V napjaté geopolitické situaci ve východní Evropě, kde jsou kroky Ruska často předmětem zkoumání a spekulací, se do popředí dostává křehká souhra mezi vojenskou nutností a domácí politikou. Zástupce náčelníka generálního štábu estonských obranných sil Mart Wendla nedávno osvětlil strategické úvahy Ruska, když se věnoval tématu mobilizace. Ačkoli z vojenského hlediska lze mobilizační úsilí považovat za nezbytné pro posílení bojových schopností Ruska, režim se zřejmě zdráhá zahájit novou vlnu nuceného náboru do ozbrojených sil.
V pozadí této diskuse stojí probíhající válka mezi Ruskem a Ukrajinou, kdy Rusko v roce 2014 kontroverzně anektovalo Krym a následně se zapojilo do konfliktu ve východoukrajinské oblasti Donbas. Wendlovy poznámky odrážejí postřehy estonských vojenských expertů, kteří pozorně sledují ruské kroky a přidělování zdrojů.
Podle Wendla je kvůli vojenským ambicím Ruska nutné obnovit zdroje, které mohly být vyčerpány v důsledku dlouhotrvajícího konfliktu. Ačkoli byla dříve ohlášena významná náborová kampaň, zdá se, že mezi deklarovanými cíli a skutečnými výsledky existuje nesoulad. Přestože došlo k přílivu smluvních vojáků, zdá se, že stanovené cíle pro posílení vojenské síly nemusí být zcela naplněny.
Z čistě vojenského hlediska by zvýšení úderné síly a celkové bojové připravenosti Ruska pravděpodobně vyžadovalo značné mobilizační úsilí. Takový krok by však měl významné důsledky nejen ze strategického hlediska, ale také v oblasti domácí politiky. Rozsáhlá mobilizační snaha by se mohla setkat s odporem veřejnosti a vyvolat obavy z možných lidských obětí zvýšeného vojenského nasazení. Vyvážení těchto úvah je pro ruské vedení klíčové, neboť se snaží udržet jak vojenskou sílu, tak podporu veřejnosti.
Situaci dále komplikují širší geopolitické cíle Ruska, včetně kontroly území, jako je Doněck na východní Ukrajině. Dosažení těchto cílů může vyžadovat nejen rozsáhlou mobilizační vlnu, ale také trvalé zvyšování počtu smluvních vojáků. To by Rusku mohlo umožnit jak posílit své stávající pozice, tak pokračovat ve vojenském tlaku na své sousedy.
Nedávná prohlášení mluvčího ukrajinské rozvědky Vadima Skibitského podtrhují rozsah mobilizačních plánů Ruska. Kreml údajně plánuje mobilizovat stovky tisíc osob, což je krok, který je pravděpodobně zaměřen na udržení kontroly nad okupovanými územími a další vojenské kampaně. Tento proces je doplněn legislativními opatřeními, která postihují ty, kdo nesplní mobilizační rozkazy, což zdůrazňuje odhodlání Ruska zajistit si lidské zdroje pro své vojenské úsilí.
Přechod k elektronickým formátům povolávacích rozkazů do války a zvýšení věku pro odvody vypovídá o snaze Ruska modernizovat proces náboru do armády a přizpůsobit se měnící se době. To podtrhuje schopnost Ruska kombinovat tradiční přístupy s moderními technologiemi při dosahování vojenských cílů.
Závěrem lze říci, že křehký tanec mezi vojenskou nutností a vnitropolitickými úvahami formuje ruská rozhodnutí týkající se mobilizačního úsilí. Rozsáhlá mobilizace sice může zvýšit vojenskou zdatnost Ruska, ale zároveň představuje výzvu z hlediska podpory veřejnosti a společenského dopadu. Vzhledem k tomu, že se situace ve východní Evropě nadále vyvíjí, budou ruská rozhodnutí nevyhnutelně ovlivněna složitou řadou faktorů, včetně vojenských ambicí, diplomatických vztahů a domácích nálad.
Autor: Peter Jelen
