Klíčovým slovem je trpělivost. Notoričtí netrpělivci jako vicepremiér Karel Havlíček by se měli držet zpátky.
Pátek po poledni. Pět pacientů na plicní ventilaci převážejí sanitky ze Zlínska, kde docházejí kapacity nemocnic, do Prahy. Tady u Anděla kolona zahýbá nahoru směrem k Motolu. Houkání se nese ulicemi, a kdyby byl klid, možná by dolehlo až na druhý břeh Vltavy k Ministerstvu zdravotnictví. Kde je mezitím vše připraveno k tiskové konferenci na téma covid-19.
Aktuální situace: pandemii brzdíme jen velmi, velmi zvolna. Utíkáme z katastrofické exponenciály, počty nových případů stagnují na vysokých číslech. R=1, musí ještě klesnout. Šéfstatistik Ladislav Dušek: Nemoc je extrémně dynamická. Může se velmi snadno vrátit k růstu.
A hlavně: každý třetí test na koronavirus je pozitivní. Zlé. Nákaza Českem postupuje a prostupuje. A zní i varování nad prezentovanými grafy: „Přímo vidíme jen to, co testujeme.“
Celkový dojem: Světélko na konci tunelu existuje, ale kdo ho chce zahlédnout, musí si pořídit hodně silný noční dalekohled.
Z informací a událostí posledních dní je evidentní: jestli jsme s virem ve válce, pak se mění ve válku zákopovou. Koneckonců, nový systém „rizikového skóre“, který představil ministr Jan Blatný, není nic jiného než další z takových zákopů. Říká se jím: připravili jsme to důkladně, protože to bude potřeba nadlouho.
„Opotřebovávací“ válka s covidem potrvá minimálně do konce roku. 2020. Tvrdý lockdown, pokud by platil už v říjnu, by ji byl pravděpodobně zkrátil. Stejně jako to, kdyby lidé, firmy a instituce do puntíku dodržovali alespoň měkký lockdown se všemi jeho nařízeními a doporučeními, jaká panují. Ale to je teorie: ve válce jsme jen obrazně, nelidsky striktní dodržování rozkazů není možné v běžném životě žádat ani předpokládat. Občanská práva platí a lidské bytosti dál cítí a myslí.
Zákopovou frontu jsme si nevybrali tím, že se chováme jako nedostatečně vzorní vojáci. Do zákopů jsme zalehli v první řadě kvůli strategii generálů. Nařízení a doporučení byla zaváděná chaoticky i pozdě. Teď už jsou jen dvě možnosti: buď je vážně respektovat (a i tak v nich setrváme dlouho), nebo se připravit na jejich zpřísnění (a i jeho respektování).
Co z toho vyplývá: klíčovou vlastností příštích týdnů je trpělivost. Dny se krátí, lidé už mají omezení a špatných zpráv plné zuby a jsou vděčni za každý záblesk na lepší časy. Kdy budeme rozvolňovat? Kdy se vrátíme k normálnímu životu, děti do škol? A co Vánoce? Bohužel. To hlavní je nazývat věci pravými jmény, což se mimochodem tandemu Blatný–Dušek na zmíněné tiskové konferenci celkem dařilo. Protože to nedokázala vláda už v létě, jsme tam, kde jsme.
Potřebujeme znát scénáře rozvolňování i scénáře utahování, ale na těch druhých momentálně záleží víc. Notorický netrpělivec vicepremiér Karel Havlíček by teď měl k pandemii promlouvat pokud možno tiše a nešálit vizemi typu „jako první přijdou na řadu autobazary“. Jistě, podnikatelé také potřebují vědět, „co bude, až“, ale zatím jsme pořád ještě v těch zákopech.
Chce to trpělivost a potlačit nedočkavost. Bude to ještě dlouhé, pro všechny stejně.
Autor: JAN LIPOLD
Zdroj: https://www.seznamzpravy.cz/
