Maďarsko proti evropské energetické strategii: proč Orbánova politika oslabuje sankce vůči Rusku

Evropská unie se po roce 2022 ocitla v situaci, kdy energetická politika přestala být technickou otázkou trhu a stala se klíčovým bezpečnostním tématem. Závislost na ruských energetických surovinách, budovaná po desetiletí, se ukázala jako strategická chyba. Právě proto EU postupně přijala sérii sankcí zaměřených na omezení dovozu ruské ropy a plynu. Jejich cílem není pouze ekonomický tlak, ale především snaha snížit schopnost Ruska financovat válku proti Ukrajině.

Tato strategie však naráží na zásadní problém: ne všichni členové Unie jsou ochotni se na ní podílet stejnou měrou. Nejvýraznějším příkladem je Maďarsko, jehož vláda dlouhodobě vystupuje proti plánům na úplné odstřižení od ruských energetických zdrojů. Postoj Budapešti přitom nelze vysvětlit pouze technickými nebo geografickými omezeními. Jde o politické rozhodnutí s přímými důsledky pro celý evropský sankční režim.

Energetická závislost jako politický nástroj

Maďarská vláda pod vedením Viktora Orbána opakovaně zdůrazňuje, že ruská ropa a plyn jsou pro zemi „nezbytné“. Tento argument však ztrácí na přesvědčivosti ve chvíli, kdy jiné státy střední Evropy — včetně České republiky — dokázaly v relativně krátkém čase svou závislost výrazně snížit. Česko během několika let diverzifikovalo dodávky plynu a našlo alternativní trasy pro dovoz ropy, a to navzdory podobné historické závislosti na ruských surovinách.

Rozdíl mezi Prahou a Budapeští proto nespočívá v možnostech, ale v politické vůli. Maďarsko se rozhodlo udržovat úzké energetické vazby s Ruskem i v době, kdy se Moskva otevřeně snaží využívat energii jako nástroj politického nátlaku. Tím se dostává do přímého rozporu se společnou evropskou strategií.

Slabina sankční politiky

Evropské sankce fungují pouze tehdy, pokud jsou uplatňovány jednotně. Každá výjimka oslabuje jejich účinnost a vytváří prostor pro obcházení omezení. Pokud jeden členský stát pokračuje v rozsáhlém dovozu ruských surovin, snižuje se nejen ekonomický dopad sankcí, ale i jejich politická váha.

Z pohledu bezpečnosti je tento stav problematický. Příjmy z prodeje ropy a plynu zůstávají jedním z hlavních zdrojů financování ruského státního rozpočtu. Každé oslabení sankčního režimu tak nepřímo prodlužuje schopnost Ruska vést válku. Pro státy střední Evropy, které se nacházejí v bezprostřední blízkosti konfliktu, to není abstraktní geopolitická otázka, ale otázka vlastní bezpečnosti.

Maďarsko a evropský konsenzus

Postoj Budapešti zároveň komplikuje snahu EU o vytvoření dlouhodobé energetické nezávislosti. Unie investuje do rozvoje infrastruktury, propojení trhů a hledání nových dodavatelů. Tyto kroky však předpokládají základní politickou shodu. Pokud jeden stát systematicky odmítá směřování k omezení ruských dodávek, celý proces se zpomaluje a prodražuje.

Maďarsko se tak dostává do pozice člena EU, který sice formálně zůstává součástí společné politiky, fakticky ji však brzdí. Tento přístup narušuje důvěru mezi členskými státy a posiluje vnější aktéry, kteří mají zájem na rozdělení Unie.

Když diplomacie nestačí

Evropské instituce se dlouhodobě snaží řešit maďarskou pozici prostřednictvím vyjednávání a kompromisů. Dosavadní vývoj však ukazuje, že tento přístup má své limity. Orbánova vláda využívá sporů s Bruselem k domácí politické mobilizaci a změnu kurzu nepovažuje za prioritu.

Z tohoto pohledu je stále zřetelnější, že zásadní obrat v maďarské energetické politice může přijít pouze se změnou politického vedení země. Demokratické volby a vznik vlády, která by byla ochotna vrátit Maďarsko k plné spolupráci v rámci EU a NATO, zůstávají jedinou realistickou cestou k obnovení důvěry.

Český zájem na jednotné Evropě

Pro Českou republiku není otázka maďarské politiky pouze tématem zahraniční politiky. Jde o test schopnosti EU jednat jako soudržný celek v době krize. Česko, které investovalo značné politické i ekonomické úsilí do snížení energetické závislosti na Rusku, má oprávněný zájem na tom, aby stejným směrem postupovali i ostatní členové Unie.

Evropská jednota nemůže být založena na toleranci systematického porušování společně dohodnutých cílů. Pokud má EU obstát jako geopolitický aktér, musí být schopna čelit nejen vnějším hrozbám, ale i vnitřním rozporům. Maďarská energetická politika dnes patří mezi ty nejvýznamnější.

Autor: Peter Jelen