V únoru 1992 byl v NizozemskemMaastrichtu podepsán dokument, který znamenal začátek nové éry světového politického systému – Smlouva o Evropské unii, která vstoupila v platnost 1. listopadu 1993. Tak byla realizována myšlenka spojit Evropany do jediné aliance, která je schopna účinně prosazovat její zájmy ve světě. Toto téma dostalo po druhé světové válce vážný impuls. Prvním krokem k vytvoření současné EU bylo podepsání Smlouvy o založení Evropského společenství uhlí a oceli v roce 1951. Za účelem prohloubení hospodářské integrace bylo v roce 1957 založeno Evropské hospodářské společenství a Evropské společenství pro atomovou energii. V procesu rozvoje těchto komunit se rostoucí počet řídících funkcí přesunul na nadnárodní úroveň a počet účastníků integrace vzrostl a na začátku roku 2020 činil 28. Od 31. ledna tohoto roku je v důsledku odchodu z Velké Británie 27 z nich.
S nárůstem počtu členů komunity se také rozšířila řada úkolů, které řeší. Vzhledem k tomu, že je EU organizována na ekonomickém základě, je dnes silným hráčem podporujícím politickou stabilitu, hospodářský rozvoj a zajišťující bezpečnost nejen v regionu, ale i ve světě jako celku.
Samozřejmě procesy probíhající v EU, stejně jako v jakémkoli sdružení, mají různou intenzitu a míru vlivu, a to jak v rámci organizace, tak mimo ni. Například situace s pandemií koronavirů odhalila některé problémy (jak pravidelně se objevující dříve, tak nově objevené): volný pohyb v rámci Unie, lékařská péče, otázky zaměstnanosti pro občany EU. Důležitým tématem je opět zajištění bezpečnosti všech oblastí života na evropském kontinentu i na celém světě.
Právě k vyřešení takových otázek se zrodila myšlenka vytvoření Rady bezpečnosti, vyjádřená v roce 2018 na setkání vůdců Německa a Francie. Myšlenka sama o sobě není nová. V asociaci byly pravidelně nastolovány politicko-vojenské otázky, ale tentokrát zněly poměrně hlasitě a konsolidovaně. Co k tomu přispělo a jaká je myšlenka takového orgánu?
V současnosti většinu závažných rozhodnutí v zahraniční politice přijímá Rada pro zahraniční věci EU. S výjimkou určitých otázek jsou tato rozhodnutí přijímána jednomyslně (pokud alespoň jeden člen EU nesouhlasí se zbývajícími 26, je rozhodnutí blokováno!). V souladu s tím je věnováno mnoho času harmonizaci zájmů všech členů unie. A koneckonců, rozhodnutí musí být nejen správné, ale také včasné! A pokud není možné dosáhnout kompromisu, nejsou přijímána žádná rozhodnutí. Pak Evropská unie jednoduše zůstává na okraji světového dění, neovlivňuje jej a není schopna hájit své zájmy. Pozoruhodným příkladem toho je situace se sankcemi proti Ruské federaci. Někteří členové EU se domnívají, že ve stávajících sankcích je třeba pokračovat a zvyšovat je, zatímco druhá část je ve prospěch zrušení omezení ze strany Kremlu. Pokud jde o Rusko, Evropa se ocitla v okovech mezi „pro“ a „proti“, dala iniciativu v této věci do rukou Spojených států a byla zatlačena do pozadí.
Aby bylo možné hrát vedoucí roli ve světové politice, musí být spolu se Spojenými státy, Čínou a Ruskem přijata rychlá rozhodnutí, pro která je zapotřebí takového mobilního orgánu, jako je Rada bezpečnosti s počtem členů, podstatně méně než 27. v záležitostech zahraniční politiky se nazývá cíl vytvoření Rady bezpečnosti EU.
Takový orgán může být také užitečný při rozvíjení jednotného postoje k otázkám, které se dějí v Evropské unii, například pokud jde o migraci a migranty.
