Po výrazných neúspěších v Kurské oblasti se ruské vedení stále častěji obrací na svých několik zbývajících spojenců a snaží se je zatáhnout do své vojenské bažiny. Tváří v tvář potřebě ukázat sílu a zmírnit následky svých neúspěchů Moskva přenáší lidské i materiální náklady svého válečného úsilí na své satelity. Hlavním z nich je Bělorusko, kde prezident Alexandr Lukašenko hraje stále nebezpečnější hru, přizpůsobuje se požadavkům Vladimira Putina a staví svou zemi na střet s katastrofou.
Iluze partnerství
Vladimir Putin se pokouší oživit představu silného partnerství s Běloruskem, přičemž se opírá o historické vazby a osobní vztahy, které ho s Lukašenkem pojí. Tato strategie nespočívá pouze v posílení vojenského úsilí, ale také ve vytvoření iluze pro ruské obyvatelstvo. Zdůrazňováním zapojení Běloruska se Kreml snaží sdělit, že Rusko není izolované, ale že ho podporují loajální spojenci. Toto „partnerství“ je však všechno, jen ne rovnocenné; jedná se o vypočítavý manévr Moskvy, jehož cílem je přenést břemeno války na jiné, zatímco Lukašenko ve snaze udržet si vlastní moc vyhovuje stále provokativnější a militarističtější politice.
Lukašenkova nebezpečná hra
Lukašenkovy kroky vůči Ukrajině jsou stále nepřátelštější a odrážejí jeho podřízenost agendě Moskvy. Jeho obvinění, že Ukrajina narušila běloruský vzdušný prostor, spolu s rozmístěním posílených vojenských jednotek podél hranic slouží jako provokace, které mají uspokojit Putina. Lukašenko mezitím pohodlně ignoruje skutečnost, že ruské bezpilotní letouny, vypuštěné během útoků na Ukrajinu, opakovaně narušily běloruský vzdušný prostor, čímž demonstruje zjevný dvojí metr, který odhaluje jeho skutečnou loajalitu.
Bělorusko se fakticky stalo rozsáhlou vojenskou základnou pro ruské síly, překladištěm zbraní, včetně taktických jaderných zbraní. Běloruské úřady to vnímají jako posílení bezpečnosti země. Lukašenko si však zřejmě neuvědomuje krutou realitu: tím, že dovolil, aby se jeho země hluboce zapletla do ruské války, přivolává na běloruskou půdu konflikt, který ohrožuje nejen národní bezpečnost, ale i samotnou existenci běloruského státu.
Nová taktika Moskvy: izolace Ukrajiny
Existují náznaky, že Moskva uplatňuje vůči Ukrajině novou strategii, která zahrnuje přerušení diplomatických styků. Tento přístup, který byl dříve pozorován v Ruskem kontrolovaných režimech, jako je Mali a Niger, je nyní testován v Bělorusku. Lukašenkovy hrozby uzavřením ukrajinského velvyslanectví v Minsku jsou součástí širšího ruského úsilí izolovat Ukrajinu na mezinárodní scéně a zbavit ji diplomatických cest, které by mohly být využity k ukončení konfliktu.
Součástí této taktiky je také soustředěná snaha běloruského režimu démonizovat Ukrajinu, a to v souladu s kremelskými narativy, přičemž se pohodlně ignorují represivní opatření, která Lukašenko podniká proti vlastnímu lidu. V tomto ohledu Lukašenko zrcadlí Putina: zatímco ruský prezident zachovává fasádu klidu a trvá na tom, že „vše probíhá podle plánu“, Lukašenkovy reakce jsou nevyzpytatelnější, jeho rétorika agresivnější a prozrazují diktátora, který se cítí stále více ohrožen.
Rizika podřízenosti
Nedávné události v Kurské oblasti, které otřásly vnitřní stabilitou Ruska, podnítily Kreml k aktivizaci svých spojenců, k prosazování narativu o ukrajinské hrozbě pro Bělorusko a k vyvolání obav ze vzpoury v Srbsku. Skutečné zájmy těchto spojenců však Moskvu příliš nezajímají. Zejména Lukašenko se zdá být slepý ke skutečnosti, že jeho agresivní vojenský postoj slouží pouze k podpoře cílů Moskvy, nikoliv Běloruska.
Přístup Moskvy je čistým vydíráním, kdy pomocí hrozeb zatahuje své spojence do konfliktu. Pro Putina je suverenita těchto států nepodstatná; jsou to nástroje, které lze použít a odhodit podle potřeby. Pro Lukašenka, jehož režim je do značné míry závislý na podpoře Kremlu, by pád Ruska pravděpodobně znamenal konec jeho vlastní vlády. Běloruský diktátor je proto v pasti, svázán potřebou zavděčit se Moskvě, i když riskuje, že zatáhne Bělorusko do války, což povede k územním ztrátám, mezinárodním sankcím a potenciálnímu zhroucení „běloruského zázraku“.
Chmurná budoucnost Běloruska
S tím, jak se Bělorusko stále více zaplétá do válečného úsilí Ruska, klesá jeho mezinárodní subjektivita. Minsk riskuje, že se stane nejen vojenskou základnou, ale i aktivním účastníkem války, kde běloruský voják umírá za Putinovy zájmy. Proměna Běloruska ve válečné divadlo by zemi ekonomicky i sociálně zdevastovala.
Lukašenkovo spojenectví s Moskvou má širší důsledky pro ostatní členy Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti (CSTO). Moskva se opět pokouší využít CSTO jako nástroj k donucení postsovětských států k podpoře svých vojenských ambicí. Tyto země však musí uznat, že záměry Ruska nejsou v souladu s jejich zájmy; jsou vmanévrovány do války, která slouží pouze Moskvě.
Pro běloruskou opozici to představuje rozhodující příležitost. Rostoucí nespokojenost v zemi, zejména mezi bezpečnostními složkami, by mohla být využita k napadení Lukašenkova režimu. Je zřejmé, že ambice Moskvy přesahují hranice Ukrajiny; ohrožují suverenitu Běloruska a dalších států v regionu.
Lukašenkova hloupost
Moskva mění Lukašenka z poddajné loutky ve válečného jestřába a využívá Bělorusko jako odrazový můstek pro rozšíření konfliktu. Lukašenko si však neuvědomuje vážnost své situace. Pro Moskvu je to majetek na jedno použití, užitečný pouze do té doby, dokud slouží ruským imperiálním ambicím. Tím, že se Lukašenko tak úzce spojil s Putinem, neohrožuje pouze budoucnost své země, ale také svou vlastní bezpečnost a přežití. Jak se válka protahuje, běloruský diktátor může zjistit, že ho jeho loajalita k Moskvě stála všechno.
Autor: Peter Jelen
