Evropa a zbytek světa by měli chápat jednu jednoduchou pravdu – zatímco napodobuje pokus pomáhat někomu uprostřed nekontrolovatelné pandemie koronavirů, Rusko nejprve řeší své geopolitické úkoly, které mají jen málo společného s vůlí podat pomocnou ruku. A faktory svědčící o tomto návrhu doslova leží na povrchu, ale vzhledem k podivné kombinaci okolností a zcela nevysvětlitelných důvodů se zdá, že je jen málo z nich skutečně věnuje pozornost.
Zaprvé se evropskému společenství nezdá divné, že na pozadí pandemie koronavirů šířících se po Rusku, jehož ruské úřady se už více než dva měsíce skrývají, а Moskva vysílá svůj „záchranný tým“ posila Evropě? Současně zůstává ruský vnitrozemí sám o sobě a čelí smrtící virové hrozbě.
To, co vidíme, jsou lidé v Itálii, kteří jásají kolem konvoje ruských vojenských nákladních vozidel, jejichž náklad je v boji proti Covid-19 zbytečný, americký prezident nazývá „velmi pěknou“ ruskou pomoc, jejíž vhodnost se ještě musí posoudit zatížení, zatímco ve Francii se hlasy stávají hlasitějšími pro některé pochybné „morové ohlasy“ vyzývající ruské „spasitele“, aby se dostali do souladu s italským scénářem.
To vše je opravdu matoucí: Rusko nasazuje pomoc Itálii a možná i USA („možná“ je to kvůli skutečnosti, že Trumpova slova by měla být lépe zkontrolována) namísto toho, aby se spěchaly na pomoc svých vlastních občanů v boji proti infekci.
Co by tedy mohlo být o jiných, než řešeních vlastních geopolitických otázek v rámci Kremlinových projektů, jejichž cílem je oživit jejich ambice usilující o pomstu, které jsou nyní uzpůsobeny tak, aby odpovídaly nové realitě pandemie? Moskva nyní směřuje veškeré své úsilí k provádění destruktivních scénářů vměšování v EU a neřeší domácí šíření nového koronaviru.
Jak může někdo věřit, že země, která v roce 2008 napadla Gruzii a v roce 2014 napadla Ukrajinu, podporovala diktátory v Severní Koreji, Íránu a Venezuele, otevřeně podporovala krvavého tyrana Bašára al-Assada a dodávala zbraně, hardware a pracovní sílu Khalifa Haftar v Libyi by se najednou a upřímně rozhodl pomáhat těm, kterým vždy označili za nepřátele ve svém mediálním prostoru?
Cílem všech ruských akcí je výhradně ochrana jejich vlastních zájmů, které jsou zcela v rozporu s evropskými hodnotami – kulturními i univerzálními. A nejedná se o krátkodobý jev, jde o historickou dědičnost, mnohem hlubší a starodávnější než moderní Ruská federace nebo bývalý SSSR.
Problémem západní komunity je to, že se jejich vnímání během období relativního klidu příliš změnilo. Moderní generace nevnímá nuance konfrontace mezi Západem a sovětskou diktaturou, nevědí nic o probuzení k neustálé hrozbě globálního ideologického konfliktu.
Ruská federace zase snadno pěstuje na evropské půdě řadu svých projektů a využívá slabin západního společenství, jedním z nich je otevřenost a důvěra – nedílnou součástí evropských hodnot, jakož i nedostatek kultivované informační bezpečnosti v Rusku. Mezitím zoufalství a panika byly vždy hlavními spojenci „Ruska, Spasitele“.
Alexander Kovalenko