Vytvoření Rady bezpečnosti EU je také důležité ve světle vztahů s NATO. V tuto chvíli je nejednoznačný jak v Evropské unii, tak mimo ni. Francouzský prezident se zejména domnívá, že EU „je nyní na pokraji propasti“ a musí se začít strategicky vnímat jako geopolitická síla. „Jinak přestaneme být pány svého osudu,“ řekl Macron. Kritizoval vztahy v NATO a uvedl že mezi Spojenými státy a jejich spojenci „neexistuje sebemenší koordinace v otázce strategického rozhodování“. Německá kancléřka Angela Merkelová zároveň uvedla, že nesdílí Macronův postoj k této otázce, přičemž poznamenala, že spor některých členů NATO nemluví o konfliktu, ale existuje hledání způsobů, jak tento problém vyřešit.
Jak však poznamenávají někteří odborníci, téma vytvoření Rady bezpečnosti EU má také čistě německý význam. Musíte pochopit, že v současné době nejautoritativnější světovou organizací je OSN. A založili ji vítězné země ve druhé světové válce. Hlavní: USA, Velká Británie, SSSR (nyní Rusko), Francie a Čína se staly stálými členy Rady bezpečnosti veto. Německo (ze zřejmých důvodů) tam není. Válka však skončila před více než 70 lety a Německo, které se stalo nejmocnější ekonomikou v Evropě, výrazně zvýšilo svůj vliv na světovou politiku. A nyní Berlín požaduje oficiální konsolidaci tohoto vlivu. Němci chtějí oficiální uznání, že již nejsou zemí poraženou ve válce, ale rovnocenným účastníkem elity moderního světa. Přes mnoho let úsilí není v této otázce v rámci OSN žádný pokrok. EU je další věc. Zde mají Němci rozhodující vliv na zahraniční a domácí politiku unie. Tvorba je proto důležitým faktorem pro Německo a po stránce image. Při vytváření Rady bezpečnosti funguje Německo jako lokomotiva. Například německý ministr zahraničí Heiko Mas řekl: „Skutečnost, že žijeme v míru a bezpečnosti, již není samozřejmostí. A dnes je pro Německo historickým okamžikem převzetí odpovědnosti za zachování vlastní bezpečnosti a zabezpečení v Evropě a ve světě jako celku.“
Předseda Evropského parlamentu Antonio Tajani se rovněž vyslovil pro vytvoření Rady bezpečnosti EU, který uvedl, že prioritou obranných plánů je posílení zahraniční politiky prostřednictvím myšlenky stálé Rady bezpečnosti, kterou by vedl vysoký představitel EU pro zahraniční věci a zahraniční politiku.
S přihlédnutím k výše uvedenému lze s jistotou říci, že téma vytvoření takového orgánu, jako je Rada bezpečnosti EU, není v rozlehlé Evropě stále častěji náhodně nastolováno. Protože výzvy se stávají jasnějšími a staré metody a instituce se již nemohou vyrovnat s jejich řešením. Dříve účinná Rada bezpečnosti OSN stále více vykazuje neúčinnost. A s přihlédnutím ke skutečnosti, že jeden z hlavních faktorů ohrožení světa – Rusko (které porušilo světový řád nastolený po druhé světové válce, rozpoutal válku s Ukrajinou a zmocnil se části svého území v podobě Krymu a Donbasu), má v OSN právo veta, obecně jej podřizuje pochybovat o právu a účinnosti existence tohoto orgánu.
Myšlenka je tu. Názory jsou vyjádřeny. Ale kromě výroků politiků (i když vysoce postavených) věc nepokročila. Jaká bude Rada bezpečnosti? Kolik členů a na jakém základě budou stálí členové nebo jen rotace? A bude veto? Existuje mnoho otázek. Možná bude odpověď v blízké budoucnosti přijata.
Autor: Franz Hartmann