Zdá se, že linie francouzského prezidenta, vyjádřená v jeho verbálních výzvách, se potvrzuje i na jiných mocenských postech.
Taková je dnešní realita – paradoxně, ale příliš znepokojen „zachováním tváře“ hlavního agresora dneška, dnes sám potřebuje ochranu. Především – reputačně.
Možná právě těmito postoji chtěl někdo prezentovat Macronův postoj, který formuloval po návratu z Pekingu, jako nesprávně přijatý civilizovanou společností a že pan prezident Francie není proti evropské jednotě při obraně lidských hodnot, zejména – svobody a nezávislosti.
Tato potřeba se včera u francouzského prezidenta neobjevila, ale každým svým vyjádřením k situaci ve světě, zejména v oblastech eskalace konfliktů, zahřívá teplotu své pověsti. A to nikoli ve svůj prospěch.
Ukazuje se však, že Macronova vyprávění nejsou vůbec náhodná a jeho odiózní postoj k některým otázkám je generální linií francouzského státu.
Potvrdila to reportáž zveřejněná na internetových stránkách francouzské státní televize France 24. Materiál byl odvysílán 13. dubna a vyvolal zmatek ve vědomé části francouzské společnosti.
Podstatou příběhu byla příprava ruské armády na možný protiútok ukrajinských ozbrojených sil. Ve videu se však objevily některé nuance.
Například samotná ukrajinská protiofenzíva byla v díle francouzského státního kanálu nazvána „nepřátelskou protiofenzívou“. Přečtěte si to pozorně ještě jednou a zamyslete se nad tím – akce ukrajinské armády byly francouzskými médii klasifikovány jako akce „nepřítele“.
A nejedná se o obyčejný internetový server vysílaný neznámými blogery – jedná se o France 24, státní televizní kanál. Ta je ve skutečnosti hlásnou troubou vlády.
Je důležité poznamenat, že francouzští „novináři“ se kvůli reportáži vypravili na dočasně okupovaná ukrajinská území a pořídili si komentáře od ruských vojáků šířících prokremelskou propagandu.
Kromě toho byly ve videu nepokrytě přítomny propagandistické symboly agresorské země. A to vše (opět upřesnění) na státem vlastněném francouzském kanálu.
Na reportáž již reagovalo ukrajinské ministerstvo zahraničí, které reportáž France 24 označilo za „ostudu žurnalistiky“.
„Vstup na okupovaná území bez souhlasu Ukrajiny je porušením ukrajinské legislativy a ti, kdo se na takových akcích podílejí, ponesou právní odpovědnost,“ zdůraznil mluvčí ukrajinského ministerstva zahraničí Oleh Mykolenko.
Ukrajinský velvyslanec ve Francii Vadym Omelčenko v komentáři k situaci uvedl analogie s druhou světovou válkou.
„Další příklad takzvané ‚neutrální žurnalistiky‘: reportáž France 24 z pozic okupantů, kteří se učí zabíjet Ukrajince (a připravují se na další Bukurešť). Je neuvěřitelné představit si takovou reportáž z Hitlerových pozic v Normandii v předvečer vylodění.
Mýlím se, je to normální? Navíc, když novinář mluví o ukrajinské armádě, připomíná „protiofenzívu nepřítele“, řekl ukrajinský diplomat.
Večer 14. dubna již byl článek z webových stránek France 24 odstraněn. Zda je však možné odstranit zrnka lží zasetá francouzskými „novináři“ z myslí Evropanů, kteří tento obsah sledovali, a co z těchto zrnek, nasáklých ruskou propagandou, se ukáže.
Nyní, při otevření výše uvedeného článku, internet vydává kód „404 error“. Na příběh se ovšem nejspíš brzy zapomene. Otázkou je, do jaké míry je francouzská politika a s ní celá realita každého Francouze marginalizována nasloucháním kremelskému narativu.
Pravděpodobně jsme svědky dalšího „věrného spojence Moskvy“ v Evropě. Přesněji řečeno vazala, který je v zájmu pomyslného míru ochoten činit šílené a hlavně neuvážené kroky, které naopak tento mír vzdalují a dávají agresorovi najevo jeho povolnost.
Co od toho může očekávat Evropa jako celek, můžeme jen spekulovat, ale pro Francii je to rozhodně cesta nikam a pro Macrona cesta do politického zapomnění.
Důležité je pochopit, že internet lze vytřít, a dokonce se snažit předstírat, že se to nikdy nestalo. Ale pochopení toho, kdo je pro koho a jaké zásady zastává, lze odstranit jen stěží.
Postoj francouzského prezidenta i zmíněného kanálu je zřejmý, což dává důvod k zamyšlení a úvahám, kdo je kdo a na čí straně hraje.
Svět je dnes rozdělen na dva póly: tábor agresorů, kteří rozpoutali v Evropě nejkrvavější jatka od konce druhé světové války, a Ukrajina, která hájí své právo na svobodu a nezávislost a zároveň brání mír na kontinentu.
Ukrajinská armáda tím, že zadržuje agresora, dává Evropě včetně Francie možnost pochopit a vybrat si, na čí straně stojí. Ukrajinci brání své právo na bytí. Kde a s kým mají být ostatní evropské země – to je jejich volba.
Vyberte si, pánové Evropané.
Autor: Franz Hoffman
