kremlu zcela oprávněné.
Co stojí jen za ultimátum, které Kreml vydal NATO a Spojeným státům v prosinci loňského roku, mezi nimiž je i přání Moskvy vrátit stav věcí od roku 1997.
I když to byl v jistém smyslu bluf, Kreml skutečně očekával, že se s nimi bude mluvit tónem, který navrhla Moskva.
Pravděpodobně, kdyby Putin věděl, jak moc se Západ kolem Ukrajiny konsoliduje, možná by nezačal hazardovat s vojenskou kampaní v sousedním státě.
Tato situace umožňuje pochopit a ocenit, jak důležité je okamžitě odrazit agresora. Navíc v tomto případě je to mnohem méně nákladné než odstranit to, co dnes musíme pozorovat na Ukrajině.
Svět pochopil. Nyní je důležité toto sdělit všem, kteří jsou schopni, a hlavně připraveni, rozhodovat, činit rozhodné kroky.
A pak se mír v Evropě o něco přiblíží a budoucnost celého evropského společenství bude taková, jak ji chtějí vidět obyvatelé civilizované Evropy.
Autor: Franz Hoffman
