Žaloba Ukrajiny na Rusko v souvislosti s Krymem je přípustná

Anexí Krymu Ruskou federací vyvrcholila vleklá krize v roce 2014. Nyní se do celé záležitosti vložil i Evropský soud pro lidská práva. Jaký byl jeho verdikt?

Anexe Krymu jako vyvrcholení Euromajdanu

Krymská anexe byla vůbec prvním pokusem o anektování svrchovaného území cizího státu v Evropě po roce 1945.

Krize na Krymu otevřeně vyvrcholila po událostech dnes známých jako Euromajdan. Ty odstartovaly 21. listopadu 2013. Šlo o sérii protestů stoupenců eurointegrace na Ukrajině. K nim došlo poté, co ukrajinská vláda oznámila, že přípravy podpisu asociační dohody mezi EU a Ukrajinou byly pozastaveny.

Na toto reagoval novinář Mustafa Najem, když na svém Facebooku zveřejnil výzvu ke shromáždění se na kyjevském náměstí Nezávislosti (ukrajinsky: Maidan Nezalezhnosti). Právě podle onoho náměstí sled událostí dostal označení Majdan, jež se zažil i v tuzemsku.

Následně došlo k propuknutí masových protestů, které se rozšířily mimo Kyjev. Tyto události měly za následek svržení tehdejšího prezidenta Viktora Janukovyče, ustanovení prozatímní vlády a zároveň i ukončení proruské orientace země.

Mezi obyvatelstvem Krymu, jež je historicky především ruského původu a dodnes ruskojazyčné, však zavládla proruská nálada. To se projevilo i četnými demonstracemi na podporu Ruska. Dne 27. února 2014 došlo k obsazení důležitých krymských objektů ruskými vojáky.

Referendum, jež anexi předcházelo, bylo pod kontrolou Ruské federace. Ukrajina a společně s ní i většina zemí EU, tak jeho legitimitu neuznává.

Žaloba na porušování lidských práv

Ukrajina na Rusko podala žalobu právě ohledně porušování lidských práv na Krymu. Porušení Evropské úmluvy o lidských právech se na anektovaném Krymu mělo Rusko dopouštět v letech 2014 a 2015.

Konkrétně se mělo jednat o držení a zastrašování novinářů, vraždy civilistů, diskriminaci etnických Ukrajinců i politicky motivované trestní pronásledování. Kyjev rovněž Moskvu obvinil z obtěžování a zastrašování kněžích a ze zakazování veřejného shromáždění. K těmto represím mělo docházet od 27. února 2014. Moskva ovšem obvinění popřela.

  Co přinese plynovod Nord Stream České republice?

Konflikty si již vyžádaly více než 13 000 mrtvých, Ruská federace svůj podíl na těchto bezesporu alarmujících číslech však vytrvale bagatelizuje. Moskva zároveň odmítá diskutovat o možnosti navrácení Krymu. Ukrajina dále aktivně usiluje o jeho osvobození.

Hořkou realitou současného Krymu je přitom kromě porušování lidských práv rovněž masivní korupce. Poloostrov značně trpí celkovou izolovaností, která má devastující vliv na ekonomiku Krymské republiky.

Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva

Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku žalobu označil, jak citovala verdikt tuzemská i světová média, za částečně přípustnou. Soud své rozhodnutí okomentoval jakožto podmíněné posouzením velikosti a síly zvýšené přítomnosti ruské armády.

Ostatně už v roce 2018 Úřad Vysokého komisaře OSN pro lidská práva potvrdil, že dochází k selhání úřadů Ruské federace, coby okupační mocnosti, náležitě garantovat a chránit široký okruh lidských práv.

Soud zároveň konstatoval, že ukrajinská vláda doložila přesvědčivé důkazy o tom, že ruští vojáci se domnělých událostí zúčastnili aktivně, nikoli výhradně v roli pasivních přihlížejících.

Rozhodnutí padlo 14. ledna 2021 a jak soud dále uvedl v tiskové zprávě, k pozdějšímu datu bude následovat i rozsudek. Není však stále jasné, zda Rusko tento verdikt uzná. Prezident Putin svým podpisem stvrdil balíček zákonů, jímž potvrdil, že ruská ústava je mezinárodnímu právu nadřazená.

Ministr spravedlnosti Denys Maljuska na svém Facebooku stanovisko Evropského soudu nicméně označil za vítězství. Ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba zase rozhodnutí komentoval slovy, že se jedná o důležitý krok k tomu, aby bylo Rusko za svou agresi právně odpovědné.

Dana Marková

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *