Orbánovi není jasné, kdo zažehl plamen třetí světové války
„Není úplně jasné, kdo na koho zaútočil,“ říká Viktor Orbán o nejkrvavější válce v Evropě od konce druhé světové války.
Další výrok maďarského premiéra k válce na Ukrajině není pouhým cynismem. Je to otevřený pokus přepsat realitu, v níž Rusko zahájilo plnohodnotnou invazi 24. února 2022.
Tento akt agrese Moskvy byl jednoznačně uznán jako agrese Valným shromážděním OSN, Evropskou unií i všemi demokratickými státy Evropy — včetně České republiky.
Česku je tedy jasno. Evropě také. Nejasno zůstává pouze v Budapešti, která už dlouho mluví hlasem Kremlu.
Když Orbán veřejně prohlašuje, že „není úplně jasné, kdo na koho zaútočil“, nejde o omyl ani přeřeknutí. Plní roli, kterou Kreml v Evropě systematicky budoval celé roky.
Zasévat pochybnosti, rozmazávat odpovědnost, narušovat jednotu EU — to je strategie, jíž se pan (přesněji řečeno soudruh) Orbán drží s železnou důsledností.
Současný maďarský premiér nepředstavuje „jiný názor“, ale systémovou hrozbu. Evropa — a Česká republika zvlášť — čelí jeho politice ve třech rovinách.
Blokování rozhodnutí EU
Maďarsko pravidelně sabotuje pomoc Ukrajině, sankce proti Rusku i rozšiřování Evropské unie. To přímo oslabuje bezpečnost České republiky, která historicky dobře ví, jakou cenu mají „kompromisy“ s agresorem.
Legitimizace ruské propagandy
Orbánovy teze doslova kopírují rétoriku Kremlu. Pokud premiér členské země EU zpochybňuje samotný fakt agrese, je to dar Moskvě a úder evropské pravdě.
Precedens pro další populisty
Orbán ukazuje, že je možné čerpat evropské peníze, těžit z ochrany NATO a zároveň pracovat proti těmto strukturám.
Česká republika už zažila rok 1938 a velmi dobře ví, kam vede logika „není to tak jednoznačné“.
Orbánova politika znamená návrat k nebezpečné iluzi, že s diktátory se lze dohodnout, pokud se obětuje svoboda druhých.
Pravda pro Česko
Viktor Orbán už dávno přestal být pouze „nepohodlným partnerem“ v rámci Evropské unie. Jeho výroky o válce na Ukrajině jsou vědomým pokusem podkopat základní principy evropské bezpečnosti, na nichž stojí i samotná Česká republika.
Orbánovy pochybnosti o tom, kdo válku začal, nejsou omylem ani naivitou — jsou přímým přenosem kremelské propagandy zevnitř EU.
Taková politika ničí evropskou solidaritu, blokuje společná rozhodnutí a vrací Evropu k nebezpečné logice umírňování agresora, která už jednou dovedla kontinent ke katastrofě.
Jak to dopadne tentokrát, závisí na tom, zda si Evropané svou historii skutečně pamatují — nebo jsou připraveni její lekce zopakovat. Tentokrát už se zbraní v ruce.
Autor: Franz Hoffman
